Grimming 2351 m – SO grat
13. 8. 2023
Grimming je často považován za nejmohutnější osamoceně stojící horu Evropy. Za sebe mohu říct, že výstup přes jihovýchodní hřeben na Grimming a následný sestup přes Multereck 2176 m na mě udělal velký dojem vysokohorské túry, kterou mohu doporučit jen lidem s dobrou fyzickou kondicí a pokud možno horolezeckými zkušenostmi. Co jednoznačně usnadňuje výstup, je perfektně označená cesta přes hřeben.
Tuto sezónu jsem již s výstupem nepočítal. Nicméně jsme jeli k moři se zastávkou v Rakousku a sama Renča mi nabídla, že bych si mohl vyběhnout na Grimming. Po očku jí sleduju, jestli to myslí vážně. Její nabídka mě překvapila, ale pak mi došlo, že jistě počítá s tím, že se pak budu u moře poslušně válet. Budiž, nechal jsem to otevřené.
Sehnali jsme jediný kemp v okolí, který nás ubytoval a to na úpatí skokanského můstku v Kulmu u Tauplitz. Předpovědi na další den se různily, ale shodovaly se, že má být do brzkého odpoledne bez deště. Ráno jsem vstával v 04.30 hod. v domnění, že se bude brzy rozednívat. Hvězdná obloha se mnou ale moc nesouhlasila. Tak jsem během chvilky přejel na jižní stranu kopce na neplacené parkoviště v Niederstuttern 652 m. Stále tma. No nic, položil jsem sedadlo a začal klimbat. Probudila mě rána od dveří auta. Vyrážím za svítání v 05.40 hod. od auta, přede mnou nějaká dvojice, která spala v dodávce.
Mám pomalejší starty a dvojice mi trochu uteče. Jsem rád, že jdu za světla, neboť následující poměrně strmá pasáž přes tmavý les je plná nástrah v podobě kluzkých kořenů. Za chvíli docházím na chatu Grimminghütte 966 m. Na chatě je ruch a já pokračuju dále. Předbíhá mě dvojice kluků, nicméně se jich v klidu držím. Po chvíli začne cesta opět stoupat, až se dostáváme ke krátké ferattě, kde si poslušně, stejně jako kluci rakouští, nasazuju helmu. Dále míjíme pramen, kde lze doplnit vodu.
Konečně se dostávám k rozcestí, vlevo na Grimming přes SO grat, vpravo na Multereck. Počasí drží a stále mám možnost to otočit, jdu vlevo za klukama. Po nějaké době se kotel otevírá a dostávám se z kosodřeviny s výhledem na skalnatou hradbu a dva sněhové splazy. U toho vrchního začíná SO grat směrem vlevo do šikmo ubíhající plotny. Kluky pomalu předbíhám a za chvíli doháním paní, která se mě ptá, jestli jdu sám. Kývám a ptám se, kde ona má parťáka, měl jsem pocit, že jsem ho v dáli viděl. Mávla někam do výlezové cesty, že jí manžel furt utíká. Přístupová cesta je psána na 3 hod., já jí zvládl za 2,2 h. Počasí drží, tak pokračuju. Asi 100 m se stoupá šluchtou. Dá se i vlevo obtížněji přes položenou plotnu, ale v pohorách bez jištění se mi to moc nezdá.
Na konci tohoto úseku potkávám pana manžela, který čeká na svou choť. Sním tyčinku a dovolím si jedinou krátkou přestávku směrem k vrcholu. Poté se různě proplétám z jedné strany hřebene na druhou. Dlouho se jedná spíše o exponované trávy a cestičky. Chce to jistý krok. Cesta je perfektně značená červeným kroužkem. Stoupá se mi dobře a nohy drží. Ostatní nechávám daleko za sebou a jako již mnohokrát, když stoupám sám, dostávám se do zvláštního rozpoložení. Moc mě toho netrápí.
Konečně se ve druhé polovině výstupu začíná trochu lézt, jednou je to traverz, poté komín, který je sice psaný 2-, ale kvůli uklouzání je to vlastně nejtěžší místo výstupu. Následují plotny s parádní hloubkou pod zadkem a tak dále. Neskutečně si to užívám. Jednou se musí i slézat nepříjemný stupeň, zde vidím pod šutrem modré lano. Přede mnou se však pomalu zvětšuje kříž na vrcholu Grimmingu. Po pěkné lezecké pasáži se konečně dostávám ke kovovému kříži a současně opět mezi lidi.
SO grat je psán na 3,5 hod., já zvládám za 1,5 hod. Zapisuju se do vrcholové knihy. Mám pocit, že mám stále silné nohy a čas parádní. Celkem mám za sebou 1700 m převýšení. Do toho vidím v dáli, že mi počasí ještě nějakou chvíli vydrží, tak jsem opravdu spokojen. Nějací Češi mě vyfotí u kříže, chvíli s nimi pokecám a jdu si dát svačinu daleko od lidí.
Konečně se nasytím krásné krajiny kolem a začínám se sestupem. Upřímně musím říct, že mě obtížnost sestupu překvapila. Mezi Grimmingem a Multereckem se vlní skalnatá krajina asi 1,5 km. Od meteorologického stožáru na vrcholu se začne skutečně sestupovat. Pod nohami suť, některé pasáže jsou opravdu exponované, přechází se několik míst zajištěných dráty a do toho slunce vyčerpává poslední síly v těle. Suťový terén nedovolí chvíli oddychu. Vybízím sám sebe k nejvyšší opatrnosti. Po dlouhé době mě předbíhají dva běžci a vysoko nad sebou slyším nějakou dvojici. Jinak jdu opět stále sám. Konečně se dostávám k rozcestí a odtud již cestu znám z rána.
Přicházím k pramínku, který je skryt pod malým převískem. Zde se trochu osvěžím, ale déle se nezdržuju. Chci to mít za sebou. Po chvíli mi dochází v camelbacku voda. No nic, to už nějak doválčím. Konečně se zcela vysušen s kudrnatými nohami dostávám ke Grimminghütte, kde se mě bystrá hospodská hned ujme a přivalí chlazené pivo s colou. Jsem jí velice vděčen. Následuje již jen strmá lesní pasáž, kde potkávám stoupající dívku, které dávám v úzkém úseku přednost. Poté chvílemi sbíhám a najednou zjišťuju, že jsem ztratil pověšenou čepici. Dost mě to mrzí, ale nechávám to osudu. Osud se zhmotní v dívku, kterou jsem před tím potkal, jak tentokrát sestupuje a podává mi mou čepici. Neskutečné. Před vsí neodolám a skáču do divokého potoka. Poté již docházím k rozpálenému autu. Je 14:00 hod. Výstup a sestup mi se všemi přestávkami trval 8 hod. a 20 min. Poklepu se po rameni, mé divoké já nechávám na tom nádherném kopci a slibuju si, že u moře budu usedlý taťka.
Blahouš
Renča dodává: „K velkému Blahoušově překvapení se mi na dovolené u moře nechtělo být jen usedlá mamka, takže stále vymýšlím nějaké výlety a přesuny. Blahouše ale po výstupu (a hlavně sestupu) na Grimming několik dalších dní tak moc bolely nohy, že byl pasován na šneka rodiny, a nakonec se i velmi ochotně u toho moře válel...“
Vylezená cesta: Südostgrat (jihovýchodní hřeben), obt. 2+, 570 výškových metrů.