Na kole do Tisé - Odpadkyáda 2012

Blahouš Kluc

20. 4. 2012 Už dávno jsem propadl kouzlu bicyklu, a když můžu ještě požitek z jízdy spojit s praktickým využitím, tak jsem teprve ve svém živlu.

Spěchám z práce a v 11.00 hod. už vyrážíme s Pavlínkou z Chomutova na hřeben Krušných hor. Brašny máme poměrně plné a říkám si, co takové nezanedbatelné stoupání do Rudolic v Horách udělá s parťačkou. Před Blatnem nás sice předjíždí pětašedesátiletý střihač ovcí, který spěchá na jeden statek, ale jsem trpělivý. Za Boleboří se začíná kazit počasí, padají kroupy a pomalu vlhneme. Chvíli vydechneme na zastávce v Rudolicích, a když vidím, že si Pája udržuje na ústech „rohlík“, tak se vrháme do sjezdu ke Sv. Kateřině. Abych neměl úplně mokré botasky, tak si v plné rychlosti pokládám nohy za sebe na brašny. Chytrý nápad se za chvíli dočká odměny. Na jednom větším výmolu celý vyskočím a nohami přirazím brašny do drátů, čímž si jeden z nich urvu. Chvíli opravuju a hudruju nad svou blbostí. Konečně můžeme pokračovat, ale ujedu jen několik desítek metrů a odlítá mi z krku šátek. Už hudruju na všechno kolem mě. Pája se mi směje. No nic, pokračujeme. V Nové vsi se stavíme na pivko a chleba, Pavlínka je řádně hladová. Slibuju už jen pohodu a vše s kopce. Jen sjedeme ze vsi, dřeme to stále do kopce. Míjíme Mníšek, ale pořád stoupáme. Začínám mít strach, aby se mi slečinka neoddělala. Moje obavy potvrzuje nepřítomnost rohlíku na její tváři. Prolítneme Klíny a víceméně klesáme k přehradě Fláje, která na mě svou temnou vodou působí uhrančivě. Chvíli lebedíme na přehradě a už se nám jede lépe, stoupání nestoupání. Následuje Nové Město a Cínovec, kde přehlédnu odbočku, sjedu jako posledně po silnici, a pak se napojím na značku, která mě vede přes pole nazpátek na Cínovec. Prskám, ale nezbývá, než sjet zpět a konečně se napojit na silničku do Fojtovic. Cestou potkáváme krávy, pro mě nádherná zvířata. Pavlínka sní jen o jídle, a tak místo milých zvířátek vidí jen chodící stejky. Z Fojtovic máváme Komáří hůrce. Pavlínka je v pohodě, ale zastavujeme se na rozcestí u Adolfova. Potkáváme běžce se psy, jinak si užíváme v podstatě celý den samotu. V Krásném lese zmatkujeme, ale nakonec za pomoci domorodců nalézáme odbočku do Petrovic. Poslední stoupání a radujeme se v Tisé. Hned u kostela potkáváme Nebíčka s Jakubem. Sypou někam pod převis. Zapadneme do Rifugia, kde je jen skupinka maminek. Usmíváme se a s radostí vychutnáváme zelňačku a pivo. Po chvíli bez předchozí domluvy dochází nám milá skupinka – Šišky s dětmi, Dáda, Easy a Jakub. Nakonec se přesouváme do vyhřátého zázemí – Atomovic domu, kde se setkáváme s hlavou rodiny, s Janou s dětmi a Tomášem, Pepínem s Martinou. Atom má 200 lahváčů, a tak se neostýchám. Pak zatoužím po tvrdším, ale jen do doby, než přede mnou stojí vyřádkované láhve tvrdého chlastu. Rozjíždíme kolečko, kdo déle vydrží. Polská vodka se nedá pít, a tak chlemtáme hruškovici, zelenou, rum a najednou se dá pít i ta polská vodka. A hurá do postele. Ne každý trefuje směr do pelechu sám.

21. 4. 2012 Ráno mě budí děcka, která s námi spí v pokoji. Přiložit, přinést vodu, skočit do sudu a můžu zase jakžtakž fungovat. Celá grupa se přesouvá k Rifugiu, kde Michal Vyleťal přerozděluje úseky k úklidu a předává pytle. Podle Michala se zúčastňuje asi sto lidí. S Happy rodinkou a Bandaskami dojíždíme k Anglickému parčíku, kde se snažíme poklidit. Doráží i Deivi, Tom a Easy, Nebíčko s Jakubem. Obléháme nepříliš vysoký, ale pevný pískovec. Prodělám si oblékací obřad prvolezce, sáhnu na první pětku a ve třech metrech otáčím. Sáhnu na druhou pětku a otáčím ve čtyřech metrech. Morál není, a tak předávám Pavlínu do rukou zdatnějších a já se vezu celý den za Jířou. Jsme domluveni s Dádou, že kolem 15.00 hod. je oslava narozenin Zuzanky, tak se přesouváme. Ještě cestou stavíme u Turbázy, kde nalézáme nějaké odpadky. Pak následuje oslava se dvěma dorty. Zuzka se asi stydí, a tak se při gratulaci schovává pod stolem. Oheň, buřty, parta příjemných lidí. Večer je ještě zpestřen gratulací Atomovi, který má též narozky. Dostává retro rádio a má radost. My taky. A pak už jen pivko a pohled do plápolajícího živlu.

22. 4. 2012 Ráno se cítíme s Pavlínkou poměrně svěží, a tak vyrážíme na naší pouť. Sice v noci prošla nad Tisou hlučná buřina, ale i přes mraky na obzoru se nenecháme odradit. Jedeme tou samou trasou, ale poměrně pomaleji, což mě samotného překvapuje. Na Cínovci máme hlad, a tak se uvelebujeme na slámě s výhledem na ohradu s koňmi a na východní Krušné hory. Před Novým Městem neodoláme výhledu na České Středohoří a uleháme na ohřátou trávu. U Flájí se též pokládáme. V Mníšku si dáváme polévku v nové hospůdce, kde jsou příjemní majitelé. Stoupání v Nové vsi v Horách a na Malý Háj nám dávají do těla, ale sotva nám může únava smáznout úsměv ze rtů. Nechce se mi si kazit den auty, krása Krušných hor je omračující, a tak setrváváme v horách co nejdéle, i když to máme přes Mezihoří opět do kopce. Konečně dorážíme do prosluněného Chomutova. S parťačkou se usmíváme na celý svět, ale naše rozpoložení asi nejlépe vystihuje náš dialog: „Pavlí, jsem na tebe hrd.“ Pavlína okamžitě kontruje: „A večer bude prd.“

                                                                                                                                                      Blagodan