BUEN VIAJE

Účastníci: Hanče, Petr, Ondra Huml a Ivan von Prag  25.01 – 08.02. 2012

El Chorro má krásnou duši. Asi každý lezec to zná z fotek – kaňon, lávky, refugio. Ve skutečnosti je toho mnohem víc. Klid, mír, svoboda, moře pozitivna, usměvaví domorodci a také neuvěřitelně krásný a dlouhatáánský cesty.

Celá Andalusie je strašně hornatá a kopcovitá, všude rostou citrusy, olivy a ráz krajiny je celkem drsný.

Ve městech je cítit islámský vliv, stavby jsou nádherně zdobené ornamenty.

Všechno to začalo  v malém zeleném refugiu, které se nám postavilo do cesty jako první, zde se dozvíte

veškeré informace, které potřebujete. A tam jsme také průběžně potkávali spoustu zajímavých lidí.

První týden jsme prozkoumávali  Frontales, je to největší oblast rozdělená do několika sektorů, všechny dostupné pěšky z Chorra. Nejvíc se nám líbil sektor Momia a Suizo, cesty jsou velmi vytrvalostní, do kopce po větších chytech a většina má 30 – 40 m. Ondra s Ivanem jsou k neutahání, lezou jak hladoví vlci, jednu sedmu za druhou. 

Do Chorra je třeba být vybaven hlavně kupou svalů, odhodláním a někdy i morálem.  S jištěním se tam moc nepářou, cesty jsou vrtané shora, a tak se natahujete do stran, aby jste mohli cvaknout a ti menší pochopitelně nedošáhnou a musí padat nebo nějak obtížně traverzovat k nýtu.

Makinodromo – je stará oblast pro největší bouchače. K němu se musí projít skrz železniční tunely, což zavání adrenalinem už samo o sobě, ale to lezení tam je parádní a strašně těžké.

Další den si dáváme restday. Hned ráno jsme si vyjeli do Rondy, město ležící na vysokých vápencových věžích nad hlubokou propastí. Je rozdělené na novou a starobylou část, které odděluje starověký, mohutný most. Z Rondy pokračujeme na Gibraltar, projíždíme britskými hranicemi až na úplný konec Gibraltaru zvaný Europa point a při západu sluníčka koukáme na Afriku, jak se halí do peřin. Krásný zážitek.

Další dny jsme chtěli prozkoumat i vzdálenější oblasti, odpoledne jsme přejeli za kopec vysoko nad přehradou. Tam je oblast Desplomilandia, je veliká, ale sluníčko se tam ukáže jen chvilku k večeru.

Byla tam tak strašná zima, že jsem odmítala si obout lezečky a jít lézt. Škoda, Desplomilandii si necháme na příště, leden v Chorru je přeci jen ještě studený.

Las Encantadas je poměrně veliký sektor, ale většina cest, co jsme lezli, nebyla nic moc až na jednu,

překrásnou, pro mě možná nejhezčí v Chorru  - Sára 7a+ .

Dorazila studená vlna a my musíme vyhledávat oblasti jen na sluníčku, tak zůstáváme stále ve Frontales.

Vypadá to, že zkompletujeme všechny sektory. Lezeme v Castroju a Poema Roca. To je veliká jeskyně,

ale cesty tam jsou buď hodně těžký nebo hodně vymydlený. Sektor Albercones nás velmi mile překvapil. Je to železitá stěna asi s 10 cestami a nevypadá moc atraktivně, ale lezení je tam velmi příjemné, nezákeřné a čitelné.

Už se blíží návrat domů, a tak zkusíme štěstí a přejíždíme do vzdálené oblasti El Torcal. Je to turistická atrakce, velké skalní město bizardních tvarů. Lano necháváme pěkně v autě a jdeme se projít, protože ze skal visí rampouchy a mrzne, až praští. V dálce vidíme zasněženou Sierra Nevadu, a tak jsme si to namířili tím směrem a jedem do Granady navštívit největší maurský palác Alhambru.

Nic podobného jsem nikdy neviděla, Alhambra je neuvěřitelný skvost. Každý kousek místnosti v paláci je seskládaný z tisíce drobných ornamentů, dřevěné stropy jsou vyřezávané tak, že připomínají noční oblohu posetou hvězdami. A celý palác obklopují rozsáhlé zahrady střižené do různých geometrických tvarů, zavlažované soustavou vodotrysků. Doporučuji všem návštěvníkům Andalusie, nešetřit a toto veledílo navštívit.

Poslední lezecký den jdeme do oblasti Escalera Arabe, je tam  pořádnej vejšlap, ale celé Chorro máte jak na dlani. Cesty úžasný, užíváme si to naplno.  Engendro Caneri je 45m 6a+,  co se leze v kuse a měla jsem pocit, že jsem v Labáku. Krásná linie, odlezy 5-6m,  morál tahám až někde z paty a nepříjemně těžké  místo pod řetězem.

Hned vlevo od této cesty je 6c+, o kterém tvrdí  Péťa, že je to nejhezčí cesta v Chorru.

Večer jsme se na rozloučenou dostatečně opili s klukama z Maroka, opekli ryby nad ohněm (což je velmi levný a kvalitní způsob obživy) a slíbili si, že se sem musíme vrátit.