Podzimní Turecko

    Foto 1 - Mešita v Kemeru

(22.-29.10.2023)

       Poslední roky jsme o podzimních prázdninách jezdili na Gardu, abychom si ještě trochu užili sluníčka před nadcházejícím sychravém podzimem.  Kvůli letošnímu výletu do Patagonie na začátku roku se nám ale nějak naboural plán dovolených na celý rok, takže jsme nestihli s rodinami ani vyrazit nikam k moři.  Tak jsme si řekli, jestli tedy nevyužít poslední říjnový týden k cestě někam za lezením do tepla.  Ale najít vhodnou lokalitu, kde by bylo ještě v tomto termínu teplé moře, v dosahu byly skály a nezruinovalo by to naše rodinné rozpočty, byl trochu problém.  Nakonec se jako nejlepší volba jevilo Turecko, kde se dal pořídit týdenní letecký zájezd s all inclusive ve 4* hotelu za 12.500,- Kč na osobu.  Cena nám sice přišla trochu podezřelá, ale slibovaných 28°C ve stínu a teplota moře 27°C nás přesvědčila, že to zkusíme.  Horší než v dešti ve stanu to určitě nebude :o).  Objednávám tedy zájezd pro Happy family, Bandasky a později se k nám ještě přidává i Deivina s Honzou a Adélkou.

Foto 2 - Účastníci zájezdu          

    V neděli 22.10. odjíždíme na letiště do Prahy a kupodivu vše funguje. Jelikož máme každý možnost si vzít 20 kg těžké zavazadlo, bereme nejen věci na lezení, ale i paddleboard.   Všichni jsme vpuštěni do letadla turecké společnosti Freebird Airlines, které za tři hodiny přistává v Antalyi.  Je tu opravdu krásně teplo a ani moc nefouká.  Před letištěm už nás delegátka turecké cestovky Coral Travel směřuje do autobusu, který nás zhruba za hodinu vysazuje před hotelem v Kemeru.  Tuto lokalitu jsme zvolili záměrně, protože je zhruba uprostřed mezi lezeckými oblastmi Geyikbayiri a Olympos, které chceme navštívit.  Hotel Kemer Dream vypadá docela slušně, ale díky obsazenosti převážně ruskými turisty jsou ty  4* posunuty trochu někam jinam.  Večeře formou švédských stolů nás uklidňuje, že hlady a žízní tady určitě trpět nebudeme.

                Ráno na 9:30 hod máme domluvenou schůzku s delegátkou, tak na snídani nespěcháme.  Po snídani se jdeme projít k moři, které je opravdu krásně teplé.  Po návratu ještě testujeme teplotu vody v bazénech.  Ta je kupodivu docela osvěžující.  Delegátka přichází s mírným zpožděním a poskytuje nám veškeré informace.  Aby se děti nenudily, kupujeme jim na úterý zájezd do vodního zábavního parku a na čtvrtek zájezd na „Extreme tour“.  Před obědem si ještě chvíli užíváme sluníčka u bazénu a chladnější vody v bazénech.  Oběd nám opět potvrdil včerejší zjištění, že hlady a žízní tady rozhodně neumřeme.  Po obědě se všichni přesouváme na pláž, kde je moc krásně.  Před večeří ještě jdeme s Broňkem zkusit někam domluvit půjčení auta, abychom mohli jet zítra na průzkum do skal, když Šiška s Deivinou jedou s dětmi do zábavního parku.  Kousek od hotelu vidíme cestovní kancelář, u které stojí dvě auta s cedulemi na půjčení.  V kanceláři nás vítá Mustaffa, se kterým nakonec usmlouváme půjčení auta střední třídy na 45 Eur za den na nadcházející čtyři dny s tím, že si ho vyzvedneme zítra ráno.  Po návratu na hotel ale zjišťujeme, že Davídkovi je špatně od žaludku a zvrací.  Doufáme, že ho to do rána přejde, na baru si dáváme pár místních piv Efez a holky víno a poměrně brzy jdeme spát, protože ráno musíme brzy vstávat.

