Novoroční ráchání 2015

Broněk Bandas

Kdo by to při prvním Novoročním ráchání v roce 2010 řekl, že se ráchání stane pravidelnou akcí Horoklubu. Možná to překvapí i vás (mě to překvapilo), ale smývání nánosů špíny a stresů roku předešlého,  ledovou koupelí v první den roku nového, mělo letos šesté pokračování. Protože i takové malé výročí stojí za oslavu, konala se 1. 1. 2015 na břehu Bandy grilovačka a svařáček byl pro každého, kdo se aspoň přišel podívat.

Šesté výročí je i čas pro malou statistiku. První Novoroční ráchání spískal v roce 2010 David Šimek. Konalo se na rybníčku u vstupu do Bezručáku zvaném Hřebíkárna. Tehdy se nás tam sešlo asi dvacet, ale koupel si dalo „jen“ devět odvážlivců. Záměrně neříkám otužilců, protože nikdo z nás pravověrný otužilec není. V roce 2011 jsme se přesunuli na Kamenčák. Na loděnici se nás sešlo hodně, ale rekord nepadl. Do ledových vod nás šlo opět devět. V roce 2012 bylo ráchání na Bandě a účast nebyla velká, stejně tak jako v roce 2013. Pouhých šest plaváčků, ale legrace veliká – ostatně jako vždy. Rok 2014 a opět Banda. Tentokrát se počet koupajících zvýšil na sedm statečných, ale vypadalo to, že laťka v počtu koupajících se, nastavená v roce 2010, nebude překonána. Zbývá rok 2015.

Na Bandě jsem se byl podívat dva dny před rácháním. Po hladině přebíhaly vlnky, zima byla mírná.  Nebylo potřeba aktivovat hasiče s motorovou pilou na vyřezání díry do ledu jako v jednom z minulých ročníků. S tím jsem odjel a po dvou dnech jsem marně vyhlížel LeToše se sekyrkou. Na Bandě se vytvořil slušný ledový příkrov a kladivo, které jediné jsem našel v autě, na vytvoření díry nestačilo. Naštěstí u stavidla byl led slabý a podařilo se nám vytvořit slušnou díru házením kamenů.  U stavidla se bohužel taky shromažďuje bahno. Blahouš a Ivánek, první dva, kteří skočili do chladných vln, vytvořili pro ostatní slušný bahenní zábal, ale Horoklubáci jsou z části tvrdí a z části natvrdlí a tak to nikdo z jedenácti plavců nevzdal. Rekord! Na břehu byla početná skupina fanoušků, Maruška vařila svařák, Míša pekla klobásy, slunce svítilo, děti sbíraly v blátě zamrzlé škeble, zasádrovaný Jířa vypadal v křesílku jak Švejk, když táhne na Bělehrad a pilo se a jedlo se a povídalo se. Prostě hezký den. Pod vlivem prožitého očistného okamžiku a asi trochu i pod vlivem vypitého svařáku jsme akci hned vyhodnotili a domluvili se, že příští rok to dáme zase na Kamenčáku, a že svařák a klobásky nemusí být jen na výročí.

Tak v roce 2016 na koupanou.

Broněk

P.S. A ještě trochu statistiky.