80. léta

V první polovině 80. let pracuje na plné obrátky ještě oddíl při TJ Jirkov. V těchto letech vydává oddíl několik horolezeckých a turistických průvodců rumunských pohoří, jejichž prodejem získává část prostředků pro pokrytí činnosti či nákup oddílového horolezeckého vybavení. Oddíl rovněž od svého vzniku píše kroniku, jež se bohužel ztratila neznámo kam a přes úpornou snahu se ji dosud nepodařilo nalézt. Zakládající členové budou vděčni za každou stopu vedoucí k jejímu nalezení.

Chomutovští a kadaňští horolezci začínají objevovat a zhodnocovat další, vzdálenější a hůře dostupné skalní oblasti jako např. Kalecké skály, Orasínské skály, skály v okolí Kryštofových Hamrů, Hornický kámen, Sfingy, Vejprtské skály aj.

Osmdesátá léta jsou především zlomem v přístupu k lezení. Začíná se klást důraz na čistotu a tedy i sportovní hodnotu každého výstupu. Obtížné cesty jsou nyní nově prostupovány bez technických pomůcek, tzn. že horolezecká výzbroj začíná sloužit pouze k zabezpečení lezců proti pádu. Tento sportovní a kvalitativní posun v lezení je u nás výrazně ovlivněn lezeckými pravidly z českosaských pískovců, které se zároveň v průběhu letní sezóny stávají hlavním cílem našich horolezců. Význačnými osobnostmi zdolávajícími nejobtížnější výstupy této doby jsou pak bezesporu Pavel Krupka, Stanislav Ricky Zeman a Miroslav Žáček, kteří v rámci oddílu působí i v československém reprezentačním družstvu. Dalšími horolezci, kteří v této době výrazně ovlivňují dění v oddílu a na okolních skalách jsou Zdeněk Doskočil, Jan Šesták, Václav Janoščík, Miloslav Hlíza, Bohumil Dvořák, Štěpán Havelka, Jiří Kopecký, Štefan Novák, Václav Meky Hajný a čerstvě dorůstající, ale velmi zdatná mládež zastupovaná Radkem Přecechtělem a Radkem a Otou Štejnarovými.

Existence HO při TJ Jirkov byla ukončena přechodem oddílu pod křídla TJ Klínovec k 1.1.1985. V témže roce vzniká při oddílu kroužek mládeže, ve kterém se pod vedením Z. Doskočila a J. Dvořáka formují noví horolezci. Jádro tzv. mláďochů tvoří J. Kantulák, M. Svinařík, J. a P. Šťastní a V. Jaegerová.

Na svou dobu plnou omezujících opatření proti cestování dosahují oddíloví horolezci mnoha úspěchů v zahraničí. Nejen v bulharských, rumunských a polských pohořích, ale také v severní Americe (El Capitan, Mt. Slesse Canada atd. - Stanislav Ricky Zeman), v Rakousku (první zimní přelez Eis Nose v severní stěně Grossglockneru - V. Hajný, L. Kukačka, S. Zeman, M. Hlíza), v Itálii (čistý přelez klasické technicky lezené cesty na Tre Cime di Lavaredo (L. Kukačka, S. Zeman) a ve Švýcarsku (Jungfrau Joch - M. Žáček). Nezanedbatelné jsou i zimní přelezy nejtěžších cest ve Vysokých Tatrách (M. Žáček, S. Zeman, Š. Novák, V. Hajný). Rovněž významné je i působení lezců HO TJ Klínovec na Kavkaze (několikadenní prvovýstup severní stěnou Tetnuldu 4975 m, oceněný jako výstup roku 1985 - S. Zeman, prvovýstup severní stěnou Gestoly, oceněný jako výstup roku 1986 - M. Žáček, S. Zeman) a v rámci oddílové výpravy v roce 1987 výstup na Čatyn, štít Ščurovského a opět Tetnuld (J. Zástěra, Z. Doskočil, J. Dvořák, Š. Havelka, V. Hajný, O. Štejnar).

Ani "mlaďoši" však nelení a v r. 1987 již zdolávají samostatně své první horské výstupy ve Vysokých Tatrách. O rok později slézají dominantní vrcholy Českého Ráje - Prachovskou jehlu, Kobylu, Kapelníka atd. V r. 1989 skáče J. Šťastný čtyřkový přeskok z Kosí na Květnovou věž v Tisé.

Ačkoli doba to není nikterak závratně vzdálená, tak ještě po celá 80. léta je největším problémem horolezectví v Čechách akutní nedostatek lezeckého materiálu. Sedací úvazky je nutno šít, vklíněnce a mechanismy vyrábět podle plánků či vzorů dovezených ojediněle ze západu.

Používají se pracovní přilby, vyrábějí se dokonce i cepíny a spacáky se šijí doma na koleni. Po skalách se leze převážně v kopačkách s uřezanými špunty, někdy podlepenými mechovkou, v lepším případě speciální přilnavou gumou - "lepičkou". Na písku se používají "dědkovské bačkory".