  Foto 3 - Lezecké sektory Geyikbayiri             

    V sedm hodin se scházíme u snídaně a Šiška nám sděluje, že Davídkovi je pořád špatně a tak do zábavního parku jedou bez něj a Broněk s ním zůstává na hotelu.  Já s Maruškou tak sám vyzvedávám auto v půjčovně, na benzínce tankuji benzín levněji než u nás a potom již vyrážíme jižním směrem do vesnice Cirali, kde kousek od pláže nacházíme volné místo na neplaceném parkovišti mezi obytňáky.  Bereme lezecký matroš a po pláži jdeme něco přes kilometr k placenému vstupu do Olymposu.  Tady podle průvodce zjišťuji, že jeden lezecký sektor jsme již přešli, ale v tom vedru se nám už nechce vracet.  Sektory v placeném údolí s vykopávkami (vstupné asi 200,- Kč na osobu) také vynecháváme a jdeme až na konec pláže, kde začíná v serpentinách stoupat cesta do sektoru Cennet Sag.  Ještě před sestupem do hlavní části sektoru je v sedle malá věžka, kde jsou vynýtované krátké lehké cesty.  Marušce se líbí, tak si tři z nich vyvádí a jsou moc hezké.  Mezitím se hlavní stěna sektoru dostává do stínu a tak se přesouváme tam.  Podle průvodce mají být v její levé části dvě lehčí cesty, které bych chtěl zkusit, abych se seznámil s místní klasifikací.  Po příchodu na místo ale zjišťuji, že pod stěnou se válí ohromné kameny a na stěně zbyl jen první nýt, zbytek stěny se zřítil.  Doufám, že v tu chvíli tam zrovna nikdo nelezl, protože se musela odlomit asi půl metru silná deska o rozměrech asi 10x30 m.  Volím tedy náhradní 6a+, ale je takové vedro, že i když jsme ve stínu, tak si prakticky v každém kroku musím otírat obličej od potu.  Ačkoliv mám teplo rád, tak tohle je vážně moc.  Dávám aspoň ještě jedno krátké 5c a pak to balíme a jdeme zpět na pláž, kde smíváme pot z těla.  Po té se občerstvujeme v jedné plážové restauraci, dáváme věci do auta a jen na lehko se jdeme podívat do sektoru Cibali Sag, kde by měly být nějaké lehčí cesty.  Po chvíli bloudění mezi restauracemi nacházíme přístup od mostu vyschlým korytem řeky a po chvíli pochodu po kamenech přicházíme pod sektor.  Je tu sice jen pár cest, ale vypadají hezky.  Ty bychom mohli za ranního stínu zítra vylézt.  Vracíme se k autu a přejíždíme na nedaleké parkoviště, odkud se vychází k Chimaeras.  To jsou přírodní ohnivé plameny, šlehající ze svahu.  Zjišťujeme, že vstupné je 180 Lir, což je asi 150,- Kč.  To nám přijde přiměřené a tak se domlouváme, že tam zítra všichni zajdeme.  Vracíme se zpět na hotel, kde nám Broněk sděluje, že Davídkovi je pořád špatně.  Za chvíli se vrací i zbytek výpravy ze zábavního parku a po večeři si navzájem sdělujeme dojmy z dnešního dne.

                Ve středu ráno už je Davídkovi lépe, tak vyrážíme opět do Olymposu.  Honza má domluvené vyzvednutí druhého auta až na desátou hodinu, tak přijedou s Deivinou a Šiškou za námi později.  Opět parkujeme na stejném parkovišti a jdeme korytem řeky do sektoru.  Postupně přelézáme i s Broníkem a Fílou všechny cesty, které jsou docela pěkné.  Po té se vracíme zpět k autu, bereme i paddleboard a věci na šnorchlování a jdeme na konec pláže, kde už na nás čekají ostatní.  Je opět hrozné vedro, tak se několik hodin koupeme.  Kolem druhé hodiny přeci jen vyrážíme do sektoru.  Broněk s Honzou a dětmi zůstávají na lehčích cestách v sedle, já se Šiškou jdeme zkusit něco těžšího.  

Foto 4 - Šiška šla zkusit něco těžšího v Olymposu

Ze včerejška mám vyhlídnuté jedno 6b+, ale opakuje se stejná situace jako včera.  Opět skoro v každém kroku utírám pot z obličeje a k řetězu dolézám na pokraji pádu.  V tom vedru se fakt nedá lézt nic těžšího.  Dobírám Šišku a pak jdeme raději zpět na pláž.  Ještě chvíli se koupeme a pak se vracíme zpět k autům.   Broník cestou několikrát zvrací.   Přejíždíme na parkoviště u Chimaera.  Bereme si teplejší věci, čelovky, platíme vstupné a začínáme stoupat.  Broník zůstavá v autě.  Čeká nás zhruba dvě stě výškových metrů na kilometr dlouhé cestě, dlážděné velkými i menšími kameny.  Před setměním vidíme první plameny, šlehající z lávového svahu.  Nebýt tam tolik lidí, tak by to bylo moc hezké.  Ale i tak to stojí za vidění.  Skoro po tmě scházíme zpět k autu a kupodivu si nikdo na těch kamenech nezvrtnul kotník.  Cestou do hotelu ještě několikrát stavíme, protože Broníkovi je špatně.  Po večeři se dělá špatně i Šišce, což nevypadá moc dobře.

