Orientace v terénu

 1. Úvod

V životě každého horolezce přijde chvíle, kdy bude procházet neznámou krajinou, třeba při nástupu či návratu, nebo bude procházet sice známou krajinou, ale za špatné viditelnosti (v noci nebo v mlze). V takových chvílích je nutné, aby horolezec uměl bez problémů zacházet s mapou a kompasem, což se lze naučit pouze praxí a učením. Spoléhat se na kompas a vlastní dovednosti ve ztížených podmínkách za mlhy, bouřky nebo v noci, není jednoduché. Mnoho lidí se dostalo do velkých problémů jen tím, že neuměli používat základní navigační pomůcky, mapu a kompas.

 2. Mapa

Navigace záleží z velké části na mapě, přitom se může jednat o hrubý nákres v lezeckém průvodci nebo téměř dokonalou mapu. Mapa je více či méně přesný obrázek krajiny, takže z moderních vrstevnicových map, kde je spousta jasných a srozumitelných symbolů, je možné si udělat celkem přesnou představu o krajině.°Přesné čtení informací z mapy je základem dobré navigace.

Základní informace mapy :

·      Vrstevnice - Vedle zobrazení silnic, budov, řek a vegetace jsou klíčovým prvkem každé topografické mapy vrstevnice. Zobrazují linie o stejné nadmořské výšce a obvykle jsou od sebe vzdáleny 10 nebo 20 výškových metrů (40 nebo 80 stop na amerických mapách). Hlavní vrstevnice jsou vyznačeny tmavší nebo silnější čarou a je na nich čísůem vyznačena nadmořská výška. Toto číslo nám umožní zjistit, kterým směrem svah stoupá a kterým naopak klesá, protože číslo je psáno "hlavičkou" do kopce. Obecně platí, že čím jsou vrstevnice blíže u sebe, tím je sklon svahu prudší, a čím jsou vrstevnice "kudrnatější" tím je terén členitější. Mapu bez kvalitního výškopisu, tedy bez výškového rozestupu vrstevnic (ekvidistance E), která neodpovídá měřítku mapy, raději nebrat.

·      Měřítko - První informací mapy je její měřítko, to znamená, jak velké je zmenšení mapy od skutečnosti. Platí, že čím je měřítko menší, tím je přesnost mapy větší. Nejpoužívanější horské a turistické mapy jsou v měřítku 1:50.000, to znamená, že 1 jednotka na mapě odpovídá 50.000 jednotek ve skutečnosti (2cm na mapě jsou rovny 1km ve skutečnosti).

·       

·      Mřížka - Mnoho map má nějaký typ mřížky nebo systém souřadnic, který je závislý na zemi původu. Obecně mřížka vytváří čtverce o hraně dlouhé 1km a linie probíhají od severu k jihu a od východu k západu. Mřížka je důležitá pro orientaci mapy, zpřesňuje použití azimutu a usnadní odhad vzdálenosti.

 3. Kompas

Po mapě je nejdůležitější pomůckou při navigaci v horách kompas. Je důležité vyzkoušet si manipulaci s kompasem v bezpečném prostředí pro důkladné osvojení techniky správného použití. Důležité je si uvědomit, že neupravená střelka ukazuje ve skutečnosti k magnetickému severu, který je v severní Kanadě, a ne ke geografickému severu. Tomuto jevu se říká magnetická odchylka a je na různých místech zeměkoule různá (Alpy 2°+, Anglie 4°+, Yosemit 0°+, Patagonie 16+°, Himálaj 0°+, Austrálie 27°+). Je třeba dát při používání kompasu pozor na kovové předměty (brýle, svítilna, hodinky, cepín, mačky, ...), protože střelka kompasu na ně reaguje.

Moderní kompas používaný v horách se skládá z několika částí :

·      Střelka - Plovoucí střelka, která je umístěna v pouzdře s kapalinou, ukazuje červenou částí stále k magnetickému severu. Na otočném pouzdře je stupnice 0-360° pro určení azimutu a branka pro střelku, což jsou dvě silné čáry.

·      Úhloměr - Slouží k nastavení azimutu a zároveń jako mechanická paměť jeho nastavení.

·      Pravítko - Na ploché destičce je milimetrové měřítko a popřípadě i některá měřítka map.

·      Lupa - Lupa na destičce umožňuje lepší čtení drobných symbolů na mapě.

·      Plochá destička - Drží vše pohromadě.

Použití kompasu :

·      Určování opěrných bodů v terénu.

·      Určování opěrných bodů na mapě a jejich použití v terénu.

·      Měření vzdálenosti na mapě.

·      Nalezení severu (s použitím magnetické odchylky).

·      Orientace mapy vzhledem k terénu.

·      Vypracování referencí vzhledem k mřížce.

 4. Práce s mapou a kompasem

Zorientování mapy : Poud chceme, aby nám mapa seděla se skutečným terénem, musíme ji zorientovat. Toto se provádí několika způsoby :

·      Pomocí kompasu - Kompas se položí libovolně na mapu a tou pak otáčíme tak dlouho, až je střelka rovnoběžná se svislým okrajem mapy a severní konec střelky ukazuje k severu.

