Jizerská 50
A je to tu! Druhá účast na Jizerské padesátce (přestože jsme si plánovaly jen jednou a dost). Naše výprava se měla rozrůst o jednu účastnici, ale Jitka Jansová bohužel ochořela a tak se vydáváme do Jizerek reprezentovat Horoklub ve dvou jako vloni. Odjíždíme v sobotu před devátou ranní z Klášterce a cesta do Liberce i přes nefunkční rádio utíká rychle, neb pusy nezastavíme. V obchodním centru Nisa vyzvedáváme startovní čísla a odevzdáváme lyže do mazacího servisu, jelikož na minulém ročníku nám jejich máza fungovala. K obědu si dáváme čínu, která je dobrá, jen se solí mohli šetřit. Obíháme obchody, převážně sportovní, kdyby náhodou měli něco pěkného, ale nic nepořizujeme. Pak už jen kupuji v lékárně Voltaren (rameno trochu bolí) a náplasti proti chrápání (ať se Květa vyspí). V Bedřichově jsme za čtvrt hodinky, ubytujeme se v penzionu a využíváme skibus na zavolání k dopravě na stadion, ať můžeme nasát závodní atmosféru a omrknout zázemí. Po nasátí atmosféry šlapeme na rozhlednu Královka, která je asi 1,2 km nad Bedřichovem a kde jak již víme z ročníku minulého mají dobré dortíky a kafe (stravu nesmíme podcenit). Došlo i na panáky u venkovního sněžného baru a iglů. Vracíme se před šestou, voláme skibus a frčíme na večeři. Koncert v Liberci oproti loňsku vynecháváme, jelikož už toho courání bylo dnes dost.
Odvoz na závod si domlouváme s předstihem. Já spím docela klidně, ale Květě se zdálo, že jsme se vzbudily až v 9,20, což je čas startu. Na sedmou máme domluvenou snídani a na 7,40 odvoz. Čekáme ve smluvený čas, ale skibus přijíždí se zpožděním a tak se nám příprava před závodem nechtěně zkracuje. Rychle převzít lyže, vyzkoušet je (Květuš máza úplně nesedí, tak prodlužuje zónu pod špičkou), koupit energetický gel na nastartování, uložit věci do úschovny, nasadit startovní číslo, nalepit samolepky na lyže, doběhnout na toitoi, rozloučit se, neboť proti loňsku nestartujeme ze stejné vlny, napít se a hurá mezi posledními do přidělené startovní vlny. Je to jen taktak. Květa se zařazuje do svého koridoru, který je hned vedle mě. Závod odstartován, nervozita mě opouští. Průběh závodu popíšu celkem stručně. Teplota nad nulou, stopa letos téměř žádná. Je to boj udržet se na nohou, jelikož se mi lyže pořád rozjíždějí. Asi tak do patnáctého kilometru se jakžtakž odrazit dá a pak už je to o síle paží. Mazání na trase zavrhuji, protože u mazacích servisů stojí fronty lidí a klistr jsem nepřibalila. Vzhledem k tomu, že mi lyže jedou vážně hodně dobře, závod odjíždím převážně soupaží.
Projíždím cílem s časem 4 h a 11 min. Vyzvedávám věci z úschovny, převlékám se do suchého a čekám na Květu. Když už je čekání podezřele dlouhé, přichází mi od ní SMS jestli už jsem v cíli. Volám jí zpět a dozvídám se, že Květuš překvapivě nevydržela prasklá bota, kterou měla provizorně oblepenou izolepu a na sedmnáctém kilometru musela závod vzdát. Teď čeká na sběrný autobus na Smědavě. Škoda!
Květa přijíždí kolem čtvrté hodiny. Obě jsme už unavené a promrzlé a tak místo afterparty voláme odvoz a spěcháme do penzionu do sprchy a na večeři. Shodujeme se, že atmosféra na trati i kolem závodu byla zase bezvadná. Žádná rivalita ani bezohlednost. Všichni organizátoři byli milí, občerstvení na trati bylo taky super.
Ubytování máme zaplacené až do pondělí a tak si ráno pospíme, dobře posnídáme a přejíždíme již vlastním autem k nástupu na magistrálu, kde je půjčovna vybavení. Květuš si půjčuje boty a vyrážíme do liduprázdné stopy. Podmínky jsou prý podle místních spíše na stavění sněhuláka, neboť vydatně chumelí, ale my jsme přece holky od Krušných a hlavně se toužíme projet ve stopě bez davu lidí. Za chvíli jsme v půjčovně zase, jelikož má máza z padesátky musí dolů, jinak bych se na běžkách spíš prošla. Později přestává chumelit a otepluje se a lyže konečně přestávají lepit a rozjíždí se bez toho, abychom každou chvíli sundávaly Květy kreditní kartou nalepené bakule. Při vracení v půjčovně se chlapi diví, když chce Květa očistit kreditní kartu od vosků. Pak už jen výšlap na Královku na oběd. Dáme si ještě kafe s dortíkem a loučíme se s Bedřichovem a Jizerskou padesátkou. Jestli příští rok znovu? Tomu dáme ještě trochu času na rozmyšlenou.
autor: Radka Štejnarová
