Krkonoše - Schneekoppe (1603 m)
leden 2023
Letošní zima je tristní. Sněhu pomálu, počasí mizerné. Místo lyžáku jsem chtěl vzít Honzu do Alp. Ale jako na potvoru zrovna napadlo, lavinovka vystoupala na 3-4 a počasí v první půlce týdne taky nic moc. To není zrovna ideální stav pro začínajícího adepta na skialpinistickou výpravu. Protože však předpověď v druhé polovině týdne slibovala 2 dny hezkého počasí na zdejších hřebenech, vyrážíme na přechod Schneekoppe. Tento vcelku bezvýznamný kopec mnozí považují za nejvyšší vrchol tohoto státu. Ale chyba lávky, vrchol se nachází v Polsku, na České straně je pouhé úbočí a nejvyšší náš vrchol je Luční hora :-).
Lanovkou Zahrádky z Pece šetříme pár výškových metrů. Za posledním vlekem mizí lidé, ztrácí se zvuky areálu a my stoupáme na Liščí horu. Na hřebenu se chvílemi povaluje mlha a spolu se zapadajícím slunce tvoří úchvatnou hru barev a stínů. Všeho všudy jsme potkali 4 skialpinisty jedoucí dolu do Pece. Na Rozcestí dáváme horké jablko a já jako obvykle pobíhám kolem boudy se stativem. Po západu slunce dojíždíme ty necelé 2 kiláčky na Výrovku. Chata je prázdná. Noclehárnu máme sami pro sebe, ve vedlejší jsou 3 lidé. Posedíme, pojíme, popijeme a jdeme spát.
Ráno je jak z Hudykatalogu. Bezvětří, slunce, sníh a prázdné hory. A absolutní ticho. Také ticho nemá ani Habera v konzervách a plechovkách od Coca Coly. Cestou přes Luční boudu na Slezský dům jsme nepotkali živou duši. Na Slezském domě lidí přibývá, ovšem ani zdaleka to není klasická víkendová tlačenice. Na výstupovém hřebínku je dobré panoptikum. Ti řekněme uvědomělejší mají i nesmeky. Jinak se to hemží sněhulemi, polobotkami, teniskami, kostýmky a legínami. Jedni táhnou dítko nahoru na sáňkách, v půlce kopce zjišťují že to nebyl dobrý nápad a sáňky zůstávají ve sněhu. Dolů z kopce jede skupina německých důchodkyň po zadku držíce se za řetězy podle cesty. V lanovce botky zjevně neklouzaly a je v celku logické, že na zasněženém hřebeni to bude fungovat stejně :-D. Na vrcholu se moc nezdržíme. Sestupujeme na druhou stranu na Růžovou horu. Pod stanicí lanovky opět utichá ruch a mizí lidé a kolem se rozprostírá samota. Užíváme si jízdu lesem. Kousek nad stanicí lanovky však idylka dostala trhlinu. Gravitace převážila nad inteligencí a já se těžce zranil, zhmoždil a zesměšnil….Ještě, že to krom Honzy nikdo neviděl :-). Sjezd pak pokračoval přes Portášky do Pece. Nad Pecí se už začal projevovat nedostatek sněhu, ale při troše opatrnosti se dalo sjet až na parkoviště.
Vyražený dech a zlomené žebro budiž mementem pro ty, kdo jezdí lesem s rozepnutým vázáním a rozvázanýma botama….
*Ota Pavlas*
Kompletní foto z akce zde: https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/9411058