Soustředění ČHS 2011-Verdon

Martin Jech

V termínu 2. - 11. 9. ČHS pořádal Výběrové soustředění mládeže na Mt. Blancu. Myšlenka zvýšení výškového rekordu se mi líbila stejně jako moře žuly s odjištěnými i horskými cestami. Přihlašuji se, půjčuji si od Jíři a Bohouše vybavení a konečně den před odjezdem v osm hodin večer mohu zapnout batoh nacpaný vším potřebným vybavením na ledovec a lezení v horách. Volá mi instruktor z Brna Andy, který celou akci řídí. V Chamonix to s počasím nevypadá dobře, takže je pravděpodobné, že pojedeme do jižní Francie skalkařit a mám si navíc krom všeho vzít oblečení a boty do tepla a jednoduché lano. Zajíždím si ještě k Jířovi pro 70m lano, ale nakonec stejně díky nedostatku místa zůstává doma. Sraz je v 16:00 v Praze, takže do školy mohu jít téměř na celé vyučování. Batoh s věcmi mám již ve škole, takže v polovině poslední hodiny jen nahazuji batoh (75l, 30kg) na záda a jdu na chomutovský autobusák, odkud mi jede autobus do Prahy. Bez problému se dostávám na Zličín, kde mám sraz s Brňáky. Hned se nacházíme a ujíždíme směr Německo. Po asi osmi hodinách cesty zastavujeme na přespání a rozhodujeme se, že na Blanc kvůli počasí prdíme a pojedeme do jižní Francie na skalky. Během cesty si namlouvám parťáka (Kryštofa) z Brna a hned další den jdeme lézt. Je to super vápno, které mi trochu připomíná Labák. Po třech dnech drcení a nádherného počasí se domlouváme na přesun do Verdonu. Doplňujeme zásoby vína na zájezd i domů ve stáčírně a večer příjíždíme na místo. Je to nádherný kaňon, kde nejdřív člověk slaní 300m, a pak teprve leze. Na první den ve Verdonu nám instruktoři naplánovali rest day, takže se musíme jít projít do kaňonu. Na následující den nám Kryštof vybral vícedélku (7 délek, 300m, 6b+). Po slanění do jižních stěn se navazuji, a protože Kryštof nerad leze na prvním, mám tu příjemnou povinnost celou cestu vytáhnout. Kryštof si to užívá s velkou parádou, takže já vždy přelézám délku za 10-15 minut a Kryštof mi to vždy doplňuje tak, že náš průměr činí 1 délka = 1 hodina. Už jsem z toho věčného sezení na visutém štandu docela vynervovaný, takže poslední délku natahuji a oba jsme dost rádi, že po sedmi hodinách lezení a se značnou dehydratací na krku dolézáme zpět na Belveder. Jdeme zpět k autu si vzít boty, které jsme si tam nechali, ale auto tam není. Ptáme se instruktora Bubáka, jestli neviděl Andyho s autem.Říká:Kluci, říkal něco o č.rácích a jel k řece.Děkujeme mu a rozhodujeme se, že tam dojdem. Chůze po rozpáleném hrubém asfaltu bez bot dost bolí, takže se snažíme chytit stopa. Nejdřív nám zastavuje Frantík s velmi zvláštním hudebním stylem, ale jede do města, které je na druhou stranu, než potřebujeme. Děkujeme mu a vystupujeme na křižovatce, odkud je to asi 1km do města a 16km k řece. Jdeme dále a vzhledem k tomu, že jsme s Kryštofem téměř na den stejně staří, skvěle si rozumíme a můžeme si navzájem předávat rozumy a vtipy. Po dvou ušlých kilometrech nám zastavuje párek Francouzů, kterým se snažíme kombinací angličtiny a francouštiny vysvětlit naši situaci. Špatně nás pochopili, protože si mysleli, že my máme vlastní auto, opili jsme se, šli jsme lézt a ted´ nevíme, kde jsme to auto nechali. Mají z nás docela srandu, ale vysazují nás na křižovatce, dávájí nám vodu a jedou si za svým. Konečně se mi daří se dovolat Andymu, který je ve městě. Příjíždí pro nás a odváží nás tam také. Dozvídáme se, že přikázali Bubákovi, aby nás dovezl do města hned, jak nás potká. Smějeme se tomu a kupujeme si pohledy, sacharidy a rep šňůry. Další den už nehodlám sedět každou délku téměř hodinu na štandu, takže volíme sportovky. Andy nás vysazuje v serpentině, ukazuje nám cestu a říká, že po ní se dostaneme přímo ke skalám. Jdeme asi půl hodiny a skály furt nikde. Po dalších desti minutách se dostáváme na hřeben, kde se shodujeme, že jsme skály asi minuli. Jsme oba tím otrávení a unavení, tak jdeme do města a na lezení kašleme. Cestou stopneme Francouzku, která má puštěné české písničky a dozvídáme se, že pochází s ČSR a dříve byla mistrině Československa v lezení. Nějaká Marťa. Zbytek odpoledne zevlujeme u kašny, jíme bonbóny, těšíme se na slečny a píšeme jim. Po příchodu ostaních Andy pronáší větu: ”Víte, jak se zbavíte dvou pubert´áků na celý den? Ukážete jim cestu, která nevede do skal.” Večer jedeme do kempu, kde se v klubovně baví Belgičani. Instruktoři se asi v devět večer rozhodují, že jim ukážou, jak se chlastá. Po dvou hodinách je opouštíme, protože jsme je prohlásili kvůli jejim sklonům hrát poněkud zvláštní hry za buzeranty, jeden z nich poblil celou podlahu a Bubák dostal otravu alkoholem, rozsekl si hlavu a poblil záda. Možná díky tomu vypadal další den tak nepřítomně. Cestou domů se stavujeme ve Finále smočit nohy a po dalším dnu jízdy se v 13:45 hod. dostáváme do Brna. Se všemi se loučím a sedám do autobusu do Prahy. V Praze jsem v 16:45 hod. a v 17:00 hod. mi odjíždí bus do Jirkova. V 19:45 hod. jsem v Jirkově, jdu jen hodit do schánky jedné dívčině pohled, protože co si člověk neudělá sám, to nemá. Naštěstí nebydlí daleko, takže za chvíli jsem konečně doma.
Martin Cliffhanger Jech

Tato fotogalerie je prázdná.