Rupertihaus - DAV Reichenberg

„6. dubna 1893 v hotelu Central v Liberci konala se ustavující schůze 200. sekce DuÖAV – Sektion Reichenberg. Po vřelém přivítání předsedou přípravného výboru panem Josefem A. Khalem podal pan Josef Matouschek podrobnou zprávu o dosavadní činnosti přípravného výboru a o povolení sekce výnosem č. 27269 státního místodržitelství v Praze ze dne 18. března 1893. Poté začala první jednání, schválení stanov a volba prvního předsedy. Průběh schůze a přízeň, které se již v době založení šedesátičlenný oddíl těší, dává naději, že i sekce Reichenberg bude hodna začlenění do velké rodiny DuÖAV.“

    Toliko informace zaslaná centrálnímu výboru DuÖAV v roce 1893. Na schůzi byl prvním předsedou zvolen Josef A. Khal. Roční členský příspěvek byl stanoven na 6 Zlatých.

    Jednou z mnoha událostí v kalendáři činnosti oddílu se staly i zimní slavnosti pořádané vždy v únoru. První takováto slavnost konala se 23. února 1895 a od té doby zimní slavnosti oddílu patřily k vrcholům plesové sezóny. Každá slavnost byla věnována přesně určenému tématu a do spolkové pokladny přinesla nemalé finanční prostředky, které pak byly použity na výstavbu a údržbu chat. Kupříkladu v roce 1898 bylo tématem slavností „Feierliche Einweihung der Reichenberger Hütte“ (slavnostní vysvěcení Liberecké chaty). Avšak jednalo se o pouhé zbožné přání, na vlastní chatu a slavnostní vysvěcení si členové oddílu museli ještě 7 let počkat.

    Zimní slavnosti navazovaly na rozvoj zimních sportů, který neminul ani sekci Reichenberg. V roce 1910 byla na Ještědu otevřena sáňkařská dráha. Ta byla v roce 1912 prodloužena na 3313 m, šířku měla 6 m a sklon 15 %. Dosahovalo se na ní rychlosti až 80 km/h. Ještěd i Jizerské hory poskytovaly mnoho příležitostí i pro rozvoj a propagaci lyžování. Oddíl pořádal kurzy lyžařského výcviku a následné výlety po okolí, ale i lyžařské výjezdy do Alp. Proto byl v rámci sekce Reichenberg založen oddíl zimních sportů, který se kromě lyžování a sáňkování věnoval i bruslení. Se značně vzrůstající oblibou lyžařského sportu sílila i touha členů spolku vlastnit v Alpách lyžařskou chatu. A tato touha došla naplnění v roce 1935.

    Nyní se přesuneme v čase o pár desítek let nazpět a o pár set kilometrů jižněji od Jizerských hor. V roce 1892 byla ve výšce 1268 m ü. A. vyražena v kopci Hochkeil Rupertistollen. Roku 1911 došlo ke spojení Rupertistollen se štolami na východní straně hory a vznikl důlní komplex, který měl při svém uzavření v roce 1977 jedenáct úrovní a na 50 km podzemních tunelů. 

Nedaleko Rupertistollen byla vystavěna ubytovna pro dělníky, několik opravárenských dílen a sklady. Pojmenována byla po nedaleké štole Rupertihaus. Roku 1931 však dopadla na důlní průmysl v okolí Mühlbachu těžká krize a majitel dolu firma Mitterberger Kupfen A.G. byla nucena zbytné nemovitosti prodat. Novým majitelem se stal Wilhelm Mahla z Jablonce. Ten pocházel z rodiny místních výrobců knoflíků. Sám se zabýval především exportem, obchodováním a hlavně cestováním. Mimo jiné podnikl kolem roku 1912 cestu okolo světa. Svými přednáškami pak obohacoval spolkový život nejen DAV Gablonz, ale i DAV Reichenberg. Mahla v roce 1933 nabídl pronájem ubytovny a zázemí. Na oplátku požadoval, aby si sekce vzala na starost rekonstrukci objektu, zařízení a správu. Dohoda byla úspěšně uzavřena a záležitosti okolo nové chaty si vzal na starosti Bruno Pietsch. Ten se stal posléze i prvním správcem chaty.

