EL CHORRO

Dá se odmítnout nabídka na výlet do Chorra? Dá. Napoprvé jsem tak učinil. Nicméně Radim přišel s nabídkou podruhé týden před odjezdem, kdy už jsem věděl, jak to mám v práci, doma atd. Mimoto jsem zrovna seděl na zadku v Hudy a říkal si, že bych nejraději vypadl někam za teplem. Takže trefa. Renča mi sama zajistila letenky, jinak Jarda a Radim vše zařídili. Odjezd se blížil a mě překvapilo, že zatím jediný problém nastal pouze s elektronickým odbavením. Elektronika proti mně bojuje neustále, takže to mě už snad nemůže rozhodit.

29. 3. 2025 

Konečně vyrážíme, kluci mě vyzvedávají v sobotu po 05.00 hod. a do Prahy to máme hoďku. Auto necháme na placeném parkovišti GOparking nedaleko od letiště, dodávka nás doveze až před letištní halu. Kluci mi trpělivě vysvětlují celou odbavovací proceduru, protože jsem dopravním letadlem letěl naposledy před 20 lety. Konečně jsem zase uzrál na další let, protože tehdy jsem letěl do Říma a při zpětné cestě jsem si při turbulenci hodil horké kafe do klína. Následoval odvoz sanitkou přímo z letiště do nemocnice a popálenina třetího stupně. Poté jsem již letěl jen při seskoku padákem a start byl přerušen kvůli porouchanému letadlu. Nakonec jsme přeci jen vzlétli a přežili. Do třetice věřím, že let bude probíhat v pohodě.

Vše klape, vzlétneme a užívám si let do teplých krajin. Sedím napravo u křídla a sleduju občasný pohyb klapek. Z východu tak svítí slunce, že levá strana má stažené roletky. Pousměju se a říkám si, že jsem v nějakém filmu viděl, že letadlo najednou změnilo směr a jeden cestující si toho všiml díky slunci, které najednou svítilo z druhé strany. Naštěstí nejsem ve filmu. Netrvá dlouho a najednou mi slunce svítí do ksichtu. Vidím pobřeží po levé ruce, nikoliv po pravé. My snad letíme na sever? Hlášení kapitána, všichni v letadle zpozorněli. Kapitán nám vysvětluje, že jeden člen posádky má zdravotní potíže a bohužel musíme nouzově přistát v Barceloně, díky za trpělivost a porozumění. Přepočítávám s Radimem, který sedí za mnou, letušky. Všechny tam jsou, takže problém má jeden z pilotů. To není dobré. Do toho letadlo občas poskočí díky turbulencím. Najednou s námi nikdo nemluví, všichni se schovají a my se blížíme k letišti v Barceloně, které je blízko u moře. Konečně se dostávám do signálu a píšu Renče, že musíme nouzově přistát, ať se nebojí. Viděla naše letadlo v nějaké aplikaci a dostala strach, co se děje. To jí trochu uklidnilo. Tak mě tak napadne, že jsem ve filmu viděl, že letadlo už už přistálo, ale najednou to museli zase zvednout. „Blážo, buď v klidu, nejsi ve filmu!“. Letadlo poskakuje a my se konečně blížíme k zemi na přistání. Koukám na klapky na křídle, najednou slyším strašný rachot a letadlo, které bylo téměř na zemi, najednou brutálně zrychluje a zvedá se do výše a do zatáčky. Je slyšet nesouhlasný šum, dívka vedle mě začne mávat prospektem a chlap přes uličku si umanutě čte bibli. Říkám si, že se mi dějí různé karamboly, ale že bych spadl v letadle, tak to už by byla velká náhoda. Na takové filmy nekoukám a parta na metodice, kde byla Renča, by se za břicho popadala, co mě to zase potkalo. Takže jsem v klidu, jen se mi tak trochu chce zvracet. Samozřejmě blicí sáček na mém sedadle není, jak jinak. Dívka vedle mě ten její zřejmě bude potřebovat. Posádka nám pouze řekla, že bylo přerušeno přistání. Tak to snad vidím... Najednou letadlo začne točit prudkou vpravo, do toho do nás buší vítr, takže se letadlo otřásá. Aspoň chápu, že opět nalétáváme na přistání a po nekonečně dlouhé době opět zpomalujeme a klesáme. Na druhý pokus se konečně daří přilepit letadlo k zemi, i když přískoky vpřed. Úleva mezi lidmi je úplně hmatatelná. Nikdo neví, jestli má tleskat... Ale jo, trochu si zaplácáme. Nedaleko vidíme celou četu hasičů, která za námi uhání. Konečně zastavujeme a kapitán nám oznámí, že jsme trochu nechtěně v Barceloně. Rozrušení v jeho hlase je úplně čitelné. Chtějí po nás, abychom čekali. A tak trčíme další hodinu v letadle, než pro nás dojedou autobusy a hodí nás do haly. Samozřejmě nám nic pořádně nevysvětlí. Mezitím ošetřují jednoho z pilotů. Nakonec prý odchází po svých. Na tabuli v hale vidíme, že další letadlo do Malagy poletí v 15.30 hod. Takže času máme hodně a jdeme s voucherem 15 euro na jídlo. Konečně se kluci podělí o pocity v letadle. Oba z nich mají nalítáno desítky letů a shodují se, že toto byla výjimečná situace a bylo se proč bát. Sladká nevědomost, já díky mé nezkušenosti věřil, že je toto celkem normální průběh, takže jsem byl vlastně v klidu.

