Odpadkyáda 2013

Jířa Šťastný

            Letošní odpadkyáda v Tisé byla původně naplánována na sobotu 13.4., ale jelikož tuto dobu zde ještě leželo asi půl metru sněhu, pod kterým by se odpadky dost těžko hledaly, byl termín posunut o 14 dní později.  Teplé počasí, které panovalo poslední dubnový týden, nejen roztopilo všechen sníh, ale také osušilo skály.  Bohužel na sobotu 27.4., na kterou byla odpadkyáda přesunuta, byl hlášen příchod studené fronty s výrazným ochlazením a deštěm.  Na sbírání odpadků to sice nevadí, ale za poslední roky jsme byli zvyklí, že po práci si jdeme zalézt, což nevypadalo letos moc reálně.  A tak se domlouváme s Bandaskama, že do Tisé vyrazíme již v pátek po obědě, abychom si ten slunečný týden trochu užili. 

Za téměř letního počasí dorážíme v pátek odpoledne k Atomovcům na chalupu, kde už je Dáda s dětmi a větrá po té nekonečně dlouhé zimě.  Jelikož Filípkovi se do skal nechce, zůstává s ním Maruška na chalupě a já jdu do skal sám.  Někde by tam měli být Mates s Vojtou a Michalem, kteří přijeli už dopoledne z Litoměřic.  Nacházím je v Malých Tiských stěnách a ukecávám je na přesun na Hřebenovky, kde krásně svítí sluníčko a díky větru už není takové hrozné vedro.  Za chvíli doráží i Bandasky s dětmi, u kterých se střídáme a přitom lezeme oblíbené jarní klasiky (Aksův chomout, Dárek rekreantům, Zlaté písky apod.).  Po té si chce Mates zkusit i něco těžšího, a tak mu vyvádím Přímou variantu Jižní stěny na Zlatou stěnu.  Při slanění zjišťujeme, že ve velké díře cesty Maturita je hnízdo se třemi už docela velkými ptáky a jejich rodiče poletují nad námi a netváří se příliš přívětivě.  Opatrně stahujeme lano a raději se přesouváme o kus vedle.  Docela mě překvapuje, že u nástupu ani slaňáku není žádná cedule, která by na hnízdění ptáků upozorňovala. Blížící se fronta o sobě dává vědět sílícím větrem, ale nám se ještě na chatu nechce.  Vyvádím tedy ještě Jižní stěnu na Pevnost a z vrcholu sleduji, jak se blíží mraky.  Pak už balíme a přesouváme se na chatu, kde následuje tradiční oheň, opékání buřtů a zpěv u kytar, což k lezení na písku neodmyslitelně patří a všichni se na to celou zimu těšili.

V noci opravdu začíná pršet a prudce se ochlazuje.  Zatímco včera jsem šel do skal v sandálech, kraťasech a tričku, dnes si oblékám dvě bundy a do trekovek si beru teplé ponožky.  U Refugia už čeká hlavní organizátor Míša Vyleťal, který všem rozdává igelitové pytle a rukavice.  Na to, jaká je kosa, a že drobně mrholí, je tady docela dost lidí.  Každý dostává nějaký úsek skal, kam odchází sbírat odpadky.  My si jako obvykle bereme věže pod silnicí, kam chodíme poslední roky pravidelně.  Od turbázy procházíme pod jednotlivými skálami, koukáme, kde jsme už co lezli a co by se ještě dalo vylézt a při tom sbíráme odpadky.  Docházíme až k Dědovo vyhlídce, kde jsme si před pár roky po odpadkyádě krásně zalezli.  Dnes je tu všude mokro a nevlídno.  Vracíme se tedy zpět na parkoviště u turbázy.  Ještě jdu klukům ukázat zajímavé cesty, co vedou na věže na druhé straně silnice, a pak už nakládáme pytle s odpadky do auta a jedeme je vyložit ke kontejneru.  Po té se už vracíme zpět na chatu, kde se začíná oslava Zuzanky narozenin.  Předáváme tedy dárky, ochutnáváme výborné dorty a užíváme si příjemné atmosféry s přáteli.  Jelikož Maruška jde zítra do práce, navečer se loučíme s ostatními a vracíme se zpět domů.  I přes nepřízeň počasí to byl nakonec moc pěkný výlet.

Jířa