První MANTANA aneb jak to všechno začalo

  

Je pozdní odpoledne a krátké dny rychle zahánějí světlo a halí vše do zvláštní tmy. Všude je cítit ta zvláštní, tajemná atmosféra blížících se Vánoc. Všichni lidé spěchají za neznámými cíli, v tvářích napětí a shon. Skoro všichni. V jednom z mnoha bytů chomutovského sídliště totiž právě zazněla salva smíchu a z kruhu šesti přátel vytryskla jako ohňostroj radosti zhmotněná myšlenka, nápad, který přetrval mnoho let...

 

Asi takhle bych mohl začít psát článek o vzniku našeho klubového časopisu, o vzniku první Mantany. Jenže v té době jsem byl ještě velmi zelený horolezecký zelenáč a schůze výboru Horoklubu mně byla vzdálená jak Měsíc, takže musím psát o události, kterou jsem sám neviděl ani neprožil. Snad vám tedy chvíle vzniku Mantany přiblíží přepis korespondence mezi autorem článku a aktéry té historické události:

 

 

Od: Broněk

Ahoj Mantáci.

Připadl mi nelehký úkol, napsat do kroniky článek o první Mantaně. Úkol je to vážně těžký, protože si za prvé nic nepamatuju a za druhé jsem v té době byl v oddíle měsíc a na Mantaně se vůbec nepodílel. Takže vás prosím o pomoc, písněte mi, jak vznikl název Mantana, kdo stál u jejího zrodu, kdo ji vytvořil, kdo ji zpotvořil, jak byla distribuována, kolik se toho vypilo a tak. Díky.

 Broněk

 

 

 

Od: Párek

 

Nazdárek Bronislave.

Faktem je, že od nápadu začít vydávat klubový obšťastník utekla spousta let. Ale již jsem se nikdy tolik nenasmál, jako při tvorbě první Mantany. Tak trochu Mantana vznikla i jako satira k Montaně, kde v té době publikovaly zejména české lezecké špičky se svými strohými, nezáživnými popisy desítkových výstupů. Byl to časopis lezeckých bohů a obyčejný lezec si moc nepočetl. Aspoň já to tak viděl, je to můj názor. Asi nejvíce jsme se nařehtali při vytváření Horotestíku. A co se vypilo? Spousta čaje, jen už nevím, jestli byl černý nebo ovocný. Cos čekal?

 Párek

 

 

 

Od: Petja

Hmm, tak jestli si pamatuju dobře, tak jsme se tenkrát sešli u mě doma - myslím, že to byla dokonce schůze výboru a protože jsme měli veselou náladu (bylo to před vánocema) a nás napadaly samé blbosti, tak jsme si řekli, že bysme to mohli sepsat a rozšířit mezi prostý lid. Tenkrát tam byl určitě Jirka, Letoš, Svinčo, Kozlík, Párek a já. Nad názvem jsme moc nepřemýšleli, prostě jsme udělali odnož Montany, která v té době byla nejlepším a nejrozšířenějším lezeckým časopisem u nás. Články a blbosti jsme tam dali dohromady hned, já to vytvořila přes víkend v Corelu, Jirka vytiskl a rozesílala se poštou. Na to se pamatuju, protože jsme to tak dělali ještě další rok a to skládání do obálek jsem nenáviděla. Když se teď tak ohlížím zpátky, tak pak už jsem akorát pochytávala ty články mailem, dávala to dohromady a Jirka tiskl. Nevím, jestli ti to pomůže, ale teď si momentálně na víc nevzpomínám.

 Petja

 

 

 

Od: LeToš

Když se tak pokouším probírat svými dávnými vzpomínkami na počátky našeho občasníku Mantana, musím konstatovat, že naše nadšení, elán a také naše časové možnosti tehdejší doby, byly až neuvěřitelné. U zrodu prvního ,,silvestrovského“ čísla Mantany (4/98) byli v zásadě téměř všichni tehdejší členové výkonného výboru Horoklubu Chomutov. Jmenovitě Jířa, Svinčo, Párek, Kozel, já a Petja Honajda, na které ležela největší tíha a objem práce ve formě skládání, formátování a vůbec celkového dolaďování konečné podoby a obsahu „našeho dítěte“. První výtisky tohoto samizdatu vznikaly velmi spontánně a živelně. Měli jsme prostě potřebu něco sdělit a vytvořit, v porovnání se současným stavem Mantany, kdy převládá víceméně informační, buletinový charakter tohoto občasníku (nicméně díky bohu alespoň za něj!). Jestli se dobře pamatuji, tak hlavní kostra celé první Mantany vznikla u Petji v bytě během pokračování jednoho ze zasedání výkonného výboru, při několika lahvinkách vínka. Každý z redaktorů pak už jen individuálně dopracoval konečnou podobu svého příspěvku do časáčku. Já osobně jsem většinu svého legendárního rozhovoru se Slipem Makovcem tvořil v přestávkách mezi pracovním nasazením ve „skalním městě“ ve Staliňáku v Litvínově. Prostě byla toho plná hlava a šlo to samo. Ne jako dnes, kdy podle seznamu pracně tvoříme do kroniky články z akcí, které se konaly třeba před patnácti lety. Dopisovatelé Mantany zůstali v podstatě pořád ti samí jako u prvního vydání. Nadšení však postupně u většiny zúčastněných dříve či později vyprchalo, a tak bylo neocenitelnou vzpruhou a v zásadě taky záchranou života tohoto občasníku obměnění „vydavatelů“. V současnosti funguje toto médium hlavně díky obětavé činnosti našich dvou šéfiků Honzy Jansy a Bédi Bandase. Také Jířova role zůstává nadále velmi důležitou, jako hlavního distributora a archivátora našeho periodika. Díky Vám za Vaši nezištnou činnost a taky díky Vám, všem dopisovatelům a spolutvůrcům, za těch pár příjemných chvilek, které prožívám při pročítání tohoto našeho chomutovského samizdatu.

Díky!

 LeToš

 

 

 

Tolik vzpomínky tvůrců Mantany. Výše zmíněné články Horotestík a Rozhovor se Slipem Makovcem, najdete spolu s mnoha dalšími na stránkách Horoklubu a já vám společně s LeTošem i ostatními „Mantáky“ přeju pár příjemných chvilek při ohlédnutí do minulosti oddílu.


Broněk

 

P.S. Na závěr ještě připojuji reakci jednoho z „tvůrců“ první Mantany, ze které je zřejmé, jak ošidné může pátrání v minulosti být. Nebo že by kolektivní fata morganu Svinčovo přítomnosti způsobil ten Párkův, výše zmíněný, ovocný čaj?

 

 

Od: Svinčo

 

Broňku!

Možná vypadám jako notorický oponent, ale pamatuji si, jak jsem byl první Mantanou ohromen, když mi přišla domů poštou. Připadala mi naprosto skvělá a tiše jsem záviděl, že jsem u jejího zrodu nebyl. Já totiž tenkrát emigroval do Plzně a spousta horolumpáren se odehrávala ve všední dny, kdy jsem byl prostě "out". To, že si mě někteří vybavují, že jsem byl u jejího zrodu je asi způsobené tím, že jsem se motal kolem průvodce, na kterém makala stejná skupina lidí. Ale se vznikem Mantany opravdu nic společného nemám. Bohužel.

Leonardo da Svinchi