Na letišti čekáme, pak zase čekáme, když už to má letět, pak čekáme na bus, čekáme v buse a najednou nastupuju poslední do letadla do Malagy. Otrávená španělská posádka, která nás má dopravit, si už asi měla někde válet šunky. Je to na nich vidět. Každopádně za hodinu dvacet bez problémů přilítáváme do Malagy. Půjčujeme si auto v předjednané půjčovně SOLO, která sídlí nedaleko letiště. Vše šlape, Jarda to má promyšlené. Nakoupíme v Áloře v podstatě na celý pobyt. Ceny jsou přijatelné. Navigace nás nechá odbočit do prašné cesty a vede nás přes řeku. No nic, rádi jezdíme ve vodě, dáme si to i nazpátek. Nakonec za tmy dojíždíme do El Chorra do kempu Finca La Campana, kde máme předjednané ubytování v „chatě“. Jedná se o zděný domek, kde jsou dřevěné jen postele. Za chvíli se zabydlíme, v hospůdce dáme ještě pivo a zcela vyčerpaní odpadneme. 

30. 3. 2025 

Poměrně dorasovaní se probouzíme do slunečného dne a máme možnost si prohlédnout okolí. V kempu je pěkný bazén, krámek na recepci (toust, pivo, sladkosti) a pěkná hospoda se společnou kuchyní. Kemp je umístěn ve svahu mezi olivovými plantážemi s krásnými výhledy do údolí. Vyrážíme autem do Rocka Bella. 

Z hlavní cesty se zahne na prašnou cestu, která nás dovede až na parkoviště. Poté se jde asi 10 minut do kopce. Jedná se o malý masiv, který mi přišel jako zcela vhodný pro rozhýbání těla na lehkých cestách, které jsou velice velkoryse zajištěné. Vlastní jištění není třeba. Taky je možnost se zde nakalibrovat, co vyžadují cesty 6a. Plus mínus naše cílovka. Oblast je v podstatě celou dobu ve stínu, což se nám hodilo. Zde jsme pobyli do pozdního odpoledne a Jarda chtěl zkusit oblast Cosina Caliante (Horká kuchyně), která se nachází asi 3 minuty od silnice. Na prasáka jsme tedy ponechali auto u krajnice, odkud vede pěšina a šli zkusit další cesty. Jarda hned naběhl do jedné z cest 6a, Radim si to dal za ním. Já si to pro formu také vylezl, ale další 6a+ jsme už nechali jen na Jardovi. Poznatek pro mě, že se mi poměrně obtížně na pohled odhaduje obtížnost cesty, takže se musím opravdu řídit podle průvodce. Vylezení jsme byli dost a těšili se na pivo. U bazénu jsme potkali mladou Kanaďanku Mady, která by se ráda přidala k někomu na lezení, tak jí kluci nabídli, že může doplnit naší skupinu. Co dál? Jídlo, pivo, slunce a pohoda.

