České stopy v alpských chatách - Sudetendeutsche Hütte
říjen 2023
Po konci První světové války a obsazení Jižního Tyrolska Itálií až k hlavnímu Alpskému hřebeni zůstala celá řada chat alpských spolků nově na jejím území. I přes referendum, ve kterém se místní obyvatelé vyslovili pro připojení zpět k německy mluvícím zemím, toto území nakonec Itálii zůstalo. Chaty byly zabrány Italskou vládou a nikdy již nebyly navráceny ani nebylo dosaženo finančního vyrovnání.
Protože v druhé polovině 20. let byla výstavba vlastní chaty velmi finančně náročná a jednotlivé sekce samostatně by neměly dostatek peněz, inicioval předseda DAV Saas (Žatec) Josef Thiele stavbu společné Sudetoněmecké chaty. V březnu 1926 rozeslal jednotlivým sekcím dopis, kde jim tento záměr nastínil. Kladné odezvy se mu dostalo z Opavy (DAV Silesia-Tropau), Litoměřic (DAV Leitmeritz), Prahy (DAV Prag), Teplic (DAV Teplitz-Schönau), Ústí nad Labem (DAV Aussig) a Karlových Varů (DAV Karlsbad). Předseda pražské sekce August Gessner navrhl pro výstavbu chaty místo v oblasti Granatspitzgruppe pod vrcholem Muntanitz. V této oblasti ještě žádná chata nestála. Sice zde zvažovala stavbu chaty již v roce 1911 sekce Nový Bor, ale z tohoto plánu sešlo. Dále zde chtěla postavit chatu sekce Kiel, která v roce 1913 získala i stavební pozemek, ale První světová válka stavbu překazila a po válce již horolezci z Kielu neměli ostatek prostředků a ze stavby chaty také sešlo. Předseda DAV Karlovy Vary Karl Schöttner prosadil stavbu chaty u centrálního výboru DuÖAV a získal i finanční podporu na výstavbu.
V červnu 1927 odjel Schöttner, Thiele, Gessner a dalších 13 alpinistů do Matrei in Osttirol, kde pod vedením místního vůdce Josefa Kölla vystoupili na vyhlédnuté místo ve výšce 2650m u paty ledovce Gradötzkess. S majitelem pozemku Andrä Steinerem se dohodli na pronájmu na 99let za 5 šilinků ročně. Před odjezdem ještě v Matrei uspořádali pro utužení vztahů „Sudetendeutsche Abend“, kam pozvali místní honoraci. Chata se měla stavět podle návrhu architekta Ernsta Richtera z Turnova a stavbu měl realizovat Florian Köll z Matrei. Hrubou stavbu odevzdal v říjnu 1928 a slavnostní otevření chaty proběhlo 21.července 1929.
Plánování chaty bylo již v plném proudu, když se v listopadu 1927 sešly zúčastněné sekce v Praze, aby projednaly vznik nového právního subjektu Verein Sudetendeutsche Hütte, hlasovací práva, příspěvky na stavbu a vybavení chaty a podobně. Zakládající valná hromada se pak konala v červnu 1928. 7 zakládajících sekcí si za předsedu zvolilo Josefa Thieleho.
První roky provozu chaty nebyla návštěvnost vysoká, jen zhruba 300 – 400 návštěvníků za rok a z toho jen necelých 200 ročně na chatě přespalo. Zájem vzrostl až v polovině třicátých let a provoz se soustředil hlavně na pozdní zimu, kdy se zde konaly pravidelné lyžařské kurzy a velikonoční provoz. V letech 1929 – 30 otevřel Karl Köll, který se stal i prvním nájemcem chaty, cestu Sudetendeutscher Höhenweg do Kals-Matreier Törl a zpřístupnil tak chatu i z Kalsu. K pátému výročí otevření chaty, v červenci 1934 byla otevřena cesta na Muntanitz a byla pojmenována po Karlu Schottnerovi Karl-Schottner-Weg pro jeho zásluhy o stavbu chaty. Byl také učiněn pokus odkoupit pozemek pod chatou. Na toto ale Steiner nepřistoupil a nadále trval pouze na pronájmu pozemku.
Po roce 1945 byla chata Rakouskem zkonfiskována jako německý majetek. Po obnovení DAV byla chata získána zpět do jeho vlastnictví. V 50. letech došlo v postupnému obnovení některých sekcí a v roce 1977 se sekce Teplitz-Schönau, Silesia-Tropau, Saas a Aussig spojily v sekci DAV Sudeten a v roce 1978 převzaly Sudetendeutsche Hütte ze společného vlastnictví DAV. Spolek spravoval chatu až do roku 2013, kdy pro stále se snižující členskou základnu rozhodla valná hromada spolku o sloučení se sekcí DAV Schwaben a v roce 2014 se DAV Sudeten stal skupinou v rámci DAV Schwaben. Sudetendeutsche Hütte přešla do majetku sekce Schwaben, kde je dodnes a zdárně se rozvíjí. V roce 1999 byla dokončena přístavba k chatě. Roku 2018 došlo k fatální poruše materiálové lanovky, byl postaven heliport (rozuměj kamenný kruh na louce za chatou s písmenem H uprostřed) a chata je o té doby zásobována vrtulníkem. Lanovka byla snesena v roce 2020. V roce 2022 byla vyměněna a opravena střecha a byl namontován výkonný solární systém. Dnes je chata otevřena v letní sezóně od června do září. Nabízí 52 lůžek. Zimní provoz chata nemá. Mimo sezónu je otevřen Winterraum s 12 lůžky.
