Ascher Hütte

březen 2024

 

    První alpský spolek na západě země České a druhý po Pražské sekci vůbec byl založen 20. června 1878 ve městě Asch (Aš). Zakládající valná hromada se uskutečnila 11. ledna 1879 a v té době měl oddíl 20 členů. Prvním předsedou se stal Christian Just. 

    Činnost Ašských horolezců v domácí oblasti si nechám na příště. Jak lze najít v almanachu ke 100. výročí založení sekce, v Alpách pak vystoupili na Ortler, Watzmann, Monte Rosu, Mont Blanc a Matterhorn. Karl Ludwig a Willy Berthold vystoupili na Drei Zinnen.

    Roku 1887 začali ašští horolezci uvažovat o zřízení vlastní alpské chaty. Obrátili se na centrální výbor  DuÖA s žádostí o vybudování chaty u vrcholu Großer Rettenstein. Toto nebylo umožněno a centrální výbor navrhl pro chatu oblast Hochkönig. Zde ale nastal konflikt s místními loveckými společnostmi. Christian Just poté navrhl zřídit chatu v oblasti Paznauntal, kterou osobně poznal při svých pracovních cestách pro firmu Landecker Textilwerke a kam pozval své kamarády horolezce. Na valné hromadě 8. prosince 1887 bylo rozhodnuto postavit chatu pod vrcholem Rotpleiskopf 2936m. Tento plán byl však finančně značně náročný a proto trvalo několik dalších let, než k výstavbě chaty došlo. Nejprve byly vybudovány přístupové cesty a roku 1892 byla postavena nouzová chatka. Nacházela se zhruba 10 minut chůze od místa plánované chaty a vyšla na 700 Zlatých. V oznámení z toho roku se píše:

 

    „V létě postavil oddíl Aš na Rotpleiskopf kamennou nouzovou chatu pokrytou šindelem a vybavenou dveřmi a oknem, která nabízí ochranu před každou bouří. Chata nachází se v blízkosti dobrého pramene a je vybavena postelí pro 6 - 7 osob, lavicí a kamny a také nejzákladnějším kuchyňským náčiním. Během léta je vždy zajištěna zásoba suchého dřeva. Chata je odemčená a pan hostinský Lukas Trientl v See zásobuje ji čerstvou slámou, lněnými ručníky a přikrývkami za malý poplatek na přenocování.“

 

11. října 1894 byla podepsána kupní smlouva na pozemek a centrální výbor DuÖA poskytl na výstavbu chaty subvenci ve výši 3280 Zlatých. Stavbou byl pověřen místní stavitel Spieß. V roce 1895 započala stavba a 5. července 1896 proběhlo slavnostní otevření nové chaty. Přístup na chatu trval 3-4 hodiny a chata nabízela výstupy na okolní vrcholy nejen v létě, ale i v zimě na lyžích. Chata to byla i na tehdejší dobu nevelká. Měla předsíň a hlavní místnost s kamny. Pánská a dámská ložnice byly odděleny pouze závěsem. Chatu v prvních letech navštívilo pouze zhruba 100 turistů ročně, což tak tak stačilo na pokrytí nákladů na provoz chaty. To bylo způsobeno především tím, že turisté v té době byli již zvyklí na mnohem vyšší standart ubytování, než Ascher Hütte nabízela. Nezapomeňme na to, že dlouhé a relativně nákladné cesty do Alp si mohla dovolit jen vyšší vrstva společnosti. 24. srpna 1897 chatu navštívil i Dr. Max Planck, profesor Berlínské univerzity (Planckova konstanta :-) )

    Velkou válku chata přežila více méně bez úhony. Po vzniku nového státu se spolek musel přejmenovat na „Deutscher Alpenverein Asch der ehemaligen Sektion Asch des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins“ (Německý alpský spolek Aš bývalé sekce Aš DuÖAV). V poválečné bídě se ale chata, jako mnohé jiné, stala cílem vandalů a zlodějů. Byla několikrát vykradena a poškozena. Jen s velkým úsilím se chatu dařilo držet při životě. Centrální výbor byl opakovaně žádán o subvenci na pokrytí nákladů škod způsobených vandaly, ale marně. V roce 1924 se dokonce uvažovalo, jestli by nebylo lepší chatu prodat jiné sekci a o prodeji se hlasovalo. Prodej však nebyl schválen. Ve 30. letech přišly lepší časy, počet členů sekce se zvýšil k 250 a chata byla dále provozována a opravena. V té době byla chata pravidelně otevřena přes velikonoce a v létě. Vysloveně zimní provoz nebyl. 