·      Pomocí terénu - Pokud je možné v terénu určit dva markantní body, je možné mapu zorientovat bez kompasu pomocí těchto bodů. Pro přesnější zaměření je možné použít špendlíky zapíchnuté do mapy nebo jiná pomůcka (cepín, hůlka, napnutá smyčka), kterou můžeme použít jako hledí a mušku na pušce.

Postup podle terénního azimutu :
Tento způsob je možné použít, pokud například chceme dojít ke vzdálenému vrcholu, který vidíme, a před ním široké údolí zalité mlhou. Před vkročením do údolí si musíme určit azimut pochodu. Destičku kompasu dlouhou hranou namíříme co nejpřesnějí na vrchol, pak, aniž bychom s ní pohnuli, otáčíme pouzdrem tak dlouho, až severní (červený) konec střelky zapadne do branky a ukazuje tak na O° na obrubě pouzdra (případně na N - Nord=sever). Od této chvíle již pouzdro nesmíme pootočit. V mlze pak každých 100-200 metrů opravujeme svůj směr. Kompas držíme před sebou a pootáčíme se současně s ním, až střelka zapadne do branky. Ve skupině je možné postup zpřesnit tím, že člen skupiny s kompasem jde poslední a koriguje kamarády před sebou.

Postup podle mapového azimutu :
Kompas položíme na mapu tak, aby její delší hrana spojovala výchozí bod s cílovým (šipka na destičce směřuje k cíli). Pak, aniž bychom pohnuli s destičkou, otočíme pouzdro tak, aby 0° na obrubě směřovalo k hornímu okraji mapy a svislé čáry pouzdra byly rovnoběžné s poledníkem. V této fázi komapas funguje jako úhloměr, mapa nemusí být zorientována a stejně tak je jedno, kam míří střelka. Pak kompas sejmeme z mapy, pouzdrem již nesmíme kroutit, vezmeme jej do ruky šipkou od sebe, a otáčíme s ním tak dlouho, až severní konec střelky zapadne do branky. Hrana destičky nyní ukazuje směr k cíli.

Návrat po azimutu :
Potřebujeme-li se vrátit, nebo zpětným zaměřením zkontrolovat, zda jsme na správném kursu, necháme kompas nastavený jako při předchozím postupu vpřed. S ničím nekroutíme, nic nepřepočítáváme. Kompas pouze uchopíme obráceně (šipkou k sobě), severní konec střelky opět necháme zapadnout do branky a podle hrany jdeme nebo zaměřujeme zpět. Druhá možnost je nechat do branky vklouznot jižní konec střelky místo severní a opět nic nepřepočítáváme.

Identifikace objektu :
Pokud stojíme na známem vrcholu a ve vzdáleném členitém horském masivu chceme určit, který kopec je který, namíříme kompas na vrchol, který chceme identifikovat a pootáčíme pouzdrem až severní konec střelky zapadne do branky. Pak kompas položíme na mapu tak, aby se zadním koncem dlouhé hrany dotýkal bodu, na kterém stojíme, a pootáčíme destičkou kompasu po mapě tak dloho, až značka 0° směřuje k hornímu okraji mapy a svislé linky pouzdra jsou rovnoběžné s poledníkem. Hledaný vrchol leží v linii dlouhé hrany kompasu. Opět mapa nemusí být zorientována a je jedno, kam směřuje střelka.

     V případě, že chceme určit vlastní pozici, je postup obrácený s tím, že pro přesnější určení je lepší zaměřit dvě nebo tři známá místa (prusečík linií je místo, kde stojíme).

Obcházení překážky :
V terénu často nemůžeme postupovat k cíli přímo podle nastaveného azimutu, protože se v cestě objevují různé překážky (rokle, vodní plochy, ...), které můžeme obejít bez změny nastavení azimutu na kompasu pomocí dvou jednoduchých metod :

·      Metoda 60° - Před překážkou odbočíme v odklonu 60° od původního azimutu beze změny nastavení kompasu, stačí aby severní konec střelky směřoval k 60° nebo k 300° místo k 0°. Počítáme kroky a když je jasné, že překážku mineme, otočíme ostře na druhou stranu (pokud jsme odbočili před překážkou vlevo pak střelka směřovala na 60°, odbočíme doprava a střelka bude ukazovat na 300°). Opět odpočítáme stejný počet kroků a pak odbočíme a necháme severní konec střelky zapadnout do branky. Podmínkou je dodržet stejné úhly i vzdálenosti.

Metoda 90° - Před překážkou odbočíme o 90° a počítáme kroky, vzdálenost si zapamatujeme. Pak odbočíme o 90° zpět a pokračujeme v původním azimutu jen vpravo do původní linie, přičemž nýní není vzdálenost směrodatná. Ve vhodném místě odbočímě o 90° směrem k původní linii a odpočítáme stejný počet kroků jako poprvé. Pak se vrátíme do původní linie umístěním severního konce střelky do branky.