Jarní soustředění mládeže
Soustředění mládeže v Krkonoších (29.-31.5.2020)
Jelikož jsme museli kvůli Coronaviru zrušit zimní metodiku, kterou již několik let pořádáme pro mládež a začínající horolezce v Krkonoších, a nemohli jsme jet ani do tradičního jarního Arca, využili jsme rozvolnění vládních opatření a na konci května vyrazili na prodloužený víkend aspoň do Krkonoš. Náš kamarád tam má totiž chalupu, kam nás už dlouho láká, ale pořád nebyl čas.
Ve čtvrtek odpoledne tedy nakládáme deset dětí do dvou dodávek a vyrážíme směr Krkonoše. Je to sice jen něco přes 200 km, ale cesta nám trvá více než tři hodiny. Podle navigace zastavujeme před nějakou chatou, na které je ale napsáno „Chata Daniela“, zatímco nám bylo řečeno, že to má být „Chata Krosnov“. Naštěstí z chaty vychází jeden známý z Jirkova a ujišťuje nás, že jsme správně. Vyndáváme věci z aut a po chvíli přichází i Pavel, který nám přiděluje pokoje. Po vybalení věcí se scházíme v jídelně, kde dostáváme večeři a potom se seznamujeme s dalšími hosty, kterými jsou převážně Pavlovo známí. Večer se ještě jdeme projít a užíváme se svitu hvězd a úžasného ticha, protože tady končí silnice a je tu úžasný klid. Po návratu ještě sedíme v jídelně celkem dlouho do večera a probíráme kde co.
Ráno nás čeká snídaně formou švédského stolu a po ní již balíme lezecké věci a odjíždíme do skal. Přes kopec je to prý kousek, ale raději volíme okliku autem. Parkujeme u zavřeného hotelu v Končinách, odkud je to na vrch Stráž kousek, ale celkem do kopce, tak se po ránu pěkně rozhýbáváme a zahříváme. Je totiž úplně jasno, ale celkem chladno a vypadá to na krásný slunečný den. Podle informací od Pavla jsou na vrcholu krásné skály se spoustou lehkých cest, tak to jdeme prozkoumat. Nikdy jsme tam sice nebyli a průvodce na ně také není, ale nějak si určitě poradíme. Po chvíli přicházíme na vrchol, odkud je krásný výhled na údolí Rokytnice s jejími sjezdovkami. Trochu nás mate, že podle tabule je před námi Lysá Hora, ale v Beskydech opravdu nejsme. Část výpravy se jde podívat pod skály a část si dává svačinu u stolu na vrcholu, kde děláme první fotku. Potom se všichni přesouváme dolů, kde zjišťujeme, že zatímco nahoře na sluníčku bylo už celkem teplo, pod skálou je stín a pěkná kosa, protože jsou to severní stěny a my jsme ve výšce 782 m n.m.. V levé části stěny vypadají cesty podle pohledu nejlehčí, tak zůstáváme tam, jelikož čím více jdeme doprava, tím větší převisy jsou nad námi. Skála je převážně tvořena okatou rulou, což je příjemné. Maruška nalézá do nejlehčí cesty úplně vlevo, já volím cestu mírně vpravo, přes menší střechovitý převis. Klíčový chyt nad převisem je mokrý a skála hrozně studí, tak mám problém cestu vůbec vylézt. To mě asi děti moc nepochválí. Ale nakonec si s tím všichni nějak poradí, stejně jako s mnoha dalšími cestami, které ten den přelézáme. Chvíli s námi pobývá i Pavel, který za námi taky přijel. Odpoledne už máme ruce vytahané, tak se ještě chvíli hřejeme nahoře na sluníčku a pak se vracíme zpět na chatu. Po večeři jdou někteří do sauny, ostatní posedávají venku a opět klábosí dlouho do noci.
V sobotu po snídani vyrážíme ještě jednou do skal, tentokrát jdeme prozkoumat vedlejší skálu, kde by měly být také nějaké lehčí cesty. Vybírám tu od pohledu nejlehčí a je v ní docela zajímavý boulderový problém, takže se děcka trochu vytrápí. V nejvyšší části vede krásný mírně převislý kout, kde si děcka vyzkouší svojí vytrvalost a schopnost odpočívat v cestě. Další směry již vypadají celkem těžce, tak se vracíme na včerejší skálu, kde nám v pravé části ještě zbylo několik lehčích cest, které všechny přelézáme. V přestávkách mezi lezením se děcka sluní pod stěnou, protože je opět krásný slunečný den. Po návratu k chatě zjišťujeme, že na hřišti vedle chaty se koná nějaký turnaj, tak je všude spousta lidí. Pomáháme Pavlovi vykopat nějaké plevelné rostliny na zahradě a odpočíváme po náročném dni.
V neděli ráno po snídani balíme, loučíme se s Pavlem a dalšími lidmi, se kterými jsme se tu seznámili a vyrážíme na cestu zpět. Podle předpovědi má dnes pršet, ale je celkem hezky, tak zastavujeme pod Drábskými světničkami a jdeme se projít. Parkoviště je úplně narvané auty a všude je mraky turistů. Jdeme tedy raději pod stěnami, abychom se vyhnuli největšímu davu. Děcka remcají, že se jim nikam nechce, ale je jim to prd platné. Jsme mile překvapeni, jak vysoké tu jsou skály, měl jsem to v paměti trochu nižší, ale je fakt, že už jsem tu dlouho nebyl. Okruhem se vracíme zpět k autům, kousek popojíždíme, tam dáváme svačinu a pak už valíme zpět domů, kam přijíždíme navečer.
Lezení jako v Itálii to sice nebylo, ale myslím, že i tak jsme si to všichni užili a po dlouhé době, kdy jsme se nemohli scházet, to byl velmi příjemný výlet. Tak zase někdy příště.
Jířa
Soustředění se zúčastnili: Jířa, Maruška a Fíla Šťastní, Broník, Davídek a Petra Bandasová, Kuba Kantulák, Bára Hlubůčková, Terka Goschalová, Nikola Beránková, Anička a Štěpán Langerovi, Adam a Lukáš Vaněčkovi.
„Realizováno za finanční podpory statutárního města Chomutova“.
Fotodokumentace - Soustředění mládeže Krkonoše.pdf (1016093)