Každej svoje dveře s hrůzou zamyká...

Deivi Šišovská a Broněk Bandas

Květnový státní svátek je příležitostí pro širokou lezeckou obec, jak si udělat dlouhý víkend. Již potřetí Deivi s Bandaskama naplánovali  v podobném termínu jako letos (8.-12.5.) dá se říci tradiční akci, „Škrabeme se na vrchol“. Již je to třetí rok, co se na chalupu Dády a Atoma v Tisé sjela spousta našich kamarádů ze všech koutů republiky s cílem vyzkoušet si nebo zopakovat si lezení na písku.

Předpověd počasí byla sice na pískovcové lezení tragédie, ale dokud nespadne první kapka, neztrácíme hlavu a  již v úterý večer přijíždí prvních pár nadšenců vyvětrat chalupu, vyvětrat peřiny a u ohně sáhnout do strun kytar. Neuvěřitelný kytarista Bárt pohladil nejen struny, ale i duši každého u táboráku. Znal snad každou písničku, kterou jsme si přáli a za chvíli všichni kolem ohně zpívali. S pokračujícím večerem a vzrůstající hladinkou dokonce občas zahlásil, že tuhle písničku sice nezná, ale zahraje jí …. a zahrál. Byl to opravdu krásný a ohromně pohodový večer, v kterém se Deiva projevovala tak charakteristicky, až si vysloužila mírně upravenou píseň od skupiny Greenhorns :

                                 Každej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap,  vap ta dap,

                                 když slyší, jak z kopců do udolí proniká, vap ta dap, vap ta dap,

                                 Ten Deivin smích, ten divnej řev,

                                 při kterým v žilách tuhne krev,

                                 divnej smích, krutej smích.

                                 Nejeden lezec z vrcholu věže slít, vap ta dap,  vap ta dap,

                                 aniž tušil, že skalama zas bude znít, vap ta dap,  vap ta dap,

                                 Ten Deivin smích, ten divnej řev,

                                 při kterým v žilách tuhne krev,

                                 divnej smích, krutej smích.

Zatímco srnky odcházející kolem Atomovic baráčku na pastvu viděli všichni, tři stateční zpěváci viděli i jejich návrat z pastvy za ranního kuropění. Taková vytrvalost překvapila i jinak dost otrlou Šišku, která se v pět ráno potichoučku s Broníkem v náručí plížila kolem domu, protože odjížděli na výlet do Legolandu a směrem k ohništi a mátohám okolo trousila slova o bláznech. Teprve tehdy si partička zpěváků naplnila na dobrou noc oči úsvitem vycházejícího slunce a odebrala se na lože.

Trochu netrpělivější lezci by asi ve středečním ránu vykvetli. Pařba u táboráku přeci jen nebyla bez následků. Ale aspoň měl písek čas se vyhřát. Zdálo se, že rosničkám předpověď nevychází a lezců přibylo. V Anglickém parčíku lezla Deivi, Broňa, Bárt, Ústečáci Honzík s Tryskáčem a dorazila i Verunka s Easym a psíkem Fredem. Díky značné přesile dospělých se dařilo i ohlídat malého Davídka Bandasů a krásně jsme si všichni zalezli. Blížilo se odpoledne a s ním se od východu blížili naši další kamarádi z Brna – Háthí, Pája a její dva synové Michal a Tomáš. Byl čas vrátit se na chalupu.

Ve více lidech už bylo na chalupě pořádně veselo. Večerní slunce svítilo plnou silou a Michal byl tak natěšený na lezení na písku, že vůbec neváhal, když Broňa přišel v sedm hodin s geniálním nápadem, udělat rychlý výpad do Malých Tiských stěn. Během okamžiku měli sbaleno a s nimi všichni, kromě Háthího s Pavlou. Chalupa se vylidnila tak rychle, že si ani Davídek nevšiml, že se mu zdekoval tatínek. Průvodce nebylo potřeba. Deivinu s Michalem poslal Broňa do Čaje o páté a Čaje o šesté, Easyho s Veronikou do Západní cesty na Poštolčí stěnu a sám si vzal uplného nováčka Toma a svým vyrovnaným hlasem a radami zkušeného lezce jej postupně dostával vzhůru na Kozlíkův masív Jižní cestou.  Mladí Brňáci se pořádně zapotili: „Aspoň nás v tom Brně nepomluví, že jsme se jim nevěnovali.“, prohlásil Broňa, ale už spěchal zpátky na chalupu za synkem. Rodičovské povinnosti jde trochu ošulit, ale nejde se jich zbavit. Easy s Verčou neměli dost a ve stěnách zůstali ještě na jednu cestu, což se později, když se rosničkám potvrdila předpověď, ukázalo jako dobré rozhodnutí. I tak jsme ale ještě skoro do jedenácté poklidně hráli u ohně na kytary, pak se z Legolandu vrátila Šiška s Broníkem a vyprávěním jsme vyplnili čas až do jedné ranní, kdy naše posezení u ohně brutálně přerušilo Boží dopuštění každého pískaře. Přihnala se buřina a kapky doslova mlátily do plechové střechy takovou silou,  že se nedalo ani spát.

Čtvrteční ráno opět svítilo slunce a Deivi s Easym nelenili a vyrazili se proběhnout do terénu,  prozkoumat zadní část Malých Tiských stěn a přes Ostrov se vraceli zpět. Jak by řekl jeden můj blízký kamarád:  „Čtvrtek byl jak na blatech.“. Všude mokro. Tedy měníme plán a vyrážíme za lezením na Čimu v Brné. Jenže Broňa ráno odjel na šichtu a než jsme se jedním autem na Čimu všichni dostali, přichází z čistého nebe bouře s kroupama a stejně tak i odchází, ale hřmění zůstává a problémem je i rozblácený a tím pro kočárek se spícím Davídkem nepřístupný terén. Nezbývá než zvolit variantu Hudy lezecké stěny v Ústí nad Labem. Nebylo to sice to pravé ořechové, ale jako náhražka dobrý a myslím, že Brňáci Michal s Tomem se tam vyřádili nad své poměry. Večer se ujal Hathí, vášnivý hráč téměř jakékoli kvalitní hry, vysvětlování stolní hry Sedm divů světa a poté, co to všichni pochopili, hrálo se do pozních nočních hodin.

Ráno dalšího dne nebylo kam spěchat. Takto smutnou a uplakanou Tisou jako to páteční ráno určitě přiliš lidí ani nepamatuje. Ale když je dobrá parta, nemají chmury a deprése šanci. Aniž bych jim chtěla dělat reklamu, tak kdo byl v Tisé u Dády a Atoma ví, že mají na baráku kromě všeho možného i nemožného také bazárek různých a všemožných předmětů a především oblečení. Od spoďárů, přes kombiné a staromódní obleky až snad po převlek Yetyho. No a tak parta, co spala v místnosti s bazárkem, nelenila a hned ze spacáků se vrhla vrstvit na sebe jeden tento super model za druhým – přeci je třeba to uplakané  ráno nějak rozveselit. Ze společného prostoru kuchyně se mžikem stal prostor společenský a dvoumetrový Luboš Třeba svým příchodem v odvážném modelu zahájil nevídanou módní přehlídku. Úspěch to byl veliký. Deivi s Verunkou bohužel poněkud zaostávaly za klukama, protože Lubošovo a Easyho hubená těla byla skvostnou figurínou pro všechny typy dámských plavek a spoďárů, které byly v bazárku k dispozici.

Fotka F5100031

Sice jsme přijeli lézt, ale bylo jasné, že dnes si v Tisé a okolí nezalezeme. Taky zima byla veliká a nápad prozkoumat termální lázně v Bad Schandau, což je německé lázeňské město nedaleko českých hranic v Saském Svýcarsku, okamžitě získal podporu většiny. Zatímco Easy s Verunkou a psem vyrazili na procházku do Ostrova a Broňa se věnoval Davídkovi na chalupě, zbytek výpravy jel vyzkoušet další “náhražku”.

Fotka P 5100039

Zprvu nám nebylo jasné, co v bazéně bez tobogánů a dalších atrakcí budeme čtyři hodiny dělat. Po hodině blbnutí jsme se přesunuli do sauny a musím říct, že prvotní ostych z nahých těl nás rychle přešel. Tolik parádních a různých saun. Relax to byl vynikající a dalo by se to užít i déle než jen 4 hodiny. Tedy tuto zkušenost berte jako dobrý tip na výlet v době děšťů a nevlídna. Každopádně se během dne počasí umoudřilo, a tak jsme doufali v lepší zítřky. V podvečír dorazil ještě  Verunky a Easyho kamarád Ondra a  naši kamarádi z Loun Méďa a Rosťa s dcerou Elenkou. A začalo opět vysvětlování a posléze nadšené hraní tentokráte venkovní hry zvané KUBB. Jako klasicky byl pak večer plný krásných písní, pohody a do nočních hodin se hrála opět stolní karetní hra Bang. Hra je pro max. 8 hráčů, ale my to zvládali i v devíti. Když je dobrá parta ... .

V noci nepršelo a ráno bylo krásné počasí. Rosničkám třikrát hurá!  Deivi si dala ještě svou oblíbenou hodinku běhu, zatímco na chalupě začal frmol okolo snídaně, uklízení, balení věcí do skal a organizováni přesunu. Bylo rozhodnuto, že se pojede do Anglického parčíku, protože tvrdý písek je jen tam a na Sněžníku. Nikoho asi nepřekvapí, že stejný cíl mělo hodně lezců, a tak bylo pod skalama docela plno. Než začalo kolem druhé hodiny zase pršet. Přesto se nám podařilo každému (i nováčkům) vylézt pár krásných cest. Některé, jako třeba Fotogenická hrana, byly i dost fotogenické. Lezečtí nováčci se  pořádně orosili, účel byl splněn a déšť se nám nakonec i hodil. V  hospodě Na rozcestí měli výbornou svíčkovou a ještě jsme se tam potkali s dalšími kamarády a to s Jindřichem, Danou a jejich Laurinkou ze Znojma a z Chomutova přijeli muzikanti Jarda Supik se synem Jikou (Georgem) Vavrou s kytarama, banjem a mandolínou. Den byl ještě mladý a na chalupu se nám nechtělo, takže i když bylo počasí nejisté, část z nás vyrazila procházkou na rozhlednu Sněžník. Občas zapršelo, ale uznejte - má lezec vůbec šanci v okolí skal vidět jinak než vertikálně? To je stále jen do skal a zpět a ostatní jakoby nebylo. Procházka to byla báječná, kultury je taky třeba,  jen jsem tou dobou netušila, že si to dáme druhý den se Šiškou a dětma znovu.

Na chalupě na nás čekali konečně i pan a paní domácí. Poslední večírek prodlouženého víkendu mohl začit. Díky dokonalým muzikantům, partě, která se chtěla bavit a přenádherné atmosféře musel každý, koho povinnosti nebo únava zahnaly od ohně, litovat. Večer se protáhl do noci, noc do svítání, ale jak jinak než zpěvem bysme měli přivítat východ slunce a  první den bez jediné dešťové kapky.

Jak to tak chodivá, podstatná část lidí se v neděli ráno rozjela zpět domů na nedělní obědy s rodinou, nebo aby ti z daleka dojeli domů do večera. Blížil se zase pracovní den. Jen nezdolné Šišky vyrazily na Sněžník zasvětit muzikanty Jardu a Jirku do tajů lezení na písku a sejít se s dalšími kamarády Honzíkem a Honzíkem, kteří jim ochotně pomohli s hlidánim dětí a jištěním Jardy a Jirky. Poradili jim, co si zkusit vylézt, a  tak poslední den skončil lezením s kamarády a vymazal propršená rána předchozích dní.

Konec, šlus, hotovo. Zbývalo už jen pomoct domácím uklidit chalupu a zvesela se vydat za realitou blížícího se všedního dne.

Deivina a Broněk