Dolomity - Honza Unger

18. - 27. 7. 2012

Spoluúčastníci: Týna a Aneta

I přes vyhrožování rosniček o špatném počasí, ve středu večer s Týnou jedem naložit Anetu do Perštejna, a pak vyrážíme po již naučené trase Karlovy Vary, Cheb, Mnichov, Brenner a náš cíl Passo Sella. Cesta po večerní a noční dálnici utíká a jedno CD střídá druhé. Do sedla přijíždíme něco po třetí hodině ranní, užíváme si nádherného pohledu na hvězdami ozářené stěny věží Sella a údolí Val di Fassa.

                Ráno nás budí troubící autobus v tornantách. Sjíždíme kousek níž a snídáme s výhledem do údolí val Gardena a Sassolungo, poté vyrážíme na sportovky Passo Sella - Cittá dei Sassi. Rozlézáme se v nám již známých sektorech na cestách 4a – 6a, odpoledne jedeme dolu do Campitella, kde nacházíme camp Miravele, v tom jsme byly ubytovaní před lety, ale po renovaci zůstaly původní asi jenom recepce a stará část s tureckými záchody. Zatímco stavím stan, holky jdou nakoupit pečivo a zjistit předpověď na další den. Večer už jen nabíráme síly a holky se nemůžou vynadívat na Itala, co spí vedle nás.

                Podle předpovědi se domlouváme na sportovkách kousek nad Canazei do mini oblasti Sasso dei Bambini. Cesty jsou v klasifikace 4a až 6a, postupně je přelézáme a za pár hodin jedeme zpátky do kempu. Místo odpolední bouřky spadlo 10 kapek, a tak se jdeme projít po Campitellu a dát si pravou italskou zmrzlinu. Na další den je hlášená bouřka už od rána, budík ani nenastavujeme a jdeme spát.

                Už od rána prší, a tak zabíráme zdejší kuchyňku, koukáme na filmy a likvidujeme naše zásoby, odpoledne se to přeci jen trhá, a tak vyrážíme na prochajdu do Canazei. Cestou zkoušíme skoro všechny překážky venkovní tělocvičny, která je podél cesty. Ve městě je spousta lidí, na náměstí se konají závody v běhu. Prolézáme pár krámů, ochutnáváme zdejší sýry a uzeniny. S plným břichem a batohem vyrážíme zpátky do kempu.

                Tentokrát je předpověď bez deště, a tak vyrážíme na Piz Ciavazes, vybrali jsme si cestu Malý Michelunzi za IV. Pod nástupem je trochu nacpáno, tak první délku lehce obcházíme a dostáváme se před tři dvojky. Cesta je ve spodní části lehká, a tak rychle nabíráme výšku, poslední tři lanové délky jsou za IV, to už je hezčí lezení, a tak si ho užíváme. V poslední délce zjišťujeme, že se rosničky opět sekli a místo jasného modrého nebe, které slibovali, se začínají honit nehezké nacucané mraky. Rychle vyrážíme po sestupové lávce dolů a pozorujeme, jak se k nám ženou mraky. Nakonec neprší, a tak se zastavujeme na svačinku, pak už sbíháme dolů k autu. Předpověď na následující den je stejná.

                Ráno chvilku po zaznění budíku z nebe padá voda, zase jim to moc nevyšlo. Posouváme vstávání o hodinku později. To už vypadá lépe, a tak vyrážíme do sedla Passo Pordoi, v plánu máme Mariinu hranu IV+. Vzhledem k pozdějšímu vstávání je parkoviště nacpané k prasknutí a všude se hemží lidi. Vyrážíme pod stěnu, holkám dělá trochu problém delší nástup, asi hodina a půl, ale po vyslechnutí si pár nadávek a žbrblání docházíme pod stěnu. Krom první lehce oklouzané délky je lezení nádherné v pevné skále, kde se díky množství skob nedá zabloudit. Pozdější nástup měl ale přece jen i dobrý efekt v tom, že ve stěně jsme sami, a tak si užíváme lezení a nádherných výhledů, občas máváme na lidi z lanovky, která projíždí přímo nad námi. Na horní stanici lanovky dolézáme těsně po zavíračce, takže jsme tam úplně sami a holky nemusí řešit dilema, jestli jít dolu pěšky, nebo jet lanovkou. Po svačince a pár fotkách vyrážíme zpátky k autu, které bylo  asi poslední na parkovišti. Rychle sjíždíme do kempu, děláme večeři a jdeme spát.

                Ráno je pod mrakem a vypadá to, že každou chvíli něco spadne. Opět vyrážíme okupovat kuchyňku. Nakonec nic nepřichází, a tak jdeme na výlet na druhou stranu, než minule se zmrzlinou v ruce. Po pár kilometrech přecházíme řeku a holky jdou blbnout na dětské hřiště, nejvíce je baví houpací kolotoč. Když se jim hlava dostatečně zamotá, vyrážíme zpátky do kempu, kde domlouváme věci na zítřek.

                Ze zdravotních důvodů se Týna rozhoduje pro celodenní pěší výlet, já s Anetou vyrážím na Passo Sella, v plánu máme přechod všech tří věží. Na první věž jdeme neznámou cestou kousek od sestupové trasy, celkem pěkné lezení asi IV. stupně. Rychle jsme vyběhli na vrchol, udělali foto a vyrazili jsme přes sedýlko na druhou věž, zde jsme už lezli III+ kout podle průvodce. Druhá délka, která vedla velkým koutem, byla opravdu pěkná, měl jsem pocit  jako bych byl v otevřené knize. Na vrcholu druhé věže se zapisujeme jako první tento den a přepadává nás malá přeháňka. Sestupujeme do sedla mezi druhou a třetí věží, kde chvíli hledáme slaňák, pak už valíme pod nástup Jahnovy cesty IV, trojkovými délkami rychle nabíráme výšku, ale po druhé délce začíná lehce poprchávat, III+ traverz je trochu nepříjemný a jde to. Pak déšť začíná přidávat na intenzitě, chvíli váháme, jestli slaníme, ale nakonec přeháňka ustává, a tak se domlouváme, že budeme pokračovat. O padesát metrů výše opět začíná pršet, to už musíme dolézt. Vyrážím do IV. délky, pak déšť zase ustává, dolézáme poslední dvě délky na vrchol, dnes jsme tu jediní. Rychlá svačinka a pádíme sestupovkou dolu, hlavně se neztratit jako posledně, to se nám daří a za chvíli stojíme pod stěnou, rychle k autu a do kempu.

                Na poslední den jsme se dohodli navštívit opět sportovky v Passo Sella. Ráno nám balení pěkně ubíhá a kolem jedenácté jdeme zaplatit kemp, na recepci ale ztratili náš ubytovací lístek, takže tam trávíme asi půl hodiny. Nakonec jsme zaplatili bez něj, s tím že ho snad najdou. Na sedle je nahuštěno a najít místo na zaparkování je boj. Po chvilce příprav vyrážíme do třetího sektoru, kde je spousta 4a, což se holkám líbí. Většinu z nich lezem sólo, zbytek přelézají na prvním. Akorát zdejší 5a+ tu trápí kde koho, nakonec ještě zkouším 6b+, ale z toho mám akorát vytahaný ruce a výsledek žádný. Spokojeně kráčíme zpět k autu a vyrážíme domu. Cesta utíká překvapivě rychle, a tak v noci přijíždíme do Chomutova.

                Na to, jak rosničky strašily, bylo opravdu krásně a byli jsme rádi, že jsme vyrazili. Nakonec jsme vylezli cca 25 sportovních cest a 5 více délkových.

Tato fotogalerie je prázdná.