31. 3. 2025 

Pěkně si pospím, kluci opět udělali snídani a kafe. Přejíždíme na parkoviště pod Rocka Bellu, ale tentokrát oblast mineme a pokračujeme po stezce k dalšímu obřímu masivu Coral. Knižní průvodce nám moc neradí, naštěstí má Jarda aplikaci theCrag.com a díky ní se alespoň trochu zorientujeme. 

Cesty jsou většinou vytyčené jako vícedélky, ale my lezeme pouze první délky. Pocitově bych řekl, že je zde trochu tvrdší klasa s těžšími odlezy. Dokonce jsem vylezl i cestu s odlezem od posledního Bh asi 8 metrů. Naštěstí se dalo dát pár smyček. Už jsme pěkně vopečení a dolezeme se ještě na Rocka Belle. Bazén, pivo, pohoda...

1. 4. 2025 

Tentokrát náš vůdce Jarda zvolil Escalera Suiza, což je součást obrovského masivu, kde se nachází opět i vícedélky.

My lezeme s Radimem, takže si vybíráme i lehčí cesty, ale zadaří se i těžší Servus Chorro 6a+.  Skála je zde neolezená a pěkně strukturovaná. 

Jarda pěkně „trápí“ Mady ještě ve chvíli, kdy s Radimem pro brutální horko už ležíme ve stínu pod stromem a popíjíme pivo. Celkem rozumně se pobalíme a tentokrát s kopce jdeme asi 20 minut k autu. Poté zaparkujeme u bazénu a uděláme si přes to nejhorší horko siestu. Kluci jsou trochu překvapení, že se k nim na podvečer připojuju na lezení na Cosina Caliante. Klima už je rozumné a je z toho parádní lezení. Večer bazén, pivo, pohoda a já už jsem kompletně propadl lezeckému El Chorru. Krásné oblasti, poměrně dobře odjištěné, famózní výhledy do všech stran a neuvěřitelná pohoda.

2. 4. 2025 

Původně jsme měli výlet uzavřít turistikou a mořem u Malagy, ale nakonec se domlouváme na dopolední lezení, protože Jarda je nenasytný. Ostatně mě s Radimem moc přemlouvat nemusel. Na Cosina Caliante, která je ještě ve stínu a je radost lézt, vylezeme nejtěžší perly a zcela vyčerpaní odjíždíme k moři jižně od Malagy. Kluci chtějí ještě po cestě na letiště kafe v místní kavárně, cpou se poháry a užíváme poslední sluneční paprsky. Poté s předstihem vracíme auto a chystáme se na odlet. Odlet je o půl hodiny zpožděný, a i když druhý den jdeme všichni do práce, tak jsme tak vyladění, že nám to ani nevadí. Poté již vše klape, odvoz na odstavné parkoviště, vyzvednutí auta a odvoz domů. Po 02.00 hod. ulehám.

El Chorro na mě udělalo velký dojem. Jediné, co trochu kazí radost, je občasné brutální horko. Určitě tato oblast stojí za opětovnou návštěvu. Velké poděkování patří Jardovi za zařízení všeho potřebného, čímž mi dal prostor na relax. Takže díky kluci s provoláním „Peluda cucina caliente!“.

*Blahouš*