Výstupových cest na chatu je několik z Matrei i z Kalsu. My jsme po celonoční jízdě Německem a Rakouskem zakotvili ve 4 hodiny ráno na parkovišti v osadě Glanz ve výšce 1520m. Cesta nejprve nad parkovištěm prudce stoupá, aby pak víceméně po vrstevnici projde kolem Steiner Alm a údolím potoka Steiner Bach (majitel pozemků Andrä Steiner) ke spodní stanici zrušené lanovky. Odsud pak výškové metry rychle přibývají až na chatu.
Winterraum je v pohodě. Pramen vody je kousek o chaty západním směrem pod cestou a je viditelně označen tyčemi. Jezero u chaty bylo na podzim již vyschlé a ledovec Gradötzkess také padl za oběť globálnímu oteplení. Ovšem ani po dlouhém pátrání nikde nenacházíme Trocken WC, což není v pohodě. Až to přijde, budeme muset do suti. Vaříme večeři. Já toho mám plné kecky, 8 hodin za volantem pak 4 hodiny spánku a 1100 výškových metrů se projevilo už při závěrečném stoupání, takže to poměrně rychle balím do spacáku.
První polovinu noci je jasno. Nad ránem však v souladu s předpovědí přišla jakási fronta. Moderní technologie sice nabízejí poměrně přesné aktuální předpovědi, ale v okolí chaty prakticky není signál, takže na to musíme jít postaru. Dopoledne trávíme posedáváním a poleháváním ve Winterraumu a občasným vycházením ven. Kolem poledne to už vypadá na konec deště, tak balíme do kletrů sváču a rum a vyrážíme na odpolední výšlap na 3063 metrů vysoký Gradötzkogel. Déšť ustal, jenom se přes nás chvílemi převaluje mlha. Míjíme odbočku na Glocknerblick, kde by byl Glockner vidět, kdyby něco bylo vidět. Na prvním výšvihu u patníku nacházíme místo s téměř dokonalým 4G signálem. Zpřesňujeme předpověď, vypadá to že pršet už nebude a zítra se rozplyne i mlha. Dál cesta pokračuje hřebenem až k vrcholu. Vrcholový rum a protože stále není nic vidět jdeme zpátky na večeři.
Přes noc se oblačnost rozpustila a ráno je víceméně jasno. A jinovatka. Hned od chaty začínáme stoupat na hlavní vrchol okolí Muntanitz po cestě Karl-Schottner-Weg. Zprvu metry přibývají svižně až na sedlo ve výšce zhruba 2950m. Poslední metry k sedlu jsou po ustoupení ledovce stoupák v jemném písečku jak na pláži u Baltu. Jenom mušle chybí. Teď je všechno zmrzlé, ale v létě a po dešti to musí být docela sranda. V hřebenu postupně přecházíme a přelézáme vrcholová skaliska vrcholů Wellachköpfe Süd 3037m a Nord 3117m. Pak následuje traverz pod hřebenem a výstup na markantní špici Kleiner Muntanitz 3192m. Z něj se sestupuje na severní stranu zajištěnou cestou skalním komínem. Pro slabší povahy nebo v případě ledu v komíně není od věci dojištění ferratovým setem. Jinak na pohodu. Následuje další sedélko a závěrečný výstup na Muntanitz 3232m. Na vrcholu vychutnáváme dech beroucí výhledy na jednu stranu na masiv Glockneru, na druhou stranu na masiv Venedigeru.
Bohužel každá sranda jednou končí a teď už nás čeká jenom 11 a půl kiláku a 1800 výškových metrů sestupu k autu. Na chatě pobalíme zbytek věcí a údolím přes jedinečný modřínový les se vracíme. K autu přicházíme za svitu čelovek po osmé večerní. Cestu domů rozděluji na dvě části. Nejprve na parkoviště U Medvěda na Německé hranici a ráno po vyspání se přes Německo domu. Tam jenom přebalím věci, dám sprchu, poberu děti a psa a volně pokračuji do Libverdy na horolezecký sraz. V devět večer konečně po ****ném sestupu a dni za volantem spokojeně svírám plecháč ginu s tonikem a za zvuku kytar v kulisách družného hovoru přemítám, jestli mě ráno bude bolet víc koleno nebo hlava.
*Ota Pavlas*
foto z kace zde: