MLK aneb bacha na plusy

Milan "Svinčo" Svinařík

MLK není zkratkou pro mezinárodní lékařskou komisi, nýbrž pro klasifikační stupnici obtížnosti skalních výstupů v Krušných horách. V doslovném překladu tato zkratka znamená: „Mekyho lesní klasifikace“.  Ačkoliv se dá předpokládat, že vznikla nezávisle na mnoha místech zeměkoule, ta naše MLK se narodila v Krušných horách v době, kdy se náš kvakerský guru, alias strýček Meky, pohyboval na pomezí trampingu, boulderingu a volného lezení v tehdy ještě imisemi zničených krušnohorských hvozdech. Jinými slovy - v 80. letech minulého století a tisíciletí. Na jeho tajných výpravách vzniklo bezpočet boulderů, pidicest a cest i na ty nejzapadlejší kameny, tzv. „bažináče“ jak s oblibou Meky říká, které bychom bez něj třeba nikdy ani nenašli. Mekyho prvovýstupcovský rukopis je nezaměnitelný. Jeho cesty mají specifické kouzlo. Jedná se povětšinou o jasné a elegantní linie s notnou dávkou psychického náboje, jenž jsou skutečnou lahůdkou pro kvakerské fajnšmekry. Z nepřeberného množství Mekyho cest lze vyselektovat jistou množinu, kterou bych nazval MPK, nebo-li „Mekyho prubířské kameny“. To jsou ty, které se trvale zapíší do paměti, kde si člověk i po letech vybaví každý chyt a stup, hloubku pod nohama včetně příšerného dopadiště. Jsou to cesty, kde zmýlená neplatí. Mám-li jen namátkou jmenovat pár takových, pak mě napadá „Bivaková 4+“ v Orasíně, „Letité čekání 6+“ na Sfingách, „Mlýnská mouka 6-“ na Mlynářský kámen, „Gymnastika 5+“ na Loď bláznů, „Ostrá 5“ na Seppovky, „Rozcvička 5+“ v Perštejně a nebo třeba  „Balet 6-“ na Strašidlech. Připouštím, že z dnešního pohledu číslíčkářů se výše uvedený výčet může jevit jako seznam trivialit. Ale pozor, zdání klame! Vesměs se jedná o velmi poctivé, většinou neodjistitelné hajbóly s tvrdou „měnou“. A tady se dostávám zpět k MLK, která tyto krušnohorské klenoty provází jako stín. Ano, v průvodcích sice deklarujeme, že obtížnost je uváděna ve stupnici UIAA, ale jak praví klasik, papír snese všechno, ale realita je vždy poněkud jiná.  Ono totiž v době, kdy se oficiálně počítalo jen 6+, razil Meky o svých cestách následující kuriózní teorii:

„Tohle že je šestka? Vždyť je to v lese, tak to přece nemůže bejt šestka. Kdyby to byla šestka, tak by ses mohl začít bát a spadnout! Tak je to jen čtyři plus!“

S trochou nadsázky se dá říct, že na tuhle niť jsme navázali a předeme ji dosud. No a protože se Horoklub chystá v dohledné době vydat nového průvodce Krušných hor a Poohří kde se to překabátěnou MLK jenom hemží, tak mě napadlo udělat takový malý návod, jak na tu MLK vyzrát.

Klíčem k úspěchu je totiž pochopení správného významu znaménka „+“ , které v našem případě slouží jako varovné znamení či vykřičník. Spatří-li lezec u vybrané cesty v klasifikaci znaméko „+“, měl by ihned zbystřit, protože cesta má zcela určitě nějakou záludnost v podobě nějakého ošemetného kroku (špóna, skok), blbého jištění nebo blbého dopadiště. Další funkcí znaménka „+“ je vyjádření autorovy nejistoty ohledně vlastních obtíží cesty. Takže když autor cesty udá klasifikaci např. 5+, tak tím vyjadřuje v podstatě fakt, že cesta je určitě těžší než pětka, ale o kolik už zůstává tajemstvím i pro něj samotného. Všimněte si, že v průvodci se relativně často vyskytují právě čísla 4+, 5+ a 6+. Prvovýstupci k nim velmi inklinují pro jejich univerzálnost a schopnost pokrýt širokou  škálu obtíží. Díky tomu si člověk i ve čtyřkách občas střihne pěkné šestkové krůčky a někdy třeba i „záhnědu“ do trenýrek.  Někomu to může připadat jako tahání trika, ale není tomu tak. Tak to prostě už leta letoucí v „Kruškách“ je, bylo a bude. MLK prostě patří do zdejšího koloritu, a zdá se, že v dohledné době to nikdo nezmění a ani měnit nehodlá. Takže budoucím uživatelům nového průvodce lze jen doporučit: „Bacha na plusy a mějte rezervu“!

LdS