Běžkařský teorém aneb jak (se) namazat!

Milan "Svinčo" Svinařík

Spousta šutroplazů se na zimu uchyluje ke klouzavým prkýnkům, aby ze sportovního hlediska přezimovali alespoň trochu důstojně. V tomto období se pak témata pivních hovorů stáčí k tomu, které lyže jsou nejlepší, v kterých rukavicích se lépe smrká, v kterých brýlích se lépe mrká a tak podobně. Avšak vůbec nejoblíbenějším námětem běžkařské pivní pauzy jsou vosky, aneb tajemství toho, jak lyže správně napatlat, aby jely úplně samy. A tak mě napadlo, se s vámi podělit o trochu toho užitečného know-how, co jsem kde pochytil, aby vám to v bílé stopě lépe klouzalo, případně lepilo. Nuže:

• Vosky nestárnou! (na rozdíl od nás)
• Kdo maže, ten trpí!
• Loňská máza dobrá máza!
• Frajeři nemažou!
• Podle klistra poznáš mistra!
• Stromeček je extrémní forma bruslení s nulovým skluzem!
• Po aplikaci univerzálního vosku to dozadu vždy klouže a dopředu drhne! (Experti v tom případě doporučují otočit lyže špičkou dozadu.)

A teď vážně: „V jednostopé trati má běžkař jedoucí z kopce ve stopě přednost!!!“ Prosím toto heslo rozšířit zejména mezi prestižáky trpící chronickou arogancí.

Děkuji za pozornost, konec hlášení!

LdS