Německá část Krušných hor na kole

Blahouš Kluc

Pro milovníky dvoukolých šemíků můžu doporučit krásný výlet na německou stranu Krušných hor. Výlet se dá zvládnout v jednom dni, ale já jsem si ho rozmělnil na dva i s bivakem. Vyrážím z Chomutova jako již tradičně Bezručovým údolím ve směru na Horu Sv. Šebestiána. Tady je asi nejschůdnější stoupání k hranicím. Je slunečno a fyzicky jsem na tom dobře, tak se zastavuju jen u studánky, kde nabírám vodu. Napojuju se na dálnici č. 7 a přejíždím hranice. Jedu kolem poledne, takže silnice není tolik frekventovaná. V Reitzenhainu zahýbám doprava na Kühnhaide, kde se za vsí nachází parkoviště s ukazateli na různá turistická místa po zpevněných silnicích. Mimo jiné se lze dostat po červené značce do asi 6km vzdálené skalní oblasti Katzenstein nebo na zámek Raubschloss. Po lehkém občerstvení pokračuju dále ve směru Rübenau. Cesta z počátku vede lesem a do kopce a poté se z velké části pokračuje z kopce a podél hraničního Načetínského potoka, přičemž míjím úpravné rodinné domky. Několikakilometrové klesání končí až ve větším městě Olbernhau, kde se díky ukazatelům bez problémů orientuju a směřuju dále částečně lesem a přes vesničky na Neuhausen. Toto městečko se nachází pod hrází přehrady Talsperre Rauschenbach. Co jsem naklesal, to musím vystoupat. Z hráze je krásný výhled na kopce a vesničky na západě a na samotnou přehradu. Objíždím přehradu a výrazným stoupáním v chladivém lese se dostávám do nejvyššího bodu, kde právě opravují silnici, takže na chvíli sesedám a zdravím se s dělníky. Poté opět prudce klesám do Rechenberg-Bienenmühle, odkud vede nejhezčí pasáž dnešního putování. Ve vesničkách v příjemném večeru posedávají Němci, kteří na mě mávají. Ve vesničce Rechenberg se u sportovního komplexu nachází menší skalka s fixním jištěním. Pokračuju přes Holzhau výrazným stoupáním až na hřeben, kde se nachází větrné elektrárny vysoce vyčnívající na okolím. Kochám se výhledy teď již na českou stranu a rozhoduju se, že přes Teichhaus a Moldavu pojedu do Čech, kde si dám pivko. Mám za sebou rozvlněnou krásnou přírodu a vjíždím na hranice, kde mě omračují neony Vietnamců. Projíždím vsí a zdraví mě čtyři ožralí Ukrajinci. Tak tady nezůstanu a už se trochu nutím do stoupání do vsi Nové domy, kde doufám v hospůdku. Mám za sebou asi 80km příjemným tempem. Vyhlížím si jednu knajpu a projíždím na konec vsi, kde nacházím rozestavěnou zastávku pro bivak. Vracím se k hospůdce, odstrojuju kolo a s bágly v ruce zjišťuju, že je knajpa zavřená. Takže všechno jinak, dělám si polévku a rozkládám věci na zahrádce. Pomalu se stmívá a já sleduju těch pár hvězd, které prosvítají oblohou. V noci se probouzím, ale díky měsíci v úplňku je krásně vidět. Ráno je jako vymalované, balím věci a čistím si zuby. Přitom přijíždí majitelé hospůdky, kteří ani nepozdraví, jen se na mě podezřele dívají. Pomalým tempem rozhýbávám kosti a frčím známou cestou přes Flájskou přehradu a Klíny až do Mníšku. Za celou dobu potkávám jen asi dvě auta a koně, ovce, ptáky a krásné výhledy na přehradu. V Mníšku zase Vietnamci, doplňuju tekutiny a najednou mi volají z banky. Že mě nutně potřebují osobně vidět. Končí sranda a dalších asi 30km přes Novou Ves v Horách, Malý Háj a Svahovou do Jirkova zvládám za necelé dvě hoďky. Celkem ujeto toho dne asi 60km. Blahouš