PKH 2014 aneb na běžkách po hřebenech Krušných hor

Jířa Šťastný

(31.1. - 2.2.2014)

            Ačkoliv letošní zima běžkařům vůbec nepřála, přesto jsme zkusili jako každý rok zorganizovat přejezd hřebene krušných hor na běžkách.  Tradiční poslední lednový víkend jsme z důvodu zaneprázdněnosti „Nejdecké sekce“ posunuli na přelom ledna a února a doufali jsme, že napadne alespoň nějaký sníh.  Ještě týden před odjezdem, tj. v klasickém termínu, to na lyže rozhodně nebylo, ale v západní části krušných hor přeci jen něco nasněžilo.  A tak se domlouváme, že letos zkusíme opět po dvou letech přejet západní část hřebene.

Většina lidí, kterým říkám, že se přejezd pojede, si sice klepe na čelo, ale já vím, že i když nad Chomutovem moc sněhu není, tak nad Sokolovem ho je mnohem víc.  A protože „Nejdecká sekce“ to ví také, vyrážíme v pátek ráno do stopy jenom my, tj. já se Zdenou a „Nejdecká sekce“ (Luboš Třeba, Vladimír Káňa, Milan + Petra + Vítek Tlustošovi).  Akorát, že každý volíme jinou startovní pozici.  Zatímco já se Zdenou jedeme vlakem do Muldenbergu, ostatní se nechávají odvézt autem do Műhlleithenu a jedou asi s hodinovým náskokem před námi po německé straně hor ve zdejší perfektní stopě (kammloipe).  Sněhu sice není nazbyt, ale na pohodové svezení to úplně stačí.  Chvílemi dokonce vykoukne sluníčko, což ještě umocňuje radost z pohybu v tak krásné stopě.  Kdo nejel, tak rozhodně prohloupil, protože dnes to rozhodně nemá chybu.  Po třetí hodině odpolední přijíždíme do dnešní první občerstvovny na Jelení, kde už na nás čeká „Nejdecká sekce“.  Aby tam nebyli příliš brzy, tak si cestu zpestřili sesbíráním asi 14-ti kešek.  Po řádném doplnění dostatečného množství kalorií a tekutin vyrážíme nezvykle brzy na dnešní poslední úsek do Horní Blatné.  Od silnice je udělaná strojová stopa, což nikdo nečekal, ale všechny to potěšilo.  S mnohem veselejší náladou si užíváme poslední kilometry dnešní trasy, nezvykle ještě za světla.  Obvykle se totiž na Jelení zdržíme déle a tento úsek pak dojíždíme při čelovkách.  I závěrečný sjezd po louce do Horní Blatné je v pohodě, kupodivu i tady je sněhu dost.

Po příchodu do hotelu Modrá hvězda nás vítá naše stará známá paní vedoucí, což nás moc netěší, protože tím pádem očekáváme nízkou kvalitu služeb, jako obvykle, ale jsme mile překvapeni ochotou obsluhy.  Chvíli přemýšlíme, jestli se máme nejdřív jít na pokoje převléknout nebo nejdřív zahnat žízeň, ale ta nakonec vítězí.  A tak nejdříve plníme žaludky a až po té se jdeme ubytovat.  Zabíráme největší stůl, ke kterému průběžně dochází další lidé, podle toho, jak postupně přijíždí.  Nakonec se nás na tradiční páteční večírek schází celkem šestnáct.  Svinča vytahuje kytaru, Luboš basu, Květa housle a zábava je v plném proudu.  Ačkoliv paní vrchní k našemu stolu už nechodí tak často, jako odpoledne, přesto nás nevyhazuje už v deset hodin, jak tomu bývalo dříve zvykem.  Nakonec prý po půlnoci došlo i na nějaké ty panáčky, ale to už jsem tam naštěstí nebyl.

Snídaně je domluvená ráno na osmou hodinu, což většina lidí stíhá bez větších problémů.  Někteří odchází do stopy hned po snídani, jiní si raději trochu přispí a do stopy nespěchají, protože vědí, že dnešní etapa jim stejně neuteče.  Já vyrážím se Zdenou a Radkou z hospody mezi prvními, abych se ještě stihnul vrátit z Božáku zpět.  Slíbil jsem totiž Ústečákům, že jim odvezu auto z Blatné do Chomutova, protože stejně musím jet hlídat Filípka.  Sněhu je tady trochu míň, než jsem čekal, ale pořád je to v pohodě sjízdné.  Ale strojová stopa jako včera to rozhodně není.  Pod Božídarským Špičákem nás dojíždí Svinča a společně jedeme přes pláň do hospůdky Špičák, která je hned na jejím začátku.  Opět se řádně občerstvujeme, protože nás s Radkou čeká stejná cesta zpět, zatímco ostatní musí ještě přes Klínovec a Meluzínu dojet až na Měděnec.  Zatímco my už jsme najedeni a napojeni, ostatní pořád nikde.  S více než hodinovým zpožděním přeci jen doráží, jeli zkratkou přes Myslivny.  Už se nám nechce déle čekat, a tak se s nimi loučíme, přejeme jim pěkný zbytek dnešní etapy a vyrážíme stejnou cestou zpět.  Na Blatné se ještě jednou občerstvujeme v Modré hvězdě, a pak už frčíme autem zpět domů. 

            V neděli odpoledne pak čekám v Chomutově v Bezručáku na dojezd celé skupiny.  Včera připadlo pár centimetrů sněhu, takže se dá v pohodě dojet až sem.  Po chvíli čekání opravdu přijíždí prvních „sedm statečných“, Luboš s Vladimírem šli prý ulovit ještě nějaké kešky, tak prý dorazí později.  Dělám jim závěrečné foto, pak už zbývá jen sundat lyže, naskládat se do aut a vzhůru domů.

            Co dodat na závěr, snad jen to, že ačkoliv to vypadalo, že letošní jedenáctý ročník se vůbec nebude moci uskutečnit, nakonec to bylo super a celá trasa se dala celkem v pohodě na starších lyžích projet.  Všechny tři etapy projeli jen členové „Nejdecké sekce:  Luboš Třeba, Vladimír Káňa a Milan + Petra + Vítek Tlustošovi.  První dvě etapy projela Zdena Šťastná, druhé dvě etapy pro změnu členové „Ústecké sekce“: Pavla Koukolíčková, Jana Zelenková, Petr Zeithammer a Štěpán Kurta.  Všem děkuji za účast a těším se zase na příští rok.

            Jířa