Otvírání boulderů v Pstruží

Milan "Svinčo" Svinařík

Otvírání boulderů v Pstruží

Počátkem dubna se uskutečnila dlouho dopředu plánovaná akce, která potěšila zejména vyznavače boulderingu a bylo by škoda se o ní v našem samizdatu nezmínit.

Jak to vlastně vlastně začalo? Tuším, že asi nějak takhle.: Žil byl jednou jeden boulderista Jaroušek, a ten se v průběhu roku 2013 nějak přichomýtnul do Pstruží, přičemž svým ostřížím zrakem znásobeným přes dioptrické brýle zahlédnul mezi stromy pár balvanů. A pak už to šlo ráz na ráz. Sekera, pila, dláto ne, kartáč ano. Balvany neměly šanci. V průběhu roku z nich Jaroušek a pár jeho věrných vytvořili pěkně v tichosti novou bouldrovou oblast, kterou zvěčnili i do pěkného fotoprůvodce. A tak když mi jednoho podzimního dne Jaroušek zavolal, že by potřeboval pomoct zorganizovat otvíračku nové bouldrové oblasti, nemusel mě dvakrát pobízet. Pod křídla Horoklubu jsme vzali profinancování tisku průvodce, zainzerovali jsme akci přes náš web, přes spřátelené weby, po hospodách a po emailech. Sami jsme byli zvědaví, kdo a kolik otvíráků přijede, jaké bude počasí, jaké budou balvany.

V sobotu 5.4.2014 nastal den D. Na parkoviště v Pstruží jsme s Květou dojeli jako první před osmou ranní. Jaroušek už tam čekal u stolečku pod slunečníkem, který měl přidělaný ke sloupku u auta. Počasí nic moc. Mraky a docela zima. Zatím. Celkem jako dobrý vtip mi přišel opodál zaparkovaný pohřební vůz. Dělám si srandu z Jarouška, že to pojal dost komplexně a že je připraven na všechno. Postupně, jak se čas posouval blíž a blíž k desáté hodině, přijíždělo víc a víc aut a mezi nimi též i početná skupina horoklubáků (Letoš, Verča, Nebe, Véna, Jířa, Maruš, Ivan, Long, Bláža, Kuba, Edita, Týna, ... už nevím kdo ještě). Z cizích poznávacích značek jsem zachytil Plzeň a Ostravu a Příbram. Za domácí hráče se na skok a kus řeči dostavil místní matador a neúnavný objevitel skal - Špágr s manželkou. Srocování před hromadným startem nám zpestřila policie ČR. Opět si děláme srandu z Jarouška, že nám objednal parkoviště s ostrahou. Policajti, když viděli to kvantum lidí, začli vyzvídat co se to tu děje. A tak nakonec aspoň legitimovali Jarouška jakožto organizátora. Jako na potvoru se sem v tu chvíli nachomejtli lidi z protějšího domku a několikrát jim převyprávěli historku, jak jim spadl kámen až do obýváku. Nakonec se spokojili s ujištěním, že nad jejich domkem se stejně neleze a že tamtudy nebudeme ani chodit a byl klid. To už bylo kolem půl jedenácté, tedy nejvyšší čas vrhnout se do lesa na balvany. Počasí se mírně zlepšilo. Každý si za dobrovolný peníz mohl nafasovat fotoprůvodce a tak bloudit nebylo třeba. První balvany byly nadohled přes silnici. Navíc Jaroušek balvany označil cedulkami na stromech, takže i ti se slabším orientačním smyslem se docela chytali.

Exkurzi po balvanech bereme s Květou pěkně po pořádku. Začínáme v sektoru Zkušebna a Ixtlan. První dojem dělá hodně a já měl štěstí, že jsem zahájil lezení krásným hajbólkem po hraně „Pohled bílého sokola“ na Ixtlan, což byla jedna z nejhezčích cest, na které jsem v průběhu dne narazil. Potvrdila se Jarouškova slova – skála je pevná, hrubozrnná žula, a tu já rád. Mezitím nás došel Bláža s Longem a Klárou. Společně jsme se přesunuli přes sektor Kvakoviště až k sektoru „Neznámých lezců“. Tady už některé hajbóly vypadají dost hrozivě. Troufám si pouze na jeden z nich, lomenou spárku „Vítr v plachtách“ a mám z toho fakt dojem s velkým D. Větší dobrodrůžo už jsem pak nelezl. Ani pár číselně těžších boulderů nepřehlušilo zážitek z této cesty. Když jsme obskákali co se dalo v tomto sektoru, mimochodem, dost obsypaném lezci, přesunuli jsme se napříč celou oblastí k velkému balvanu Lumík. Jeho fotografie je na titulní stránce fotoprůvodce a nelže.