    Po Druhé světové válce a následném odsunu byl oddíl rozpuštěn a členové rozptýleni po celém Německu. V roce 1952 se dalo dohromady 14 původních členů v bavorském Selbu a sekci DAV Asch obnovili. Poté vypátrali mnoho dalších členů, oddíl se rozšířil a sídlo sekce bylo v roce 1956 přesunuto do Mnichova. Ascher Hütte byla získána zpět do majetku DAV a v letech 1957 a 58 proběhla první velká rekonstrukce.  Stavební materiál byl na chatu dopravován pěšky a mezky. Jiná možnost v té době nebyla. Chata byla zvýšena a byla přistavěna zimní místnost a spíž na jídlo. V roce 1963 byla zřízena malá vodárna a do chaty byla zavedena tekoucí voda. Do té doby musel hostinský nosit vodu na vaření a mýtí z potoka ve vědrech.   Další velká přestavba následovala v roce 1975, kdy byla chata rozšířena na sever a západ. Tím byla zvětšena jídelna a kuchyně a byly zřízeny nové pokoje pro hosty a personál. V severní části vznikl pod chatou také sklep přístupný přímo z kuchyně. V dalších letech byla chata stále vylepšována. V roce 1986 byl pořízen dieselagregát a postavena strojovna. Postupně byly renovovány pokoje, postaven nový vodovod a solární systém. Mezitím se sídlo oddílu přesunulo z Mnichova do Pfaffenhofenu. V 80. letech měl oddíl kolem 600 členů. Poté ale začalo členů ubývat a v roce 2003 bylo rozhodnuto o sloučení sekce Asch se sekcí DAV Pfaffenhofen a vznikla sekce DAV Pfaffenhofen-Asch. Tato sekce převzala i chatu a spravuje jí dodnes.

    V roce 1972 začal v oblasti See - Medrigjoch vznikat lyžařský areál. Areál se postupně rozšiřoval, avšak Ascher Hütte pořád zůstávala stranou. Pro zimní návštěvníky nebyla vybavená a měla stále pouze letní provoz a Winterraum. Kolem roku 2010 přišel provozovatel areálu See Bergbahnen s překvapivým plánem rozšířit areál lanovkou a novými sjezdovkami do oblasti Versingalm. Tím pádem by se Ascher Hüttte stala součástí areálu s přímým napojením na sjezdovky. Tento plán byl postupně realizován a lanovka spolu se sjezdovkami byla otevřena v roce 2014. Chata nebyla uzpůsobena pro zimní provoz, proto musela být opět přestavěna. Prostory chaty byly rozšířeny další přístavbou, chata byla napojena na nový vodovod, kanalizaci a přívod elektřiny. Po první zimní sezóně 2015/16 se ukázalo, že střecha není v ideální kondici a když se v chatě topí, tak voda z tajícího sněhu na střeše značně zatéká do podkrovních pokojů. Proto byla střecha roku 2016 kompletně zrekonstruována. Aby bylo možné toto vše financovat uvažovalo se o úvěru, ale nakonec byl odhlasován mimořádný příspěvek členů do oddílové kasy. Od té doby má chata i zimní provoz. Slouží jako restaurace a je v ní možné i ubytování. Dnes je chata otevřena od poloviny června do poloviny října a od poloviny prosince do začátku dubna. Mimo sezónu je k dispozici Winterraum, který je ale uzamčen AV-klíčem. 

 

    Výchozím bodem pro výstup na chatu je parkoviště v See. Na chatu je to v létě 4 hodiny a nebo při použití lanovky na Medrig Alm hodiny 2. V okolí chaty je pak mnoho dostupných vrcholů kolem 2800 metrů výšky a najdou se i dvě třítisícovky. Ta pravá doba pro návštěvu chaty ale nastává s prvním metrem sněhu. Okolí nabízí krom vyžití na sjezdovkách či jednoduchého skialpu v areálu nepřeberné množství výstupů a sjezdů po zasněžených pláních a horských loukách. Výstupy a sjezdy jsou víceméně bezpečné v nižší až střední obtížnosti. Klasická tůra z chaty vede kupříkladu na sedlo Kübelgrubenscharte a z něj pak výstup na Kübelgrubenkopf. A těchto možností jsme využili i my. Pro Lukáše to bylo v celku úspěšné první setkání s alpskými velikány v zimním hávu. Prašanové eldorádo pak zakončil Schnitzel přes celý talíř a desetikilometrový sjezd z od chaty k autu. 

 

https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/11184799>