Mistrovství České republiky dospělých

Martin Clifhanger Jech                                                                                          

27.-28.9:2014

Poslední víkend v září se konalo na HUDY stěně v Ústí nad Labem Mistrovství republiky seniorů v lezení na obtížnost, které bylo zároveň posledním závodem Českého Poháru.

Na tento závod jsem se těšil a především jsem byl zvědavý, zda mi Světové poháry daly nějaké zkušenosti, díky kterým bych se mohl umístit lépe. Podle rozlezů jsem věděl, že forma není vůbec špatná a záleželo jen na tom, jak si vše sedne.

Do Ústí jsem díky malé vzdálenosti mohl jet až v sobotu ráno. Dvoudenní typ závodu, který zahrnuje i semifinále mužů a hezké počasí způsobilo, že účast nebyla bůhvíjak vysoká. Snad raději nebudu psát přesná čísla, neboť se trochu bojím, že byste zde přestali číst... Naštěstí však favorité dojeli všichni.

První kvalifikace mužů byla zhruba za 7b+.Tuto cestu se mi bez větších problémů podařilo topovat společně s dalšími osmi muži. Tuto cestu po nás lezly ženy jako svou těžší.

Následovala těžší kvalifikace mužů, do které jsem šel kvůli nalosovanému pořadí jako první. Byl jsem trochu nervózní nejen kvůli pořadí, ale i kvůli tomu, že cesta byla postavena po velkých neznámých chytech. Jakmile jsem do ní však vlezl, zjistil jsem, že se jedná o krásnou vytrvalostní cestu po slušných chytech (pokud je člověk umí chytnout). Cestou jsem doslova proběhl a s dalšími pěti muži topoval. Odhadoval bych ji na maximálně 7c, spíš lehčí.

Díky těmto výsledkům jsem bez problémů postupoval do semifinále z děleného 1. -5. místa, což mi poskytovalo dobrou výchozí pozici v případě vyhrocené semifinálovky (jakože bychom všichni spadli z jednoho kroku). Seminále se konalo další den, a tak nezbývalo nic jiného, než se přepnout do klidového režimu, nadlábnout se a jít se vyspat.

Semifinále se lezlo klasicky stylem OS, takže nás pořadatelé ráno nahnali do izolace, následovala šestiminutová prohlídka a hned poté začali první závodníci se svými pokusy. Po nějaké době jsem byl vypuštěn i já a mohl jsem ukázat, na co jsem měl natrénováno. Jak jsme tušili z prohlídky, cesta byla spíše vytrvalostního charaktery až na posledních 5 kroků, kde chyběly odšlapy a lezení bylo trochu atletičtější. Zde se mi bohužel chybou špatně postavené nohy podařilo spadnout dva chyty pod topem. Na postup do finále to naštěstí s rezervou stačilo. Do osmičlenného finále jsem tedy postupoval z šestého místa jako jediný junior. Obtížnost tentokrát nebyla vyšší jak 7c+.

Finále se konalo od pěti hodin a ve srovnání s předchozími koly zde byla lepší atmosféra a větší počet diváků. I několik známých ústeckých tváří. Po uzavření izolace opět následovala šestiminutová prohlídka finálové cesty. Ta ve srovnání s tou semifinálovou byla nechutná od začátku. Od pohledu totální kotel. Začátek mírně převislou stěnkou po nechutných oblinách. Poté dynamický kříž do struktury. Mírně převislá stěna po pár lištách a oblinách. Následoval kolmáč po absolutně neudržitelných oblinách a poté strop a další mírně převislá stěnka vypadaly dobře, ale nikdo nevěřil, že tam dolezeme.

Po návratu do izolace následovala diskuze, zda spadneme z prvního chytu, druhého chytu, nebo až v dynamickém kříži. Naštěstí to nebylo tak horké, jak to vypadalo. Na řadu jdu jako třetí a zcela uvolněný nastupuji do finálové cesty. První stěnka po oblinách se vcelku dala, myslím, že mi pomohlo i taktické přelezení první expresky a cvakání první i druhé z ostré lišty. Dynamický kříž nakonec nebyl vůbec dynamický a byl z dobrého do dobrého. Následnou převislou stěnkou jsem nějak proběhl a už jsem kráčel kolmáčem po hnusných oblinách. Ty jsou naštěstí mým oblíbených chytem, ale i přesto jsem byl rád, že jsem tuto část přelezl a mohl trochu sklepat na AIXové želvě. Poté se profil změnil do skoro stropu, kde byly konečně pozitivní chyty. Po dalších šesti krocích se ozývá velký aplaus, což mi říká, že jsem zatím nejdál. Následuje mírně převislá stěna a tahy po lištách. Zde se mi daří udělat dalších 5 kroků a top již mám na dohled. Zastavuje mě ale špatný program. Místo do chytu naskakuji do odšlapu, který jsem neměl šanci udržet a pád je nevyhnutelný. Poslední dva metry byly bohužel špatně čitelné, neboť jsem cestu špatně přečetl nejen  ze země při prohlídce, ale i v tom daném místě. Zkrátka jsem byl do poslední chvíle přesvědčený, že to do čeho jdu, je chyt. Zde bych obtížnost odhadl na 8b.

Po spuštění sleduji, jak odlézají ostatní finalisté a po odlezení posledního muže, mi chvíli trvá, než si uvědomím, že jediný, kdo mě přelezl, je čtyřnásobný mistr republiky – Martin Stráník. Znamená to pro mě fakt, že jsem druhý, tedy vice mistr republiky mezi dospělými. To už mi trvá o něco déle, než vstřebám. Jak jsem ale později zjistil jak z Martinova článku, tak ze záznamu na ČT Sport, Martin Stráník se ve finále ještě pod místem, kde jsem spadl já, přidržel expresky. V případě, že by jej rozhodčí viděli (bylo to zabrané z úhlu, že to snad ani vidět nemohli, ale na kameře to šlo vidět pěkně), ukončili by v daném místě jeho pokus a mistrem republiky bych byl já... S tím ale už nic neuděláme :-).

Po půlhodině je nejen vyhlášení MČR, ale i celkového ČP dospělých, kde končím třetí.

Krom umístění mě snad ještě víc těší fakt, že u mě dochází k rychlé progresi (loni jsem na stejném závodě skončil 14.) a dává mi to velkou motivaci k dalšímu tréninku, abych příští rok se krom lepších umístění na SP probojoval na stupěň nejvyšší. Nyní ale vidím, že to, do čeho dlouhodobě vkládám tolik úsilí, má smysl...

Martin Clifhanger Jech

Sponzoři:Horoklub Chomutov, Saltic