    Hornický dům byl kompletně přestavěn a 23. a 24. února 1935 se konalo slavnostní otevření. Ve zprávě z roku 1935 se píše:

„Slavnostní vysvěcení a otevření nového horského domu patřícího DAV Reichenberg konalo se 23. a 24. února po rozsáhlých stavebních úpravách a opravách. Dlouho zavedený název „Rupertihaus“ zůstal zachován. Horský dům má 40 lůžek v pokojích, prostornou společnou noclehárnu, jídelny, koupelny se sprchami a vanami, tekoucí teplou a studenou vodu, elektrické osvětlení a je centrálně vytápěn. Dům je obrácen svou čelní stěnou k jižní straně. Z Mühlbachu, kam jezdí stálá autobusová doprava, je to k domu hodina stoupání. V létě lze až k domu dojet vozem. Rupertihaus nabízí se jako základna pro letní i zimní výstupy pro oblast Hochkönig. Místní horou je Hochkeil, panoramatická a lyžařská hora.“

    Ve výroční zprávě z valné hromady 22. ledna 1936 se píše, že návštěvnost Rupertihausu byla nad očekávání dobrá jak v létě tak v zimě. Ovšem počáteční nadšení postupně vyprchalo. Především Rudolf Kauschka, významná osobnost tehdejšího horolezectví, pronájem a provoz chaty velmi kritizoval. Pro zimní vysokohorské výstupy bylo kromě vrcholu Hochkönigu v okolí pramálo možností. Lyžování na vrcholu Hochkeil, který má 1782 m, bylo spíše srovnáváno s Ještědem, než aby dosahovalo parametrů alpských velikánů. Chata byla od počátku plánována jako základna zimních sportů. Postupem doby se z ní však stal klasický horský hotel, než aby smysluplně sloužila členům spolku. To spolu se strastmi Druhé světové války vyústilo v rozhodnutí chatu dále neprovozovat a v roce 1942 již nebyla ze strany DAV Reichenber prodloužena nájemní smlouva s Wilhelmem Mahlem. Mahla se pak snažil až do roku 1952 chatu provozovat sám s pomocí místních pachtýřů.

    8. ledna 1918 se v bavorském městečku Wasserburg am Inn narodil Josef „Sepp“ Bradl, zvaný též Buwi. Protože jeho otec pracoval jako horník v Mühllbachu, rodina se tam přestěhovala. V roce 1908 byl v Mühlbachu založen lyžařský oddíl, který Bradl začal v rámci školní výuky navštěvovat. V roce 1912 tam byl také postaven vůbec první skokanský můstek v zemi. 

I na něm začal Bradl trénovat a v roce 1933 skočil svých prvních 50 metrů, což byl v tehdejší době velmi solidní výkon. Jeho výkonnost rostla a hvězda stoupala. 5. března 1936 ve slovinské Planici na nově postaveném můstku skočil 101 m, čímž jednak stanovil nový světový rekord a jednak se stal prvním, kdo pokořil magickou hranici sta metrů. Tento výkon ještě vylepšil o dva roky později na 107 m. Po válečných peripetiích se mohl v roce 1947 vrátit do Mühlbachu, kde obnovil činnost lyžařského oddílu a dále se věnoval tréninku. Na sklonku své profesionální kariéry vyhrál v roce 1953 první ročník série Turné čtyř můstků. Ve svých tehdy 35 letech a 3 dnech, kdy stanul na stupních vítězů, je stále nejstarším skokanem, který Vierschanzentournee vyhrál. Skokanskou kariéru ukončil v roce 1958 a od té doby až do roku 1973 působil jako trenér hlavně rakouské a německé reprezentace.

    Po konci války byla Mahlova rodina z Jablonce odsunuta a majetek v Československu jim byl zkonfiskován. Na přelomu 40. a 50. let se rodina rozhodla Rupertihaus nabídnout k prodeji, protože jejich zájmy směřovaly jiným směrem. V roce 1952 kupuje Rupertihaus Sepp Bradl s rodinou a po přestavbě a rozšíření jej provozuje jako hostinec a hotel – Alpengasthof Rupertihaus. Po celá desetiletí hostil v Rupertihausu skokanskou světovou špičku, začínající skokany při oddílových soustředěních, ale i běžné turisty. Z té doby je známé vitrážové okno, v jehož okolí byla zeď popsána podpisy slavných. Alpengasthof Rupertihaus provozoval se svou ženou Paulou až do své smrti 3. března 1982.

    Po smrti Seppa Bradla se rodina rozhodla hotel prodat. Po prodeji byl dále provozován až do roku 1990. V prosinci toho roku vznikl při svářečských pracích v hotelu požár. Na místo se sjeli hasiči z Mühlbachu, Bischofshofenu a St. Johan. Celkem 63 hasičů a deset vozidel zasahovalo na místě mnoho hodin, ale Rupertihaus se zachránit nepodařilo. Jeho historie končí 7. prosince 1990, kdy do základů vyhořel.

    Dnes na místě najdete cestu uprostřed alpských travin a výhled na Hochkönig. A betonovou jímku, která je na starých fotografiích a pohlednicích patrná a jediná po požáru zůstala. 

Na vrcholu Hochkeilu je stále v provozu malé lyžařské středisko se dvěma lanovkami a několika málo sjezdovkami. Když zapátráte v lesích, na severní straně starý skokanský můstek najdete. Okolí nabídne i něco málo možností pro skialp a freeride. Mnoho možností pro lezení vícedélek pak nabízejí stěny Hochkönigu a Mandlwand, které se tyčí do výše přes 2500 metrů.

*Ota Pavlas*

Všechny foto k článku zde:      https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/12018637>