Podzimní soustředění mládeže - ARCO

Jířa Šťastný

26. - 30. 10. 2011

                S letošním podzimním zájezdem do Arca to bylo již od začátku nahnuté.  Bohouš s Honzou mají stále zdravotní problémy a Broněk se nedávno stal podruhé otcem, takže z instruktorů jsem na mládež zbyl sám.  Aby toho nebylo málo, tak předpověď počasí pro podzimní prázdniny také není nic moc.  Tři dny před odjezdem již uvažuji o náhradním řešení, ale pak se předpověď přeci jen umoudřuje a tak nakonec s jednodenním zpožděním vyrážíme.  Jelikož jedu jako instruktor sám, mohu vzít jen tři mládežníky.  Nakonec vybírám Marťase, Toma a Matesa.  Odjíždíme ve středu dopoledne, protože dnes má být v Arcu ještě hnusně, ale večer už se to má lepšit.  Tak uvidíme.

                Do ZOO kempu v Arcu přijíždíme už za tmy, je tu celkem mokro, ale obloha už se vyjasňuje.  Že by ta předpověď opravdu vyšla?  Už se nám nechce po tmě stavět stany, tak já s Maruškou a Filípkem spíme v autě a kluci si jdou lehnout do umývárny.  Ráno je nebe jak vymytené, ale pěkná zima.  Po snídani stavíme stany a přemýšlíme, kam půjdeme lézt.  Volba nakonec padá na oblast Nago, kde bychom si mohli pěkně užít sluníčka.  Trochu bloudíme mezi vinicemi, ale nakonec nalézáme parkoviště, popisované v průvodci.  Je plné českých aut, takže se ani nedivíme, když v dolním sektoru slyšíme jen češtinu.  Na můj vkus je tu moc lidí, tak jdeme raději dál.  Ve vyšším patře je další dvojice Čechů, kteří si moc chválí zdejší šestáčka, tak zde zůstáváme.  Postupně je všechny přelézáme a Martin přidává i nějaká 6b a 6b+.  Na sluníčku je krásně teplo a dá se lézt i do půl těla, což je paráda, zvlášť když si vzpomenu na inverzi, která panovala u nás při odjezdu.  Navečer se vracíme zpět do kempu, vaříme večeři a kluci se jdou projít do města.

                Na pátek jsme si naplánovali vícedélkové cesty.  Já s Martinem chceme jít klasiku na Zanzara Pfeiler Colodri s názvem Barbara, Mates s Tomem mají v plánu odjištěnou cestu Aspetando Martino 5c  ve východní stěně Colodri.  Plány nám ale kazí kempier, když chce, abychom si přestěhovali stany i s autem na jeden plac, ke všemu jiný, než na kterém teď stany stojí.  Ke všemu je dost nepříjemný, takže chvíli uvažuji, jestli to nesbalit úplně a nepřestěhovat se do oblíbeného kempu v Pietramurata.  To bychom už ale nic nevylezli a tak raději přesouváme stany a vyrážíme do stěny.  Cestou potkáváme na piknik plácku Ctirada, který nám radí cestu k nástupu.  S námořnickou rozvahou nastupujeme v jedenáct hodin do cesty.  Čeká nás deset délek obtížnosti maximálně VI.  Martin opět nezklamal a bloudí hned v nástupové délce, ale pak už je směr jasný a my ukrajujeme jednu délku za druhou.  Na sluníčku je krásně teplo a lezení si pěkně užíváme.  Zbytečně táhneme dvě sady friendů, cesta je dojištěná nýty a na štandech jsou parádní kruhy.  Klíčové délky jsou v koutě, který zprava ohraničuje pilíř Zanzary.  Je to krásné koutové, spárové a sokolíkové lezení.  Pak už jen jedna lehčí délka a ve tři hodiny jsme nahoře.  Na sluníčku svačíme, dopíjíme vodu a chvíli hledáme cestu k feratě, kterou po té sestupujeme dolů.  Do kempu přicházíme o chvíli později, než Mates s Tomem, kteří svou cestu také bez problémů našli a vylezli.  Po vybalení věcí se jdeme osprchovat.  Teplá voda je natolik příjemná, že se nikomu nechce ven.  Jestli chceme ještě stihnout otevřené obchody, tak nám nezbývá, než vylézt na studený vzduch a rychle se aklimatizovat.  Cestou do města si dáváme zmrzlinu na rohu, kde jí mají nejlepší a cestou zpět se ještě stavujeme v pizzerii, protože být v Itálii a nedat si pizzu, by byl hřích.  Pak už jdeme spát, protože dnes byl docela náročný den.

                Po snídani balíme stany, vše skládáme zpět do auta a opouštíme kemp.  Přesouváme se do oblasti Preore, která je odpoledne na sluníčku a kde chceme dnes lézt.  Je tu nové parkoviště a voda stále teče, takže pohoda.  Jelikož Filípek cestou usnul, jdeme si s Maruškou chvíli zalézt spolu.  Pak jde lézt S Maruškou Mates a já hlídám.  Martin s Tomem zkouší nějaké těžší cesty, Martin dává na OS nějaká 6c, ale má to nadoraz, tak 7a raději nezkouší.  Tak snad za rok, protože letos to je už asi poslední příležitost.  Lezeme až do tmy, pak balíme zbytek věcí do auta a přes noc se vracíme zpět domů, kam dorážíme v neděli ráno.  Opět nás vítá mlhavé a sychravé počasí.  Že by se nám to sluníčko jen zdálo?

Jířa

PS:  Účastníci akce:  Jířa, Maruška a Fíla Šťastní, Martin Jech, Tomáš Hyksa, Mates Šťastný