V Máchově kraji, rád na písku si hraji

A to doslova a do písmene. Rok se s rokem sešel a my se s Květou opět brouzdáme po písčitých cestách skrze borové háje od skalky ke skalce, abychom poznali nová místa Máchova kraje, kde jsme ještě nebyli. Tentokrát nám padla do oka oblast Sosnová u České Lípy. Musím říct, že název Sosnová je naprosto výstižný. Kolem dokola, kam až oko dohlédne, jsou samé borovice, které v letním parnu krásně voní. Připadám si jako někde v parku a svým způsobem je to pravda, neboť tyto borové háje jsou součástí Lesnického parku Bezděz. Zde v Sosnové se prakticky jedná o příměstkou rekreační zónu, kde si lidé z České Lípy a okolí chodí zaběhat, projít se, vyvenčit psy a někteří i zalézt a zabouldrovat. Nebýt přilehlého autodromu, ze kterého se v době závodů šíří otravný hluk, tak by to bylo úplně dokonalé. Naše první návštěva vedla asi k nejhodnotnější věži – Bábovka nebo též Skalní hrad. Vede na ní hodně cest a některé jsou dodatečně dojištěné, takže pro aklimatizaci cizinců ideální. Nejlezenější cesty, které jsme zdolali i my, jsou Spára sápalíků V a Korýtko VI. Obě z počátku sedmdesátých let, takže docela historie z doby, kdy jsem byl ještě mimino. Perličkou je cesta Hrana učedníků VI, kterou Karel Bělina udělal ve stejný den jako cestu Korýtko. Zajímalo by mě, kolik lidí, kteří to lezli, si doopravdy myslí, že je to šestka. Měli jsme štěstí, že jsme nezačali právě touto cestou, ačkoliv dodaný první kruh k tomu velice láká. Další štací při této naší první návštěvě je rozsáhlý skalní masív Vyhlídka, na který jsme si vylezli raritu, kterou je tříkruhová svižná čtyřka „Stará cesta IV“, kde se mi nejvíc líbil výlezový komín. Kruhů je v této cestě vlastně šest. Vždy starý a nový vedle sebe. Vzhledem k tropickým teplotám nejsme schopni vylézt víc než dvě až tři cesty denně a tak se vracíme zpět do nedalekého kempu v Holanech, kde máme dočasný azyl a odkud podnikáme naše průzkumné výpravy.

Druhý lezecký výpad jsme nasměrovali ke skalám Větrná bába a Psí masív u Srní, což v podstatě navazuje na oblast u Sosnové. Fascinují mě plantáže borůvek, které tu nikdo nesbírá. Květa se domnívá, že je to kvůli výstraze o výskytu prašiviny u lišek, ale kdo ví. Třeba je to jen kvůli vedru a nebo jsou místní už borůvkama přežraní. Věž Větrná bába prakticky přiléhá k masívu Psí masív. Už od pohledu je jasné, že tady nám asi pšenka nepokvete i navzdory tomu, že cesty jsou nadstandardně okruhované. Jediným naším skalpem byla krátká (cca 10m) Psí spára VII, kde Květa udělala zřejmě rekord v soutěži o nejpomalejší přelez bez odsednutí. Po téhle první vlaštovce toho máme oba tak akorát a shodujeme se na taktickém ústupu. Ještě chvíli pak mlsně okukujeme krásné tříkruhové linie přes voštiny a já pak ještě nevěřícně žasnu nad hajbólovými bouldery na skalní blok u paty masívu. Zřejmě dobrej oddíl, napadá mě okřídlené rčení. Balíme definitivně fidlátka a v poledním žáru se ploužíme lesem zpět k autu a já se neskutečně těším do bazénu a na pivo. Nemůžu si nevzpomenout na Jířu, kterej by si v tomhle pařáku liboval a byl by schopnej se tu na skalách smažit až do večera.

