Zugspitze 2962 m
14. 8. 2024 Stojím na vrcholu Zugspitze po výstupu z kempu Dr. Lauth v Ehrwaldu a se svou ferratovou výbavou si zde připadám nepatřičně. Celý vrchol je zastavěný pochozími plošinami kolem dvou budov s lanovkami.
Stovky lidí kolem mě, kteří se touží porozhlédnout z vrcholu nejvyšší německé hory. Většina z nich samozřejmě dojela nahoru lanovkou. Hodinky mi ukazují, že jsem nastoupal 1900 výškových metrů za 4 hodiny. V podstatě jsem set nepoužil. Ačkoliv se jistě jedná o slušný výkon, nadšením nijak nepřekypuju. Opravdu jsem si naivně myslel, že bude na vršku místo, kde si budu moct v klidu sednout a pokochat se okolím. Trochu pohladit svou duši, protože Zugspitze je pouze náplast za nepodařený výstup na Ortler.
Přemýšlím, co dál, jestli sestoupit výstupovou trasou nebo sjet lanovkou. Probírám možnosti se třemi Poláky, kteří dorazili chvíli po mně a sami volí lanovku. Sestup je podle nich nepříjemný, není na něm nic pěkného a člověk by se musel prodrat množstvím lidí, kteří se tlačí po ferratě nahoru. Do toho přidávám argument, že je zde riziko shození kamene. Zavrhuju tedy sestup a obětuju necelých 40 euro na lanovku. Nakonec nelituju, i jízda lanovkou je poměrně nevšední zážitek.
Noc ze 17. na 18. 7. 2024
Uleháme s klukama (Karel Šturm, Honza Mareš a můj parťák na laně Easy) ve 20.00 hod. Jsem unavený, výstup na Payerhütte 3029 m (pod Ortlerem) ze Suldenu byl pro mě očistec.
Těžké nohy, batoh jsem nenáviděl, až mi Easy vzal lano. Už při výstupu jsem tušil, že něco není úplně dobře. Probouzím se v 22.00 hod. a jsem úplně zpocený, dýchám mělce, jsem jak po těžké kocovině. Kdykoliv se Easy nade mnou na palandě otočí, je mi na zvracení. Noc šílená, v podstatě bez spánku. Usnu až těsně před budíčkem ve 04.00 hod., kdy se mnou Honza zatřese. Jdu říct klukům, ať se mnou nepočítají. Je mi zle a možná jen já tuším, že mi jde o čas. Potřebuju sestoupit. Nejen že mám nějakou virózu, kterou má právě i Blažek v Čechách, ale vše zřejmě umocnila výška. Rozhoduju se rychle. Kluci odcházejí na krásný výstup za ideálních podmínek. Já pobalím věci a ztěžka scházím v 05.00 hod. do údolí. Sestup mě stojí spoustu sil a sebezapření. Úlevu cítím asi o 700 výškových metrů níže, nicméně únava neustává. Cítím se okraden o krásný vrchol a ještě hezčí zážitek. Znovu jsem dostal virózu od syna a znovu mi to zkazilo zážitek v horách.
V dalších dnech jsem tak „nasranej“, že trénuju na kole, až se dostávám do slušné kondice. Mám v plánu, že se sám vrátím na Ortler a po výstupu dokonám ještě výjezd na kole na jedno ze sedel. Nakonec to pár dní před výjezdem přehodnocuju, protože mě přepadne pocit, že na ledovci nemám bez parťáka co dělat. Co teď? Nakonec volím Zugspitze, která mě zaujala mnoho let před tím. Výstup na horu vzbuzuje respekt, takže je zde reálný předpoklad, že se trochu vybouřím. Další dny pak plánuju přesun do Zillertálského údolí, kde mám vyhlédnuté bouldery.
15. 8. 2024 Nakonec vše plním podle plánu, výstup se daří a z Ehrwaldu se ještě za tmy přesouvám asi 140 km do Zillertalu. Projíždím přes Mayrhofen a poté pokračuju po B169 do Zemmtalu, kde se již nemůžu dočkat, až budu lézt v korytě potoka Zemmbach. Auto se mi podaří zaparkovat na malém neplaceném parkovišti, které lemuje silnici. Pak jdu po lesní pěšině a cesta se po chvíli radikálně zhorší. Oblast Sitcom Area se skládá ze čtyř sektorů, postupně se probojuju až ke korytu, ale nejsem schopen se zorientovat.
Když konečně najdu nějaký kámen, tak není zrovna na dosah. Zřejmě je i dost vody, těžko se dostat k dalším šutrům. Poměrně unavený končím ve třetím sektoru, aniž bych hrábl na skálu a vykoupu se v krásně chladivé vodě. Rozhodnu se přesunout do Ginzlingu, spíš ze zvědavosti. Má se jednat o oblast, která se nachází v lese. Auto parkuju na placeném parkovišti. Oblast začíná v podstatě hned u parkoviště. Jedná se o kolmé až mírně převislé vápencové šutry do výšky 5 metrů s lištami a madly.
Sice mají lezci dle průvodce po sobě čistit chyty, dokonce jsem to u jednoho z lezců i viděl, ale chyty obílené jsou. Ačkoliv jsem unavený, celkem snadno vylezu 6B (což by mohlo odpovídat dle českých měřítek), 7A (kdybych si to zapsal, hanba by mě fackovala, spíš se jedná o 5B), 6A+ (po pěti metrech lezení slezu z posledního chytu, protože to nechci poslat mezi dva páteřáky). Rozhoduju se na cestu do ČR, protože se má radikálně zhoršit počasí.
V souhrnu jsem si výlet užil. Tři dny sám, výstup na vysokou horu splněn, fyzička ověřena. Také jsem poznal nové lezecké terény, rád se do Zillertalu vrátím. A možná někdy i na Ortler, kdo ví?
*Blahouš*
Zugspitze – ferraty 1) Georg Jäger Steig A, 2) Klettersteig Stopselzieher B 660m výškových metrů