Trampoty s lezením

Maruška Šťastná

 S nadšením sobě vlastním se snažím navázat na podzimní lezení. Jde to těžko, je znát dlouhá doba nečinnosti. Zima opět proběhla a kromě bacilů mám na kontě 5 km na běžkách. Snad se to zlepší tréninkem na stěně. Už tam nějaký den pracuji, tak bude příležitostí víc než dost. Nakonec toho lezení tolik nestíhám. Občas něco s kroužkem, nebo při jištění jednotlivců, kterým nedorazil parťák. A tak když se toho konečně trošku opřu a zalezu si s Jířou, je z toho zánět šlach. A stačila na to jedna cesta, ani tak obtížná jako hodně po dírkách. A zase mám na nějaký pátek pohov. Je to náročný, vidět lezení skoro každý den a nemoct si šáhnout. Co se dá dělat.

Jednoho dne se nechám nalákat na boulder. Kamarád je tam sám a to není taková zábava. Polezu jen po velkých chytech. Byla jich sice většina, ale druhý den už zase bolej prsty. Tak mám další pohov. Zase to chvíli vydržím, ale zase někdo potřebuje odjistit. Protože lezu do té doby než se mi neotevřou ruce, tak mám další prostor na odpočinek.

Nakonec jsem rozhodnutá začít lézt venku, protože tam nic podobného nehrozí. První výlet vyhodnocuji špatně. V Chomutově je teplota asi 5°C a to není nic pro mé choulostivé prsty. Je to jasné. Borci ať si lezou a my okoukneme terén a vyrazíme s Filípkem na nějakou procházku. Nakonec je krásný slunečný den. Pokorně si půjčuji lezečky a dám si 3 cesty. Jířa se přece jen trochu vybavil a tak si docela hezky zalezl. Určitě se na Rakovnicko někdy vrátíme.

O jarní metodice Jířa háže pneu a já mám babysiting a odpolední. Tak je to jen kochačka za občasných dešťových přeháněk. Poslední výlet na písek s možností krásného podvečerního lezení, trávím s Filípkem v autě na lůžkové úpravě. Ve chvíli, kdy si Jířa bere batoh a chce vyrazit do skal, naše robárko má rozsvícené oči a chce si hrát na ležení. Přemlouvání nepomáhá, ani to že do skal dorazí Broníček. Tak nakonec zůstávám s Fílou a Jířa jde lézt s Matesem a Vojtou. V noci prší a ráno je čas jít sbírat odpadky. Lézt se nedá a v neděli zase hurá do práce.

No a když se počasí umoudřilo, je čas připravit dříví na zimu a hned jsou zase dva víkendy pryč. Tak  je půlka června a konečně vyrážím na písek prsty pořád nejsou OK a tak se kochám jak ostatní řádí na Sněžníku. Večer je táboráček, kytárka, buřty, no prostě nádhera.V neděli je už opravdu letní počasíčko. Pod skalami běháme bosky a je to paráda. Pod vež doráží i parta s klasikem Gerthardem a ten je pěkně protáhne v klasickém trojkovém  komíně. Nakonec neodolám a dávám si za Blahošem jednu pětku a pěkně bosky. Na správném konci lze dělat psí kusy. Pro potěšení dáme i variantu komína a máme docela pěkné zážitky jak osedlat ostrou hranu. Bez lezeček nic moc a tak napínám svaly a jdu na to přesně obráceně než ostatní a ono to nakonec taky jde. Výlet se vydařil, partička byla výborná a snad se zas někde ve skalách potkáme. Všem ostatním kamarádům přeji pohodové prázdninové polezeníčko a hodně slunečných dní.