Třetí lezecký výpad směrujeme opět do Sosnové, kde se nám zdá lezení trochu přívětivější. Toulavé boty nás nejprve zavedli k věži Přátelství, která stojí přímo na okraji České Lípy a odkud jsme okamžitě prchli. Její úpatí se doslova utápí v nepřeberném množství odpadků a exkrementů od místních bezdomovců. Něco takového jsem ještě neviděl. A tak se přesouváme o kilometr dál míříme k úžasně fotogenické trpasličí věžičce Červ. Někde jsem četl, že jedná o nesnadno dostupnou věžičku. Nelhali! Vedou na ní pouze tři cesty – Krátká V, Hrobařská IV a Údolní VII.  Všechny jsou prakticky nejištěné hajbóly. Papírově nejlehčí, Hrobařskou cestu, jsme nakonec zavrhli kvůli zmatečnému popisu a hlavně kvůli spadlé borovici v dopadišti o kterou bych se při případném odskoku nerad přerazil. Desetimetrová údolní sedmová hrana nepřipadá v úvahu vůbec. A tak se tedy nakonec pouštím do „Krátké cesty“ podél mírně převislé náhorní hrany. Přiznám se, že tak dlouho do tak krátké cesty jsem ještě nečuměl, abych našel klíč k vrcholu. A vyplatilo se to, protože „zadarmo“ to fakt nebylo!  Květa si to na druhém fousu vyšušňala také dosystosti. Při pohledu do vrcholové knížky se mnohé vyjasnilo. Tato cesta totiž byla původně trojka se stavěním. Pak to někdo z místních přelezl čistě a dal to za pět. No co si budeme povídat, kdyby to byla reálně pětka, tak by to ti prvovýstupci přelezli taky, protože zas takový „nounejmové“ to nebyli. Ale což, aspoň je sranda. Všiml jsem si, že místní démon Čermy leze údolkou nahoru a touhle náhorkou dolů. Inu, kdo umí, umí! Ale dost již o Červovi a přesuňme se o kus dál k věži Dromedár. Na ní jsme si dokonale ukojili své ego, neboť nabízí spoustu lehkých cest, z nichž některé mají hodně vtipné názvy, např. Fildův vztek I, Odvážná dívka III, které jsme nemohli vynechat právě kvůli tomu názvu. Kdyby nebylo takové vedro, vydrželi bychom tu déle.

Naše čtvrtá výprava do zdejších hvozdů nás zavedla ke skalce Lipský kužel. Na internetových fotkách vypadá vyšší než ve skutečnosti je, ale to vůbec nevadí, protože Náhorní hrana II a Pod slaněním V nám poskytli lahůdkové lezení. Pravda, obě cesty jsou prakticky bez jištění, ale takzvaně z chytu do chytu, takže není co řešit. Ještě jsme si všimli olezeného masívku hned naproti a tak jsme na něj vylezli jednu bezejmennou hezkou hranu, tipuji tak za II. Po té jsme něco málo posvačili a okružní procházkou došli na začátek našeho putování k věži Bábovka. Zde jsme si tak trochu zkazili dojem v cestě Hrana učedníků, jak jsem zmiňoval na začátku článku. Ale jak říká Špek: Byla bitka?  Byla! Takže dobrý! Abychom ten přehled o zdejších možnostech měli úplný, vydali jsme se ještě na obhlídku boulderů do sektoru Trojhran a Smetiště. A to mi padla čelist úplně. Když jsem viděl ty pravoúhlé hrany a kouty, co místňáci lezou, tak jsem nechápal. Nedalo mi to a z posledních sil jsem si vylezl aspoň dva bouldery za 4+. Pak už definitivně prcháme z té sluneční výhně pryč s vidinou žvance a piva. Ještě jsme ani neodjeli a už v hlavě spřádám plány, jak se sem na podzim budu muset vrátit na detailnější ochutnávku zdejších boulderů, protože ty linky jsou prostě úžasný.

*LdS*

Foto v koláži:

A1 - Milčanský rybník, B1 - Větrná Bába a Psí masív, C1 - písčitá cesta skrze bory u Sosnové

A2 - Lipský kužel, B2 - Bábovka (Skalní hrad), C2 – Červ

A3 - boulder sektor Trojhran, B3 - boulder sektor Smetiště, C3 - masív Vyhlídka