Boulder Cup v Bad Schandau

Jířa Šťastný

Ačkoliv v sobotu 14.7. nebylo v Chomutově moc hezky, přesto vyrážíme s Marťasem do Saska.  Tentokrát ovšem nejedeme lézt na pískovec, ale na umělou stěnu, kterou v Bad Schandau postavili pro boulderové závody Elbsandstein – Labské pískovce Boulder Cup.  Jednalo se o mezinárodní závody, podpořené z fondů Evropské unie.

            V Bad Schandau parkujeme naproti výtahu na Ostrau, který jen tak pro zajímavost pochází z roku 1904.  Odtud je to již jen kousek k lázním Toskana Therme, u kterých se závody konají.  Kousek od Labe pořadatelé postavili dvě provizorní boulderové stěny, na kterých bude probíhat kvalifikace i část finále.  Závěrečné finálové cesty se ale polezou nad venkovním bazénem, kde je postavena třetí lezecká stěna.

            Marťas se prezentuje, bohužel musí startovat už mezi dospělými muži, protože mládežnická kategorie je pouze do 15-ti let.  Dostává tričko s logem závodů, poukazy na občerstvení a vyráží obhlédnout kvalifikační bouldery.  Je jich celkem deset, stavěli je společně Ondra Beneš s výborným saským lezcem Robertem Leistnerem, a vypadají již od pohledu skvěle.  Zejména cesty po strukturách od Aixu budou určitě zajímavé.  Zatím lezou mládežníci a ženy a až po nich muži.  Celkem je přihlášených 6 dívek a 6 chlapců do mládežnických kategorií, 20 žen a 59 můžů do dospěláckých kategorií.  Mezi ženami občas zahlédneme lézt Nely Kudrovou, která jako jediná dává všech deset kvalifikačních boulderů na TOP a do finále postupuje z prvního místa.  Mezi mládežníky bohužel nemá Česká republika žádné zástupce, což je myslím škoda.

            V půl dvanácté začíná kvalifikace mužů, a ačkoliv na ní mají lezci dvě hodiny, najednou je jich všude plno.  Většina ale vyčkává na první úspěšné pokusy druhých, aby se zbytečně nepouštěli hned do těžších kousků, čímž se u lehčích cest tvoří fronty.   Marťas tedy volí první boulder zleva a dává ho na TOP prvním pokusem, což je skvělý začátek.  Jelikož na hlavní stěně je pořád plno, přesouvá se na menší stěnku vpravo, kde nejprve dává prvním pokusem technickou cestu s malým přepadem (přeskokem) a pak zkouší cestu v pravé části.  Kvůli malým klouzavým stupům ale padá hned na nástupu.  Přezouvá se do tvrdších lezaček a pak už ho dává až nahoru.  Postupně zkouší další bouldery v levé části a většina ho nakonec pouští až na TOP.  Zbývají poslední tři, které mu pořád nejdou.  Do konce časového limitu zbývá už jen čtvrt hodiny a tak Marťas dává ještě poslední pokusy, ale marně.  Tyto tři kousky jsou už nad jeho síly. 

            Po ukončení kvalifikace jsou všichni, kteří vylezli sedm a více boulderů, odvedeni do izolace, protože stavěči začínají pracovat na finálových cestách.  Po chvíli se ale Marťas vrací, protože do finále postupuje pouze prvních osm mužů a on skončil dvanáctý.  K postupu mu scházelo vylézt ještě jeden boulder, kde dal pouze zónu.  Škoda, už jsme se oba těšili, jak z poslední finálové cesty spadne do bazénu. 

            Jelikož jsem Filípkovi slíbil výlet na mašinky do Miniaturparku v Dorf Wehlenu, necháváme Marťase odpočívat a odjíždíme.  Vracíme se až na konec první části finále, které se leze na stejné stěně, jako kvalifikace.  Potom už se všichni přesouváme k venkovnímu termálnímu bazénu, nad kterým je postavena stěna s posledními finálovými cestami.  Ondra s Robertem ještě dolaďuji finálové cesty.  Nádherný pohled je obzvláště na Roberta, který naboso s imbusem v ruce slézá do finálové cesty mládežníků, zde přidává ještě jeden chyt a opět dolézá zpět nahoru.  Pak už nastupují mládežníci a jeden po druhém končí koupelí ve vodě bazénu.  Po nich lezou ženy, ze kterých jako jediná dává TOP Nely a stává se vítězkou této kategorie.  Ani ona si ale nenechává ujít koupel a z topového chytu se pouští, aby také skončila mezi ostatními závodníky v bazénu.  Pak už nastupují muži.  Česká republika má mezi osmi finalisty pouze jediného zástupce, a to juniorského boulderingového reprezentanta Honzu Jeligu, který nakonec končí na čtvrtém místě.  Vítězem mužské kategorie se stává Ricardo Morelli, ačkoliv v poslední finálové cestě dává TOP jako jediný André Borowka, za což sklízí obrovský potlesk od početného publika.  Potlesk určitě patří i stavěčům cest, kteří odvedli skvělou práci, neboť perfektně odhadli obtížnost, kterou závodníci lezou a tomu přizpůsobili obtížnost lezených boulderů, které závodníky perfektně rozřadili a zároveň si všichni krásně zalezli.  A to si myslím, že bylo na celé akci to nejdůležitější, protože probíhala v nádherné kulise Saského Švýcarska, počasí nakonec taky docela přálo a sešli se tam samí skvělí lidé.

                        Jířa