Rychlý výkřik do Tater

aneb prokecaný víkend

Pavel "Easy" Lev

Červenec 2015

Jede takhle štístko na počasí a dešťový panáček v přeplněném pánském kupé do Tater a akorát když dopili druhé pivo, prochází kolem obsluha a ptá se: „Dáte si ještě jedno?“

Takhle nezačíná vtip, ale výlet do Tater s Blahoušem. Ten je po noční, nějakej nakaženej, a že si prej ve vlaku pospí. Jenže jak jsme se dlouho neviděli, tak jsme pořád kecali, k tomu Svijanský kníže stále dodával dostatek témat, a tak jestli se prospal hodinku, tak to bylo moc. Počasí po dlouhejch vlnách veder neslibovalo vymetenou oblohu, ale nevypadalo to tak strašně. Tedy nevypadalo by to tak strašně, kdybych v tom vlaku neseděl já a Blahouš. Ve Štrbě máme hodinku, než pojede zubačka na Štrbské pleso, a tak se válíme před nádražím. Najednou si všimneme, že přijela naše zubačka. Takže v rychlosti balíme naše roztažená fidlátka a úprkem k vlaku ztrácíme nějaké drobnosti, abychom zjistili, že máme ještě asi deset minut čas. Takže to v klidu posbíráme a za chvíli si to šineme do hor. Na Štrbském plese jsem překvapen návalem turistů (byl jsem tu jen jednou v 6 ráno). Takže se mezi mini proplejtáme až na Popradské pleso. Tam nával trochu upadá, já se přezouvám ze sandálů, a pak, stále za krásného počasí se potíme až k Žabím plesům.  Tady jsme měli bivakovat, ale vzhledem k nejistému vývoji Blahoušova zdravotního stavu a předpovědi počasí, se uchýlíme na Chatu pod Rysmi. Ono se taky pomalu zatahuje a už je i trochu frišno. Zítra je v plánu hřebenovka na Žabieho koně, na úterý jedna z dvou cest na Voliu vežu. Stoupajíce vzhůru zkoumáme přístup ke koni a já už jsem natěšenej na zítřek. Zítra má podle předpovědi trochu pršet asi od deseti do dvanácti, a pak až další den odpoledne. Ráno se nám tedy podaří brzy vstát a po snídani vypadnout jako první. Počasí nevypadá vlídně, a tak kůň odklusal někam do mlhy, takže plány se změnily. Seběhneme skoro k Žabím plesům a hledáme cestičku k nástupu na Voliu vežu. Užíváme si dlouhý nástup a koukáme, jak se nám nad hlavou stahují mračna. Já, dešťový panáček, vystrčený vpředu, ženu se po hřebínku pod skálu. Jak mi Blahouš později pověděl, ještě tady se rozmejšlel, jestli Štáflovku  za V nebo Južným pilierom za III. Vzhledem k blížící se desáté a houstnoucím mračnům, nastupujeme do pilíře. Blahouš z počátku v cestě trochu tápe, hledá cestu, ale pak už to jde rychle. Po první délce mi povídá: „Hele Easy, nechci tě nějak ojebat, ale bylo by lepší, když to vytáhnu, nemáme moc času.“ Naprosto s tím souhlasím, na tahání si vyberu sušší den. Druhou délku jsem už pěkně rozlezený a po skále doslova běžím. Zastavuje mě pouze jištění, kde mě vždy dohoní lano. Štěstím výběru nás chytl déšť až nahoře. Ani nevím, co z těch věžiček, které obcházíme, je vrchol. Blahouš se mezi nimi ztratil se slovy, abych ho jistil třeba přes rameno. Než jsem přišel na to, jak by to mělo správně být, tak mi lana kvapem ubývá. Vystartuji tedy za ním. Lano už vede trochu jinudy, než šel Blahouš, a tak koukám do propasti pod sebou a snažím se tam nezahučet. Narychlo balím lano přes krk a scházíme k sedlu. Přes batoh a lana nemám zrovna moc dobrý rozhled, každopádně zjišťuji, že se takhle leze lépe dolu, než nahoru. Připadám si jak navlečený v pneumatikách a v tlačících lezečkách toužím po botách, které mám v báglu. Jsem však u plotny s krásným výhledem na Mořské oko. Tady to vybalovat nebudu. Pak by mě, ty boty, nebo nás všechny lovili z Czarneho stawu. V sedle vítr a déšť nabírá na síle. Rychle se přezujeme, nacpu lano do batohu a Blahouš s ním začne sestupovat. Kousek pod sedlem je už lépe.  Alespoň tolik nefučí. Čeká nás poměrně dlouhej, deštivej sestup k Žabím plesům a na několika místech, vzhledem k mokru, snad i náročnější než právě zdolaná cesta. Sestup je nekonečný, ale u jezer si oddychneme. Přestalo i pršet a hadry se začínají odpařovat. Je tu několik bivaků a dva jsou fakt luxusní. Asi 3 + 1 s vestavěnou garáží, pěkně vyskládané kameny, jen rozložit spacák. Od ples tančíme přes kameny zpět na cestu a asi 10 m od ní znaveně sedneme na šutry. Počasí je klidné, neprší a konečně je čas a pohoda usednout a natlačit do sebe pár tyčinek. Čumim na cepry, jak si nás prohlížejí. Nikdo nic neříká, jen občas někdo kývne na pozdrav. Na chatě je hotová sauna. Turisti překročili počet míst k sezení snad o tisíc procent a nikoho nenapadlo alespoň pootevřít okno. Snažím se nepropadnout panice. Je to tu horší než na Václaváku v pěkně rozjeté sezóně. Pokusy dostat do místnosti trochu čerstvého vzduchu vždy ukončí ruka turistova zavírající okno. Venku to není o nic lepší, štrůdl táhnoucí se na Rysy a dav okolo chaty zabral veškerá dobrá místa, navíc začíná opět fučet a po chvíli začne znovu pršet. Naštěstí se podařilo domluvit překufrování lan v sušárně. To jsme využili i k přebalení batohů a krátkému odpočinku. Je tu dobrý vzduch a není tu vlhko. Postupně se chata trošičku uvolnila, tak si dáme nějaké jídlo, pivko a zabereme místo u okna. Chvíli přemítáme, co budeme dělat, jestli sestoupíme a ráno rovnou domu, protože Blahouš nevěří, že se to zlepší. Já pořád doufám, že se počasí vybere a zítra vylezeme něco pořádného. Mezitím se venku střídá mlha s deštěm. Ještě chvíli kecáme, a pak si jde Blahouš lehnout. Já vymýšlím, co bych, a pak vytuhnu opřený o studená kamna. Venku pršet nepřestalo, ale chata se poměrně vylidnila. Blahouš sestoupil z brlohu, a tak si do večera vyprávíme s mlaďasama, ke kterým jsme si sedli, historky. No, mlaďasové toho moc nenakecali, ale i tak jsme se dobře bavili. Podvečer nám ještě zpříjemnily dvě holky, které venku, docela v zimě, v krátké chvíli mezi dešti, nafotily sérii fotek různých šatů. Blahouš se venku potkal s nějakým místňákem: „To musejí být Češky.“ „Proč?“ ptá se Blahouš. „Protože Slovenky by tohle nedokázaly.“ Taky že jo, obě Češky si šaty samy navrhly a ušily (jak jsem se z odposlouchaného rozhovoru druhý den dozvěděl). Nicméně společenské zábavě se vyhnuly a běžely rovnou spát.