                Ráno vstáváme opět brzy, Šišce už je trochu lépe, tak jede na další výlet, tentokrát na Extreme tour, zahrnující plavbu na raftech, jízdu na čtyřkolkách a rybaření.  Broníkovi už je lépe, tak jedou se Šiškou všechny děti.  Pro změnu je špatně Deivině, tak raději zůstávají na hotelu a později jedou s Honzou prozkoumat nedalekou skálu, kterou jsme viděli z auta.   My ostatní  jedeme na průzkum do asi největší turecké lezecké oblasti Geyikbayiri.  Parkujeme u silnice pod jižními sektory, je tu o něco chladněji a mírně pofukuje vítr.  Po chvíli stoupání přicházíme pod sektor Geik, kde mám vyhlídnutou dvoudélkovou pětku.  Lezu ji na jeden zátah, čímž vymotávám téměř celých 60 m lana.  Ze shora dobírám nejprve Marušku a pak i Broňka.  I když lezeme na sluníčku, tak to zatím docela jde.  Ve vedlejším sektoru po té přelézáme  krásné 6a (No Name).  Nakonec se přesouváme do jeskyně, kde si ještě dáváme mírně převislé, ale chytovaté a dost olezené 5a a 5c (Geyik a Muhtar).  Potom už začíná být dost vedro, tak to balíme, u auta si dáváme svačinu a potom jen nalehko jdeme prozkoumat zbytek údolí.  Na dně údolí nás překvapuje krásný potok s parádní koupací lagunou, jen teplota vody je hodně osvěžující.  Cestou zpět k autu se zastavujeme v Kezbans baru, kde je naprosto tragická obsluha.  Nakonec přeci jen něco k pití dostáváme a říkáme si, že jsme raději nedošli až do Josito campu.  Vracíme se zpět do hotelu, kde se potkáváme s ostatními členy a opět se dělíme o zážitky.  Šišce opět není dobře, tak odchází na pokoj.  Abychom zabránili dalšímu šíření bacilů, po večeři vyndáváme láhev Morgana, kterou se celkem kvalitně desinfikujeme.            

                V pátek ráno vyrážíme všichni opět do Geyikbayiri.  Cestou musíme opět stavět, tentokrát kvůli Šišce, které pořád není dobře.  Opět parkujeme u silnice a jdeme do sektoru Geik, jen Šiška zůstává v autě.  Vyvádím pro změnu druhou vícedélkovou pětku (Babylon), která ale není moc pěkná, protože je dost zarostlá.  Jelikož Broněk si zapomněl na hotelu lezačky, leze ji za mnou Fíla a potom nadvakrát slaňujeme dolů.  Ve vedlejším sektoru Anatolia Sol si dávám pěkné 6a+ (Celik Kalp), vedoucí po krásných tufách.  V jeskyni sektoru Magara ještě lezu převislé 6b (Nirvana), které je hodně olezené, ale také vede po pěkných tufových hadech.  

Foto 5 - Jířa si užívá převislé lezení po tufových hadech

    Po spuštění vzniká krásná houpačka, kterou využívá Deivina s Adélkou na focení krásných fotek.  Pak už to raději balíme, protože je zase pěkné vedro, a jdeme se raději podívat, jestli se nám Šiška v aute už neuvařila.  Broněk má opět smůlu, zase to přežila :o).  Vracíme se tedy zpět na hotel.  Před večeři ještě jdeme do cestovky koupit zájezd lodí na zdejší „Maledivy“ a ještě stíháme vrátit i auta.  Mustaffa kupodivu nedělá žádné problémy a dle dohody nám vrací i slíbených 20 Eur.  Po večeři pokračujeme v desinfekci dvěma lahvemi rumu.

                Po snídani nás před hotelem vyzvedává mikrobus, ze kterého vybíhá Pavel Petrák, který je v tuto dobu také v Kemeru a přidali se k nám na výlet.  Asi po hodině vystupujeme v přístavu pod Adrasanem a přebíháme vodou na loď, která čeká jen na nás, protože jedeme pozdě.  Ihned vyplouváme k nedalekému ostrovu Adrasan Suluada, kde kotvíme na krásné pláži s bílým pískem.  Tady máme hodinu čas na koupání a šnorchlování.  Po té dostáváme na palubě oběd a přeplouváme na druhou stranu ostrova, kde je v zátoce skalní okno, ve kterém se všichni fotí.  Potom kotvíme na druhé pláži, kde máme čas na další koupání a slunění.  Cestou zpět do přístavu ještě jednou kotvíme, tentokrát kousek od pobřeží, kde si můžeme naposledy zaskákat z lodi do moře a vykoupat se.  

Foto 6 - junioři si užívají podzimní koupačku

Po té se již vracíme zpět do přístavu a mikrobusem jedeme zpět na hotel.  Pavel vystupujeme s námi a až do večeře kecáme u bazénu.  Po večeři si jdeme sbalit věci,  ještě si dáváme na baru nějaké drinky, ale před půlnocí jdeme raději spát, protože v půl třetí ráno musíme vstávat, aby nám neuletělo letadlo.  Vtipné je, že ve tři ráno se u nás posouvá čas zpět na dvě, tak docela dlouho řešíme, jak si nařídit budíka.  Nakonec Deivina v recepci zjišťuje, že Turci zimní čas zrušili už v roce 2016, čímž máme problém vyřešen.

                Ve 2:50 hod nás opravdu vyzvedává autobus, ve čtyři jsme na letišti a do sedmi hodin máme spoustu času, abychom stihli odbavit zavazadla a projít pasovou kontrolou.  Drobný zásek nastává až u brány, když nás nechtějí pustit k letadlu a nějakou dobu si nás přehazují od jedné brány ke druhé.  Nakonec se přeci jen otvírá třetí brána, kterou odcházíme k letadlu, a s půlhodinovým zpožděním přeci jen odlétáme.  Po třech hodinách letu nás vítá Praha docela příjemným počasím. 

               * Jířa *