Tři závody, tři prohry

Martin Jech

9. 5. - 14. 6. 2015

Když jsem si na konci minulé sezóny určoval cíle pro sezónu letošní, vůbec jsem se nešetřil a stanovoval je vysoko. Jeden z těchto cílů byl probojovat se na Evropských pohárech mládeže do finálové desítky a na Mistrovství Evropy mládeže do finálové osmičky. Motivace byla o to větší vzhledem k faktu, že v letošní sezóně závodím mezi juniory posledním rokem.

Prvnímu závodu samozřejmě předcházelo několik měsíců ne úplně měkkého tréninku a dva české nominační závody. Umístění z těchto dvou závodů mládeže (2x 1. místo), umístění na českých závodech dospělých i tréninkové ukazatele jasně naznačovaly, že reálná šance na splnění cíle je.

9. - 10. 5. Evropský pohár juniorů - Dornbirn (Rakousko)

První závod Evropského poháru mládeže se konal v Dornbirnu, kde se do té doby konaly pouze rakouské národní závody. Rakušané zde měli závod i týden před tím, což je jen ukázka toho, jak Rakouský svaz pro sportovní lezení pomáhá svým reprezentantům.

Závod začal překvapivě kvalifikacemi, které jsou na rozdíl od českých závodů, kde se člověk v kvalifikaci jen rozleze na finále, klíčovou částí závodu. První kvalifikační cesta je relativně bouldrová s lehčím začátkem a utaženým vrškem. Padám tři chyty pod topem, což mě utvrzuje v tom, že na to mám. 8. místo bylo dobrým základem, nicméně zbývala druhá cesta, která se lezla odpoledne. Druhá kvalifikační cesta byla ve srovnání s tou první spíše vytrvalostního charakteru. Poměrně snadno se mi daří dolézt do výlezové stěnky, kde se v sebejistotě rozhoduji vyndat patu a udělat následující krok z vyšší nohy. Bohužel toto přehození nohou mě „vytáhlo“ ze špatných chytů a pádu z pozice se nedalo zabránit. V této cestě končím na 18. místě a celkově 14. Jak se později ukázalo, k postupu do finále stačilo pouhé +, tedy natažení ruky a pohyb těžiště ve směru cesty, které by z dané pozice bylo zcela jisté. Druhá možnost však není, takže si z prvního závodu odvážím své doposud nejlepší umístění a vědomí, že na finále minimálně fyzicky mám.

30. - 31. 5. Evropský pohár juniorů - Imst (Rakousko)

Druhý závod Evropského poháru mládeže se na rozdíl od Dornbirnu konal na stěně, která je pro závodní lezení ikonou – rakouský Imst. Mnoho závodníků tuto 21m vysokou stěnu s kolmými, místy až položenými profily a dlouhým stropem má ve svých nejčernějších nočních můrách, já ji naopak mám docela rád.

Opět jsem přijel dobře naladěn a dobrá nálada mi vydržela až do první kvalifikace. V té lehce podcením krok a o sotva 0,5cm míjím místo, kde chyt zabírá. Vše se mi v tu chvíli zdá ztracené a jen těžko odolávám nutkání neprodat lezeckou výbavu, nebo ji nehodit do koše. Z tohoto stavu se mi však daří dostat i díky informaci, že pokud excelentně zalezu 2. cestu (do 4. místa v cestě), mám šanci špatný výkon v první cestě napravit a postoupit.

V druhé cestě se mi daří ukázat, že až tak špatné to se mnou není, bohužel na 4. místo stejně nedosáhnu. Končím 6. v cestě a daří se mi zalézt i Dmitriho Vogta a Hannese Pumana.

V závodě končím opět na 14. místě a později se ukazuje, že pro postup by stačilo v první pokažené cestě velice málo. Malou útěchou mi může být vědomí, že na postup určitě je a fakt, že jsem skončil před vítězem prvního závodu v Dornbirnu – Dmitrim Vogtem ze Švýcarska.

Nejvíc mě však potěšila možnost pomoci stavěčům (Janu Zbrankovi a Paulu Dewildovi) s přípravou a testováním finálových cest. Tím jsem však nasadil ještě větší parohy, neboť při zkoušce finálové cesty juniorů, kterou jsem lezl unavený, nerozlezený a ve dvě ráno, jsem se v daném pokusu dostal do míst, které by stačilo na 5. místo. Je však jasné, že pokud by se mi podařilo zachovat chladnou hlavu, tak při odbourání faktoru únavy a nerozlezenosti by i medailové umístění bylo v mých možnostech.

13. - 14. 6. Mistrovství Evropy juniorů - Edinburgh (Skotsko)

Posledním evropským závodem, kde jsem měl možnost dosáhnout svého cíle, bylo Mistrovství Evropy mládeže v Edinburghu. Od předchozích závodů se toto mistrovství lišilo v systému. Závodilo se tříkolově (kvalifikace, semifinále, finále), přičemž semifinále se šlo obdobně jako finále z on-sightu, postupovalo do něj 26 lezců a 8 z nich postupovalo do finále.

Vzhledem k tomu, že kategorie juniorů počtem nenaplnila semifinále, byla kvalifikace spíše k rozlezu a k zajištění lepšího výsledku pro případ, že by se v semifinále padalo v jednom místě a rozhodoval by výsledek z kvalifikace. V kvalifikaci se mi možná kvůli nižšímu tlaku tolik nedařilo, s vyrovnaným výkonem v cestách postupuji do semifinále z 12. místa, nicméně po daném rozlezení v kvalifikaci jsem se na semifinále cítil velmi dobře.

Semifinále probíhalo ten samý den večer. Po uzavření izolace následovala prohlídka cesty, která byla snad více náročná na vymyšlení, než na samotné lezení. Některé nejasnosti jsem si vyradil s ostatními lezci, na zbylé jsem měl 2-3 varianty, mezi kterými jsem chtěl vybrat až v průběhu lezení.

Na své lezení jsem musel vyčkat další hodinku v izolaci, nicméně se mi podařilo zachovat čistou hlavu až do nástupu do cesty, a pak už to řídil automat. Cesta byla převážně po dvou prstových dírkách, ve kterých se mi dařilo po celou dobu dobře sklepávat. Program zafungoval na 100% a postupně jsem přelezl všechny doposud lezoucí závodníky. Do té doby nejvyšší výkon se mi daří asi o 10 chytů překonat a dostávám se do stropové pasáže na strukturu, kde díky blízkému dobrému stupu a chytu na struktuře vidím možnost založení kolena na poslední krátký odpočinek před koncem cesty. Pro založení kolena se však člověk musel pustit jednou rukou, aby si ji nepřimáčkl. Celý tento pokus o přechytračení cesty se mi bohužel nepovedl – kolenem jsem chyt jen pohladil a letěl.

Po přistání jsem ještě chvíli byl v přesvědčení, že výkon byl tak dobrý, aby to na postup stačilo, po každém dalším závodníkovi, který dolezl dál, jsem věřit přestával a obavy se vyplnili. V semifinále jsem stejně jako v kvalifikaci skončil na 12. místě. V tomto případě vítězí Hannes Puman.

Cíl se mi tedy na žádném z těchto závodů splnit nepodařilo. Zanedlouho začíná série Světového poháru dospělých, tak uvidíme, zdali tam budu v plnění cílů úspěšnější…

Martin Jech

Sponzoři: Horoklub Chomutov, Saltic, Lezecké centrum SmíchOFF