                Ráno jen chvíli koukám do stropu a ozývají se zvony. Pekelné zvony. AC blesk DC budí celou místnost před šestou, kromě majitele časně nastaveného budíku. Ten sleze z palandy až po hodně dlouhé době nevrlých mručení. Neudržím se smíchy, když Blahouš nahlas prohodí: „Tady asi někdo dostane do držky!“ Týpek po štrachání ve věcech a asi hledání toho správného čudlíku koncert v půlce utne. V mé hlavě však pokračuje dál až do pozdního odpoledne. Ještě se chvíli válíme, slyším někoho balit spacák, a už to dlouho nevydržím. Vstáváme a jdeme rozmýšlet co dál. Jednoznačný je sestup. Po snídani vyrazíme a počasí opravdu není nic moc. Těsně nad řetězy potkáváme Beránka. „Ako to, že nelezetie? Však bude krásný deň! To jste prohlůpili.“ Koukám podezíravě na Blahouše, ale ten má jako vždy svůj pevný názor: „Stejně mu nevěřím, dneska hezky nebude…“ Ono, i kdyby na Rysech ten den vykvetly tulipány, tak je Blahoušovi stejně pod psa. Za stálého kecání tedy sestupujeme a u Žabích ples už odkládáme přebytečné oblečení a koukáme, jak jsou dva borci v jižní stěně Volie veže. Pravděpodobně ti, co se ráno po koncertě sbalili. Kousek od nich jsme byli včera. Trochu… možná trochu víc si povzdychnu a jdeme dál. Probíráme snad všechno. Od shora dolu, zprava doleva, taky mi pak Blahouš povídá: „To jsem ještě nezažil, jdeme po stezce, jeden za druhým a furt kecáme.“ Nakonec chytáme do Prahy dřívější spoj, který ze Štrbského plesa pěkně navazuje. Navazuje tak, že si dáme v klidu jídlo, pivko, nakoupíme na cestu a pokecáme. Vzhledem k tomu, že ve vlaku není připojen pendolino modem, což znamená, že nejde wi-fi a další věci, kterým snad ani nerozumím, čímž se oba cítíme velice poškozeni, dostává každý cestující 90,- Kč slevu na další nákup jízdenky, nebo nákup v jídelním voze. Tím se naše chuť na pivo změnila v reálný plán a rychlý odchod do jídelního vozu. Jen požádat sousedy, aby nám pohlídali batohy. Poukázka stačí krásně na tři. Tak dámě pět a někdo mezi tím trochu přepojil vagůny, páč cesta zpět na místo je jaksi jiná. Usazeni v pohodlných sedačkách pokračujeme v rozpravě, ale už toho začínám mít celkem dost, takže se náš rozhovor pomalu mění v jakýsi monolog, kdy ještě zvládám přitakávat a přikyvovat. Věřte, že když se Blahouš rozjede, tak tu hubu nezavře :D Easy