Uměním češtináře je i stručnost
Martin Cliffhanger Jech
Na podzim roku 2010 se na mé škole, v mé třídě plnila češtinářská olympiáda.Součástí byl i sloh.Možností bylo získat jedničku, pokud to bude zajímavé a to jsem si nemohl nechat ujít.Téma slohové části bylo libovolné, mohlo to být vyprávění, pohádka, povídka, básen, ale zkrátka cokoli, jen aby text obsahoval větu:´´Ještě že jsem si to včas vyžehlil.´´.Hned jsem si vzpoměl na sérii povídek na lezci, které se odehrávaly v pískovcovém prostředí a velmi mne zaujaly.Doporučená délka byla 25-30 řádků.Přeji pěkné počtení.
Bylo pozdní páteční odpoledne.Vzhledem k tomu, že začínal květen, bylo příjemné teplo a bezvětří.Seděl jsem ve své kanceláři a dokončoval soupis příjmů a výdajů pro šéfa.Nevím, kolik bylo hodin, asi kolem páte, ale stále víc se mne zmocnovala touha jít lézt.Jako kdyby ale bylo mé druhé já, které mi říkalo ´´Musíš to dodělat.´´Ustal jsem na chvilku od práce, zapřel se do opěradla, zavřel oči a zamyslil se.Okamžitě mi do hlavi vjela vzpomínka z minulé pískovcové sezony.Bylo to poslední lezení toho roku.Cítil jsem se dobře rozlezený a tak jsem plný odhodlání natoupil do varianty Dračí stěny za poctivých VIIIa.Ten den jsem si dal i jiné ostrovské lahůdky, jako Klavír a Levou cestu vedoucí na Netopíří stěnu.Jedno VIIIa jsem již vylezl v labáku, ale tato cesta byl úplně jinná.Mnohem víc mne přitahovala.Tak jsem tedy nastoupil.Na začátek jsem vylezl převislou sokolíkovou spáru do lehké spáry, odkud se mělo traverzovat doleva.Zakládam smyčku, ale neodvážil jsem se pokračovat.Dost daleko pod prvním kruhem se špatnou smyčkou a možným pádem na zem.Slanil jsem tedy.
Najednou zapípaly hodiny, které mi vždy signalizují odchod.První Já zvítězilo.Zvedám se a šel jsem se domů připravit.Po několika minutách jsem doma.Během cesty dávám vědět Pavlovi, se kterých pokaždé lezu, zda nepojede se mnou.Pojede.Doma si jen vezmu bágl, do kterého z poličky naházím sedák, prsák, chuchvalec smyc, mé Kobry, karáble, presky, mojí chlupatou 60-tku, která ležela vedle postele.Z žehlícího prkna beru složené děravé tříčtvrtáky, jak jinak než na prdeli a samozřejmě zaprané triko s logem horoklubu.Ještě že jsem si to včas vyžehlil, ale bylo to stejně jedno, protože se to stejně zmačká a pískaři je jedno, co má na sobě.Spacák mám v autě a jídlo koupím u Oudy v Tisé.V Ústí nabírám Pavla a kolem sedmé jsme v Ostrově.Večeříme a uléháme pod hvězdami.Ráno se vzbouzíme za zpěvu ptáků a zářícího slunka.Snídáme a jdeme lézt.Automaticky Pavla vedu pod Netopíří stěnu.Rozlézáme se v nějakém VIIa a když si dáváme přestávku, nemohu po celou dobu z té stěny spustit oči.Linie přez tři kruhy.Začátek převislou spárou, traverz doleva a žebrem k prvnímu kruhu.Dále na římsu k druhému kruhu, sokolíkovou spárou k třetímu, výšvih na polici a lehkou stěnou na vrchol.Ačkoliv to nevypadalo, stěna byla celou dobu převislá.Stále mne ta stěna lákala a to množství hormonů mě zcela ovládlo.Bylo příjemně teplo, lehce pofukoval vítr a tedy jsem nastoupil.Nástup jsem znal, nic se na něm nezměnilo.Převislou spáru jsem přeběhl a do hnízda pro smyčku dávám radši Kinderkopf.Zdál se mi lepší.Ted mě čekal traverz a toho jsem se bál.Po vylezení ze stínu stromů začalo být docela vedro a začaly se mi potit ruce.Celou zimu jsem byl kvůl této cestě flustrovaný a ted to nehodlám vzdát.Otírám si ruce do děravích kalhot.Začnu traverzovat a a zpočátku dobré chyty, které se začali zmenšovat.U konce traverzu jsem musel lézt žebrem k římse.Tady se to pohybovalo okolo VIIc.V tu chvíli jsem nevěděl, že obtíží této cesty je vytrvalost.Cvakám sice na druhý pokus první kruh a musím se vrátit vycvaknout Kinderkopf, aby nebyl takový tah lana.Když dolezu na polici, vycvakávám jej, ale zapoměl jsem si vyklepat a dát odpočinout rukoum.Bez odpočinku jsem pokračoval.Po návratu k prvnímu kruhu pokračuji k druhému a snadno jej cvakám.Už mi začíná docela natékat, protože ta stěna je opravdu převislá.Chtěl bych si u kruhu odsednout, ale nepřipouštím si to.Lezu dál a vydávám zvuky asi jako Sharma.Vysilujícím sokolem lezu dál.Na strach jsem zapoměl.Najednou se u mě objevil třetí kruh.Rychle jej zapínám pouze jednou expreskou.Už mám pořádně natečeno a jsem téměř na polici.Musím udělat menší dynamický nátah na polici, ale nic nenahmátnu, tak se vrácím do spáry.Udělám ještě jeden pokus a podařilo se mi chytit malou oblinu.Zvedám se a stavím se na rovnou plochu.Těžce oddechuji.Svými vzdechy jsem zkazil kamarádům z Děčína, kteří ted přijeli a mezitím vylezli na protější vrchol příjemnou chvilku.Dělají si ze mě srandu, že tohle je oblast pro lidi a ta pro opice je vedle.Lehkou stěnou dolézám na vrchol, kde jsem si radostně zavýskl.
Češtináře jsem zaujal, pouze měl měl poznámku k délce.Limit byl 25-30 řádek a já popsal 5 listů A4.Sice mám větší písmo, ale i tak to bylo obsáhlejší.Pokus o povídku to byl první a pokud bude úspěšnost větší, než u Sjezdu Jedláku, rozhodně napíšu další.Nápady bych tam měl.Napadlo mě i malinko zvláštní slohové vyznání a tedy lezecko-erotická povídka, ale záleží na ohlasech.Samozřejmě podobnost s událostmi, či osobami je čistě náhodná (Dračí stěnu jsem nevylezl na druhý pokus po zimě, ale na OS).
Martin Cliffhanger Jech