Vltavská žula

LeToš Dvořáček

červenec 2015

         Když jsem uzřel ve vitríně pražské prodejny Hudy nového průvodce na Vltavskou žulu z precizní dílny Jirky Siky, nebylo o čem dlouho váhat. Okamžitě jsem si ho pořídil a už jen čekal na vhodnou příležitost k výpadu. Ta se naskytla téměř okamžitě, když nám všechny weby s předpovědí počasí pro Rakousko nedoporučily náš plánovaný výlet. S navrženou alternativou Mára souhlasil a vypadal dokonce nadšeně. :-).

         První zastávkou na naší spanilé jízdě po krajích jihočeských se staly Županovice, nejsevernější výspa žulového vltavského království. Už jsem tu sice operoval asi před 10 lety s Frantou Kolářem, ale strýček All se postaral o total reset, a tak hledání přístupu je stejné jako poprvé. Naštěstí průvodčík je skvěle propracovaný, a tak kromě detailních mapiček a přesných popisků obsahuje i GPS souřadnice všech strategických míst. Oblast se nachází ve svahu vysoko nad Slapskou přehradou a je lehce zarostlá (jako ostatně téměř všechny následující). Po zorientování se v sektoru dáváme jednu rozlezovou stěnku, a pak už hurá do hvězdičkového Komínu divů 6-. Hvězdička je oprávněná a odměnou je nám ještě zápis do VK.

         Přejíždíme do blízkého Nečína a pátráme po lezecky zhodnoceném starém lomu v blízkosti obce. Po několika metrech v lese jsme též úspěšní a stojíme ve z části zatopeném lomu obklopeni hladkými žulovými deskami. Tato oblast disponuje asi 20 cestami v obtížnosti od 4 po 9-. Za zmínku určitě stojí hvězdičkový Galantní jelen 5.  A pro fajnšmekry tu čeká jeden z nejhladších koutů na vltavské žule Pičikout 7+/8-. S dobře protaženými kyčelními klouby spokojeně odjíždíme.

         Další zastávkou se stávají Hříměždice, které se zvedají přímo z hladiny Vltavy nedaleko stejnojmenné obce. K nástupu některých cest je dokonce nutno slanit. Z této oblasti mi utkvěla překvapivě projektovaná cesta Golem 6-, která vede celá po dírkách. Hvězdičku si taky určitě zaslouží.

         Přesouváme se do oblasti Velká, která leží přímo naproti kempu Roviště a je patrně první lezecky objevenou oblastí vltavské žuly. Nabízí krásné, až čtyřicetimetrové výstupy od hladiny Vltavy. Díky Algenově pracovitosti je v současné době možný přístup z obce Velká podél řeky bez ohledu na stav vody. Pěkná, čistá skála s potenciálem asi 180 cest. Tady mi v mém hvězdičkovém sítu uvízla cesta Hon na lišku 7- v sektoru Letohrádek.

         Poslední námi navštívenou oblastí během tohoto výpadu byly Skály u Pakosty. Toto romantické zákoutí na okraji solenického meandru poskytuje asi 50 cest do obtížnosti 8+ a délky do 20 metrů. Bezpochyby nejhezčí lezení nabízí sám pan Pakosta s 9 cestami od 5 do 8+. Ve mně nejhlubší zážitek zanechala spárová lahůdka z roku 1997 z dílny duchovních otců vltavské žuly P. Obsta, O. Sobotky a F. Mezery. Jmenuje se vznešeně Bonattiho spára 6+ , hvězdičku si také právem zaslouží a věřte, že i jako lezec, co spárové lezení preferuje, jsem si bohatě užil!

         Tak toť náš krátký poznávací výpad do jižních Čech. Nezbývá než poděkovat mému trpělivému parťákovi a dopravci Márovi za príma společnost a Vás všechny pozvat k objevování krásy vltavské žuly!

                                      Horám zdar!                LeToš