Osobnosti z historie Krušných hor (3. část)
Prof. Alois Schmidt (? – 30.7.1895)
Kdy a kde se Alois Schmidt narodil, je dosud velká neznámá. V Chomutově působil jako profesor učitelského ústavu. Je znám především jako spoluzakladatel zdejšího Erzgebirgsvereinu v roce 1880, jehož byl až do své tragické smrti v roce 1895 předsedou. Alois Schmidt zahynul v severní stěně Triglavu a pochován byl v obci Mojstrana. V roce 1975 při cestě M. Kutílka na Aljažov dom ještě jeho hrob existoval.
První zaznamenaný průstup severní stěnou Triglavu uskutečnil v létě roku 1890 trentský lovec a alpinista Berginc. Ten prostoupil stěnu v levé části levým žebrem a cesta je dnes označována jako Slovinská. Další cesta severní stěnou byla prostoupena až v roce 1906 německými alpinisty po žebru vpravo od Slovinské cesty. Cesta se nazývá dle národnosti prvovýstupců Německou cestou. Pokoušel se snad Alois Schmidt v roce 1895 o druhý prvovýstup severní stěnou. Kdo byli jeho spolulezci? Tyto otázky zůstanou již asi nezodpovězeny. Každopádně severní stěna Triglavu je dodnes pojmem a samotný fakt pohybu Aloise Schmidta před téměř 120 léty v této stěně podává obrázek o jeho lezeckých kvalitách.
Severní stěna Triglavu
Rok po tragické smrti – v roce 1896 – byl odhalen Prof. Aloisi Schmidtovi mohutný pomník ve tvaru mohyly v dnešním Bezručově údolí. Autorem pomníku a okolí byl místní sochař Günzl.
Na obrázku je zachycena původní podoba pomníku a do dnešních dob dochované torzo – vrcholová část pomníku, která je na místě dosud.
15 září 1946 došlo na žádost Poštovního úřadu k násilnému přejmenování údolí nazývaného Grundtal (Dolina, Dolinka) na Bezručovo údolí a zároveň k slavnostnímu „odhalení“ pomníku Petra Bezruče. Lépe řečeno ke znesvěcení Schmidtovy mohyly upevněním nové desky. Později zmizely, krom již zmíněné vrcholové části, i ostatní fragmenty památníku a jejich osud není znám. Méně honosný památník Petra Bezruče, který nemá s krajem nic společného, je na místě původní Schmidtovy mohyly dosud.
Schmidtova mohyla na dobové pohlednici v pravé část
Na základě podkladů M. Kutílka zpracoval P. Suchopárek