Sjezd Jedláku na čemkoli

Martin "Cliffhanger" Jech

5. - 6. 2. 2011                                                                                                                     

Rok se s rokem sešel a byl čas na druhý ročník této velmi úspešné akce.Čím víc se sjezd blížil, tím větší počet lidí mi říkal, že se nezúčastní.Byl jsem v pohodě, protože tam určitě sám nebudu.Své boby jsem si lehce upravil pro jízdu v hlubokém sněhu a už zbývalo jen počkat pár dnů.V den sjezdu bylo slunečno, bezvětří, příjemně teplo a na obloze ani mráček.Sněhu bylo poskrovnu, ale na Jedláku to vypadalo lépe.Na AN v Jirkově nikdo nedorazil, tak jsem si s klidem říkal:´´Dnes má každý auto.´´.Přesunul jsem se ke koupališti do Vysoké pece.Počasí se mi zdálo lepší a lepší a už jsem si začínal plánovat nějakou vyjíždku na kole na další den.Dorazím ke koupališti, je za pět devět.Lehce mě překvapilo, že tam zatím nikdo nebyl.Nějakou dobu tam sedím na špalku a už ztrácím naději, že by někdo vůbec přijel.Ve vteřině se to ve mě zlomilo.Řekl jsem si:´´A seru na to, jedu se projet na kolo.´´.Při cestě domů začínám přemýšlet, kam si vyrazím a napadla mě okružka kolem Loun, Žatce a nechranic, která má 100km.Druhým nápadem byl Terezín.Zrovna jsme ve škole brali Holocaust, neboli Šoa a to by bylo, abych se na nějaký ten koncentrační tábor nepodíval.Dorazím domů, naplánuji trasu, shlédnu počasí na něděli a může se jet.Ačkoliv už mám nové silniční kolo, nechci ho ještě vytahovat.V neděli ráno vyrážím v půl deváté a bylo to malinko pozdě.Po třech hodinách a dvaceti minutách dojíždím do Terezína.Boded by ne, když se středohořím jede z mírného kopce s větrem v zádech.Malinko se protahuji, pojídám tatranku a čučím na památník.Docela zvláštní město ten Terezín.Vyrážím na cestu zpět a malinko tuším, že asi ujedu svůj rekord, ale rozhodně to nebude snadné.A taky že ne.Po ujetí 5 km už jsem nějaký vláčný.Uvědomuji si,. že to asi bylo málo si vzít dvě tatranky a dvě půllitrové flašky pití.Ačkoliv je únor, tak počasí bylo nepopsatelné.Měl jsem dvě trička, dres stejné značky jako kolo a skoro jsem se i potil.To byl asi ten důvod, proč mi ke konci byla zima.Samozřejmě cestou zpět jsem jel sice do kopce, ale s protivětrem.Po nějaké době se dostávám do Radovesic k toku Ohře a budu mít na chvilku pokoj, protože doted to byla pohodová jízda stylem do kopce, z kopce.Odtud je cesta klidná, bez větru s malým dlouhým stoupáním.Od Rané začínám přemýšlet o čase, abych dojel za světla a furt jsem hodinu ve tmě.Ke konci jsem tak vyždímaný, že občas si lehnu do příkopu a snažím se malinko vydýchat, či načerpat novou energii.Nevím odkud, protože poslední tatranku jsem měl před čtyřmi hodinami a pití mi došlo tak před hodinou.Kolem Počerad se snažím proletět a od Mostu je to už známá 16-ti km rutina.Můj odhad byl naštěstí špatný a mohu za světla ještě dojet 4km, které mi zbývaly do kulatosti čísla.Co se délky týče, tak nejdřív jsem typoval 150km, seznam ukázal 160km a nakonec to tady bylo 170km, tak čemu věřit (tachometr je nastavený dobře, nebot se schází s ostaními).Co dodat, druhá jízda v sezoně, 170km, devět a čtvrt hodiny.Pokd bychom malinko teoretizovali, tak se vlastně Sjezd Jedláku na čemkoli uskutečnil.Sice ne ze samotného vrcholu, o den později.Ale díky tomu, že jsem na kole sjel úsek mezi Libčevsí a Košticemi, což se furt dá považovat za Jedlák.Protože tak významný kopec jako Jedlák má úpatí i někde u Kavkazu, můžeme akci považovat za úspěšnou.A příští rok tedy můžeme sjezd naplánovat spíš na léto, abychom měli jistotu pěkného počasí :o).

(foto:internet)

Martin Cliffhanger Jech

PS:Další je na pořadu italské Arco.