EYC Voiron

7. - 21. 6. 2012                         

Martin Cliffhanger Jech 

V sobotu 9. 6. 2012 se konal Evropský pohár mládeže ve Francouzském Voironu.Vzhledem k tomu, že se Voiron nachází v lezecky velmi atraktivní oblasti, beru si dva týdny volna ze školy, domlouvám se se Štěpánem a ve čtvrtek 7. 6. odpoledne společně vyrážíme směrem do Francie. Po přespání na dálnici v Německu v pátek před pátou hodinou dojíždíme do Voironu, kde bez GPS chvíli hledáme halu, ale poté ji i s malou rezervou nacházíme a  stíháme prezentaci. Přesně, jak jsem očekával, Francouzi zkomolili mé jméno z Jech na Džech. Poté mi ostatní jakožto nováčkovi na evropáku radí, jak to asi bude vypadat a snaží se mě připravit na to, že na prvním závodě dost možná nezaboduji a spadnu tak u čtvrté expresky. Slova Marie (kouče reprezentace): “Posrat to můžeš, důležitější je se z toho neposrat.“ mi také moc nepřidávají, ale pobaví mě větou: “Martine, zítra Ti vlastnoručně obleču reprezentační dres, ať z toho také něco mám“. Jdeme tedy se Štěpánem raději něco sníst a spát, neboť se ráno začíná poměrně brzy.

9.6.

Ihned po probuzení a snídani balím batoh a jdu se na stěnu protáhnout, rozlézt a zkrokovat kvalifikační cesty. Od pohledu jsou obě cesty celkem schůdné, ale to je jen zdání. První kvalifikační cesta je ve spodní části poměrně kolmá, ale ve dvou třetinách se nachází střechovitý převis, který byl technicky nad mé síly a právě z něj padám. Druhá kvalifikační cesta byla ve spodní části trochu převislejší, od půlky se však leze přes menší stropy. Musím uznat, že tato cesta mi seděla hodně, ale při překonávání posledního převisu jsem zpackal nohy a opět spadl. Po chvíli jsou vyvěšené výsledky a ani mě moc nepřekvapuje, že jsem poslední. Přeci jen evropská elita je výkonnostně někde trochu jinde, ale věřím, že s tréninkem a trpělivostí se mi jednou podaří dostat třeba do 20. místa.

Nečekáme ani na finále a po druhé hodině odjíždíme se Štěpánem do Orpierru, abychom si zde dnes zvykli na oblast. Po dvouhodinové cestě a deseti minutovém nástupu navlékáme sedáky a pouštíme se do prvních cest. Je mi příjemným překvapením, že mi typ lezení náramně sedne a v obtížnostech, na kterých jsem vloni končil se letos s klidem procházím. Jen Štěpán trochu nadává, že se mu zde zdají cesty ještě poctivěji klasifikované, než ve Finále. Ve stejném scénáři probíhá dalších sedm dní s tím, že já lezu dva dny a třetí restuji, Štěpán leze stále. Když se mi v této oblasti daří vylézt dvě první 7b RP a 7c RP, domlouváme se na přesunu do Ceüse. Ještě před přesunem si dávám rest day a jistím Štěpána, který si vytvořil zálibu v rozvěšování pytlů a věší jeden za druhým, ale nakonec našel svůj styl cest a vylezl celkem asi 200m.

Po příjezdu do Ceüse jsem uchvácen monumentálností stěn, které se tyčí 500 výškových metrů nad parkovištěm. Jdu se ještě podívat, jak vypadá struktura skal. Leze se tu hlavně po dírkách, které ne vždy berou a chce to chvíli na zvyknutí. Jsem jen trochu zvědav, jak potáhnu do toho kopce Štěpána.

Ihned po probuzení jsem celý natěšený na skály, proto se snažím vše co nejvíc popohnat Štěpán je ze mě na mrtvici, dlouhý výšlap nás naštěstí umlčel oba. První kontakt se skálou je příjemný, Štěpán si však nejspíš den předem něco udělal s ramenem, dá si tedy den odpočinek a bude jen jistit. Po několika vylezených cestách nacházím úžasné 35m 7b+ hned vedle Adamovo nové cesty Jungle bugie 9a+. Nemá žádné klíčové místo, je to konstantní lezení od začátku do konce s 20m diagonálním traverzem nad hranou stropu. Cesta však klade větší odpor, než by se mohlo zdát, a proto mě pustila až na 4. pokus. Další den se Štěpán cítí s ramenem již dobře, rozhodne se však zkusit za mnou jedno opět konstantní 6b+, zde se mu bohužel daří si rameno oddělat úplně a neleze ani dnes. Další den dáváme oba rest day a vyrážíme na menší trek. Řešíme plán dalšího počínání, neboť Štěpán nezvedne ruku. Vzhledem k tomu, že je ochotný ještě jeden den jistit, ale ne chodit hodinu do kopce ke skalám, navrhuji návrat do Orpierru, kam se ještě večer přesouváme. Na další den zde mám asi 10 cest, které by mě měli zcela zmrtvit. Ráno nastupujeme ke stěně, která je jihovýchodní, takže je zde solidní výpek. Po pár hodinách mám vylezeno vše, co jsem chtěl a můžeme jít zpět k autu. Domů se nám však nechce, proto ještě jednou přespíme a přejíždíme do Chamonix za Luckou (Štěpánovo dcerou). Zde si chci vyběhnout na Le Brevent 2525m, což stíhám za dvě hodiny a o den později se jdeme podívat na Merde Glace. Hned po návratu ale balíme věci a přejíždíme do Čech, kde jsme v noci 21. 6.

Soustředění mládežnické a seniorské reprezentace se zúčastnil: Martin Jech, Štěpán Havelka

Martin Cliffhanger