Začátky skutečného lezení

První výstupy na cvičných skalách na Chomutovsku lze datovat do období mezi světovými válkami. Bohužel, žádné záznamy o výstupech ani dalších aktivitách lezců se z těchto dob nedochovaly. Jediným svědectvím o jejich existenci byly donedávna stopy po jištění v cestách na Jedlové hoře a Jezerce.

Nejčastějším předmětem zájmu o domácí lezecké terény, i když to nelze chápat jako přímý důkaz o lezení, přinášejí časopisy, které vydával chomutovský učitelský spolek pod názvem Heimatskunde des Bezirkes Kommotau. V prvním čísle z r.1927 popisuje možnosti sportování - turistiky, lyžování atd. Franz Irzny. Jako východisko pro "Bergsport" je uváděna myslivna Červená jáma. Oblasti odtud přístupné uvádí tři:

1. Výstup na Bernstein (Medvědí skála) 921 m a odtud k jihu až na Tanich (Jedlák)

2. Karolinental - údolí Kunratického potoka mezi Jedlákem a Jezerkou

3. Přes Johannisberg (Jánský vrch) na Seeberg (Jezerka).

V čísle 11 z r. 1928 jsou popisovány přírodní zvláštnosti na okrese Chomutov. Autor se zmiňuje o skalách na Tanichu, které jsou dobře viditelné z Boleboře a nazývá je Rindsmauer. Kromě jiného píše "Šedá cimbuří zůstávají těžká, léta zde stojící věže, přístupné zčásti jen cvičeným lezcům, jsou na rozpadnutí".

Roku 1927 byla založena odbočka Deutscher und Östereicherischer Alpenvereinu v Karlových Varech. Nelze vyloučit možnost členství některých chomutovských lezců v tomto spolku, případně pokusy o lezení jeho členů v našem okrese.

Výzbroj:

Ke skromné výzbroji předválečných lezců patřilo 20 - 30 m dlouhé kroucené konopné lano bez jakýchkoli testů, které se uvazovalo přímo na tělo (tzv. hrudní úvaz) nebo dokonce v pase. Dále několik železných karabin, smyčky, skoby a dřevěné klíny.
Postupové jištění se zakládalo podle dnešních měřítek zřídka a dá se říci, že "morál" tehdejších lezců byl poměrně vysoký. Do lana se rozhodně nepadalo v zájmu zachování vlastního života.