Goethovy skály - Komplet 2015

Blahouš Kluc

9. - 11. 10. 2015

Nebyl jsem si jistý, zda organizátor akce Letoš napíše článek, a tak se pár řádky podělím o své dojmy z Kompletu 2015 já.

Pár dní před víkendem 9. – 11. 10. 2015 vydatně pršelo a to i v místě konání na Geothových skalách v blízkosti Aše, takže jsem si říkal, že se tam sejde jen pár lidí. Naštěstí jsem se mýlil, nicméně trochu rozumné počasí mělo přijít až v sobotu, tak se příjezd na skalky přesunul z pátka na sobotu.

S Renčou, Kublou a Editou jsme dorazili na parkoviště před dvanáctou, protože jsem si říkal, že není kam spěchat. Po lehkém bloudění jsme se střetli s Jířou a dětmi a cestou nasbírali několik výstavních hub. Konečně jsme dorazili ke skalám, které se skládají dle průvodce z 11ti skalních útvarů. Na Hlavní věži už bojoval Easy s Dickem a za chvíli se v sedácích přicourali Letoš s Verčou. V průvodci jsou cesty očíslovány římskými číslicemi a já s ohledem na to, jak Easy bojuje ve čtyřce, začal podezřívat autory, že jsou cesty hodnoceny dle Welzenbachovy stupnice, což naznačovaly i další cesty. U skal bylo ponuro a vlhko, tak jsem hledal světlý „kout“, což jsem nalezl u Rozlejzacího kamene, kde se přidali i Kubla s Edí. Renulka šla na čundr po modré turistické. Za chvíli dorazil Svinčo s Květulí, pak se z lesa vyloupl Meky a i Hanka. Jířa s Dickem a Letošem rozdělali oheň, což vzhledem k vlhkosti nemohlo být zadarmo. Konečně dorazily i kompletní Bandasky a na skalách bylo veselo. Oblézalo se kde co, od boulderů přes sólo cesty až k těm nejlehčím a zajištěným. Letoš s Verčou pojali vzhledem k množství cest komplet tak, že na každý útvar vydrápou dvě cesty. Ostatní lezli jen dle chuti. Začalo se pomalu přiklánět k večeru, tak jsem začal vyhlížet Renulku, která naštěstí dorazila i se dvěma igelitkami plnými hub. Ty předala kamarádům. Bandasky se vyřádily a vyrazily za odměnu do Mekáče. Jířa konečně vyhnal děcka z lesa a odkráčel s Easym ku domovu. Čekal jsem, kdo ještě opustí ohnisko, ale po postavení stanu pro ženský na příjezdové lesní cestě se kolem ohně posadila četná skupina. Svinčo začal kytarový kolotoč, přidal se k němu Dick a po buřtu i já. Květa rozezněla své housle a Meky do toho přihrával na foukací harmoniky. Ostatní zpívali a musím říct, že kdo nebyl, může litovat. Ten společný duch tam prostě byl.

Už v hluboké tmě Svinaříci odjeli na chatu za dcerkami a nechali věci na spaní Mekymu, takže jsme si mohli jeho přítomnost užívat až do rána. Vydrželi jsme u ohně poměrně dlouho, protože nás čekala studená noc. Zima mě i donutila vylézt ze spacáku znovu přiložit. Ráno jsme se váhavě vyhrabávali do pěkného dne. Holky nabídly koláče, Dick připravil famózní vajíčka a mohlo se začít s lezením. Já jsem se vrhl do jižních sluncem osvětlených cest a ostatní se nenechali dlouho pobízet. Někteří prohlásili, že to tu vypadá jak ve Frankenjuře, kdy bílé skály kontrastovaly s podzimně probarvenými stromy. Slunce nabíjelo, ale i tak se čas odjezdu přiblížil. Po několika hvězdičkových cestách (ne každý byl tak nadšený jako já) jsme ještě pokecali u ohně a s povzdechem odplachtili do všedních dní.

Nikdo sice cesty nezkompletoval, ale to nikomu nevadí. Akce to byla parádní.

Zúčastnili se: Verča, Letoš, Péťa Šiška, Broněk, Broněček a Davídek, Jířa s Filípkem a Eliškou, Hanka Nestávalová, Easy, Dick, Meky, Svinčo s Květulí, Kubla a Edita, Renča a Blahouš.