Kámen je to opravdu krásný. Vede na něj jedna z nejtěžích cest oblasti za 7A+ a v ní se zrovna masíruje Jechóza. Hodil několik parádních dršek až z vrcholového výlezu. K přelezu se hecnul až v okamžiku, kdy přišla Květa. Tak nevím... Kromě této extrémní lajny jsem tenhle balvan postupně zkompletoval a pak už jen fotil ostatní, kterak se snaží udolat Lumíka tou či onou cestou. Postupně se zde nashromáždilo skoro dvacet lezců a chvílemi nebylo místo ani kam spadnout. Občas zazářilo i slunce a tak se dalo provozovat i oblíbené skáloležení na bouldermatkách, zrelaxovat a nasvačit se. Na závěr sportovního odpoledne jsme vydali ke kameni Dinovejce, který jsem rovněž za krátkou chvíli zkompletoval. To už se počasí opět zkazilo a spadlo i pár kapek. A tak se vracíme zpět k parkovišti a cestou nám Jaroušek představuje ostatní sektory jako třeba Ledopád. Těsně před parkovištěm se rozpršelo již dost fest a tak s lezením je pro dnešek konec nejenom pro nás, ale i pro vytrvalce, kteří jsou stále ve skalách. Letošova grupa mizí do nedaleké restaurace u Továrny vyzvednout kytaru, kterou tam zanechal Bárt s Přemkem. My s Květou jedeme do Rafandy v Hroznětíně, kde máme zamluvenou hospodu na odpolední „afterpárty“.

V hospodě už sedí Blahouš s Longem a Klárou. Postupně doráží ostatní a hospoda se plní téměř nadoraz. Kromě nás horoklubáků jsou zde dva kluci a dvě holky z Příbrami, kteří s námi statečně křepčí až do nočních hodin. Když říkám, že křepčí, tak to myslím doslovně, protože hudební produkce formou kytarořevu ani jiné možnosti nedává. Co se týče kytary, tak o tu se strhl nerovný boj.

Nejprve hrál Ivan, kterého jsem odstavil já, mě pak odstavil Blahouš a toho pak odstavil Bárt, který haje dodnes, protože s kytarou i spí. Takže hokejovou terminologií, hráli jsme na čtyři útoky. Odhaduji, že v hospodě nás mohlo být takových dvacet lidí a obsluha stíhala v pohodě. Paní měla připravený guláš a kdo chtěl, mohl si počkat i na minutky. Na omezeném prostoru se i tancovalo, jak je u nás zvykem a venku byl oheň, u kterého meditovali zejména kuřáci. Byla to taková pěkná symbióza. Během večera Letoš slavnostně předal ocenění hlavnímu organizátorovi Jarouškovi za dobře odvedenou práci na kultivaci skal. Cena se skládala z krumpáče, kramle a sady kartáčů, takže jsme si tím nepřímo řekli o další porci balvanů. Kolem půlnoci jsem se s Květou po anglicku vypařil a tak už jen z doslechu vím, že Přemek a Letoš se chtěli popasovat s místňákama, ale že Bláža je včas umravnil. Ranní žízeň pak tito elementi zaháněli již na domácím hřišti v Čekárně za hudebního doprovodu Bárta, a de-facto pokračovali v rozjetém večírku až do nedělního odpoledne. Ale to už je spíš jedna paní povídala. Sumasumárum – celkem se ve skalách objevilo cca 45 otvíráků, přičemž  20 z nich pak zapařilo v Rafandě. Nikdo se nezrakvil, nikdo se neztratil, počasí nám taky jakž takž přálo, takže se dá říct, že akce proběhla podle plánu, včetně obávané afterpárty. Za sebe mohu říct, že tuto oblast rozhodně zařadím na playlist, protože ty balvany jsou opravdu pěkné a já stihnul  za ten den přelézt jen zlomek toho, co tato oblast nabízí. Pro ty kteří by sem také chtěli zavítat a nemají průvodce uvádím link, na kterém ho lze zdarma stáhnout: https://jardaelektrikar.ic.cz/podklady/pruvodce_25proc.pdf.  

Horám zdar a Krušným zvláště....!

LdS