Poslední slanění 2015

Blahouš Kluc

Ta čest psát o posledním slanění, které bylo současně jakousi oslavou 20. výročí Horoklubu Chomutov, připadlo na mě (Ne, že bych byl nejlepší psáč, ale nikdo jiný nevydržel všechny zásadní momenty při vědomí.).

Tedy v pátek 13. 11. 2015 jsme s Renčou dorazili do místa dění a to do Chalupníku v Perštejně. Renča se mi už od domu smála, neboť jsem si nechal narůst knír, jako hec s oddílovým Schimanskym Bronkěm Bandasem, který též vyhrožoval, že si tuto okrasu pořídí. Jen jsme se pozdravili s přítomnými, jehož jádro tvořili Svinaříci se svými hudebními nástroji a došli jsme si pro nápoje. Když nám číšnice vydávala lístek, tak nám bez okolků oznámila, že v případě ztráty nás to bude stát 1.500,- Kč. Řeknu rovnou, že se obsluha v dalších třech dnech v mnoha případech chovala jak hovada, kterým je naše akce na obtíž. Špatný pocit z přístupu obsluhy nezachránilo ani dobré pivo. Pro nás byl vyčleněný sál u tanků, který se pomalu začal zaplňovat. Množství lidí jsem nesčítal, ale mohlo nás být kolem pětadvaceti příznivců. Z Jíři se na chvíli stal prodejce triček, na kterých bylo vytištěno, že je ten Horoklub starý (mladý) už dvacet let. Po roce jsme měli opět možnost si popovídat s kamarády. K tomu nám příjemně hráli Svinčo a Dick na kytaru, Květa na housle a Luboš na basu. Kolem 01.30 hod. nás z hospody doslova vyhodili a posléze jsem se dověděl, že si šéfová nechala od půlnoci zaplatit 500,- Kč za každou hodinu, kterou tam s námi hrajíc si na mobily, musely slečny vydržet. Pro pivo jsme si samozřejmě chodili sami. Asi deset lidí bylo poměrně dobře naložených a zrovna měli pocit, že se večírek příjemně rozjel. Přesunuli jsme se tedy do nedaleké ubytovny na Kurtech, kde jsme ve společenské místnosti vydrželi až do 04.00 hod. a u kytary jsem si dovolil hýbat ústy já, i když jsem přes zábavu kamarádů sám sebe neslyšel. Pak jsem se šli rozválet různě po autech, postelích a já s Pepínem Kotykem pod hvězdy.

Ráno jsme se tvářili porůznu a jen pomalu jsme se řadili na hru, kterou připravily osvědčené kapacity holky Šišků. Opět jsme se rozřadili na dvě družstva s kapitánkami Pájou za Poblijóny a Lenkou za Kakánky s rozlišovači béžovou a hnědou maskou na oči. Za chvíli přitančil i Schimanski, který nezklamal. Letoš si také vyrobil knír a Pepíno se pyšnil také ozdobou pod nosem, ale ten se činil v rámci akce Movember. Nad námi se honily mraky, tak jsme spěšně vyrazili k první disciplíně nad ves k vodárničce, kde jsme museli pospojovat několik lan tak, aby vytvořily co nejdelší jeden pramen a uzly se nerozvázaly. Pro další soutěžku dostaly kapitánky zadáno, že si mají vybrat nejhezčí chlapce z družstva. Logicky padla volba na mě s Letošem a to díky knírům. Zadání bylo jednoduché, ale hůř se provedlo. Přeručkovat zamechovanou římsu zdi vodárny. Proti Lence a Letošovi jsme neměli nejmenší šanci. Po přemístění k altánku jsme se měli v družstvu zamotat a pochytat různě rukama a poté v časovém limitu vymanit ze sevření. Pak jsme přebíhali kládu v lese. Naštěstí bez zranění. Následoval přesun na rovnou plochu, kde se každý jednotlivec měl převléct do připravené košile, klobouku, žlutých holínek a utáhnout to lankem coby opaskem. Poté zvesela odklusat tam a zpět a předat propriety dalšímu. Vzhledem k tomu, že bylo přítomno mnoho dětí, tak vytvořily též dvě družstva, která paralelně s dospělými též soutěžila. Díky tomu děti trpělivě čekaly, až na ně přijde řada, takže určitě pochvala pro děcka. Konečná soutěžka byla asi nejzábavnější. Dva jednotlivci se postavili proti sobě na sloupky a pokoušeli se shodit obřími šťourátky na uši. Děti se postavily na sloupky a měly různě pohybovat končetinami. Kdo vydrží nejdéle, vyhrává. Zde suverénně předvedla své kvality Peťášova princezna Lada, která na bidýlku asi i spí. Holkám patří velký dík za přípravu pěkných her, které byly dostatečně atraktivní i přes občasný déšť. Vyhrál ten, kdo se zúčastnil a pobavil. Konečně jsme se přesouvali k symbolickému slanění na Skalky, které vzhledem k výšce a kolmosti bylo na dülfera zajímavé, ale to už po těch letech umíme. Před setměním jsme se přesunuli opět do Chalupníka. My jsme si šli s Renulkou na chvíli lehnout.

Když jsme se vrátili, tak už se kapela Album pomalu připravovala na večerní produkci. Ne úplně šťastně bylo zvoleno promítání snímků horoklubáků a jejich kamarádů na projekci v místnosti s tanky, protože se tak lidi rozmělnili do dvou místností. Naštěstí to kluky z výkoňáku napadlo a zrušili promítání. Tanec mohl začít a po váhavém začátku se rozjela zábava, na kterou jsme při našich akcích zvyklí. Album posílil o nového zpěváka a bluesovou posilu (jména umělce bohužel nevím), což mně osobně se dost líbilo. Klukům děkuju za příjemnou zábavu. O půlnoci se neprolézal stůl, ale pro změnu se přeměřovaly svaly na traverze u stropu, kterou odvážlivci přeručkovali. Všichni předvedli parádní výkon, ale asi nejlíp hodnotím Tomíka a jeho přítelkyni, kdy přeručkovali celou délku společně. Večírek skončil kolem 02.00 hod. a já se už těšil do hajan. Sice v noci pršelo, ale pod stříškou šlo noc přečkat.

Ráno jsme celou akci shrnuli u snídaně, kdy se při placení opět obsluha vyznamenala. Jestli mám slanění popsat pár slovy, tak v pátek zábava při kytarách parádní, taktéž večírek v sobotu díky Albumu. Hry byly parádní, u kterých jsem nemusel moc přemýšlet, což, jak jsem viděl, vyhovuje více lidem. Další slanění v Chalupníku raději ne a příště, až se výkonný výbor rozhodne pro menší sál, nechť se ti, kteří si neudělali čas ani na výroční slanění, zamyslí. Děkuju všem, kteří přidali svou trochou do mlýna, abychom se opět důstojně rozloučili s uplynulou sezónou. Blahouš