Strasti lezců rodičů

Radka Štejnarová

Není to tak dávno, kdy jsem si nedokázala víkend bez lezení představit, a  když se ještě povedlo dostat na skály v týdnu, byla jsem úplně nejšťastnější. Jelikož už mám děti celkem velké, nejde to tak často.  Proč?  Už jim nestačí batolit se v písku pod skálou, stavět domečky a dělat bábovičky. Vzhledem k tomu, že u starší dcery po navázání na lano vzniká panika a s přibývajícími vylezenými metry přímo hysterie a nudění se pod skálou a čekání až se rodiče vyblbnou, je nebaví, bylo lezení odsunuto na vedlejší kolej. Když lézt, tak prý jen na bouldry, hlavně né s lanem, ale to zase tolik nebaví mě. Mám ráda dlouhé linie, nejlépe někde na písku. Jenže,  když moc nelezu, nejsem rozlezená a chuť na lezení na písku si můžu nechat zajít.

Dále jsou tu kroužky, škola v přírodě, tábor, narozeniny kamarádů, nějaké ty závody a hned toho času na lezení moc nezbývá. To je jednu sobotu v poledne odjezd do Švp, další sobotu návrat ve dvě, další víkend má kamarádka oslavu, další jsou závody v přespolním běhu a ještě ke všemu se musíme vrátit v neděli včas , aby si náš prvňáček stihl udělat úkoly… . A tak výpad na celý víkend do skal  nepřichází v úvahu, pokud ovšem dětem nezarazíte jejich akce (nejsme sobci), nebo nemáte ochotné babičky, které vše absolvují za vás.

Oprášila jsem tedy doplňkové sporty, které mám také ráda, ale jaksi na ně dříve kvůli lezení nezbýval čas. Začínám zjišťovat, že se vyřádit a provětrat hlavu dá nejen lezením. Docela slušný adrenalin zažívám při vyjížďkách na horském kole, teď znásobený nově přidělanými nášlapnými pedály a jízda podle mapy mě vážně začala bavit (čeká mě druhý ročník orienťáku na kolech). Určitě víc šrámů a modřin mám z kola, než z lezení. Také začínám přicházet na chuť běhu a šťastná jsem, když se mi podaří běžet v kuse alespoň 5 kilometrů. Bydlíme pod Doupovskými horami, a když  vyběhnu, nebo přesněji řečeno vysápu se na nějaký z okolních kopců, ten výhled stojí zato.  Výhodou těchto sportů je, že vyjedete, vyběhnete z domu a za dvě hodinky jste se schopni vrátit „spokojeni“ ve stavu příjemného, někdy i totálního vyčerpání a zbývá vám ještě dost času na vaření, vyzvednutí dětí odkudsi, na rodinnou vyjížďku na kolech, případně koních, nebo také na návštěvu nedalekých skal.

Přeji tedy hlavně maminám (a že jich je v oddíle požehnaně), aby si lezení pořádně užívaly. Nechci strašit, ale z děťátek vám mohou vyrůst  hokejisté, atleti, tanečnice, nebo také skauti (viďte Párci) a spoustu času, který byste trávili ve skalách, padne na zápasy, turnaje, závody, odjezdy a návraty, nebo je v horším případě nebudete moci dostat od PC. Třeba to tak nedopadne a z dětí vám vyrostou  malá horolezčata a volný čas si budete užívat společně ve skalách.

Radůza Štejnarů