25 let lezení aneb „Z Jířovo deníčku“

Jířa Šťastný

                Když jsem při vyplňování „Škodiče“  za rok 2010 do kolonky „Doba aktivní horolezecké činnosti“ vepsal číslo 25, trochu mě to zarazilo.  Přeci to nemůže být už tak dlouho?  Vždyť zas tak starý přeci nejsem!!?? A nebo si to jenom nechci připustit?  Listuji tedy na začátek svého lezeckého deníku a první zápis je z ledna 1986.  První zaznamenanou cestou je Perštejnská a spolulezci Svinča a Kozel.  Podle zápisků v turistickém deníčku jsme sice už nějaké cesty vylezli v letech 1984 a 1985, ale to jsem to ještě nebral vážně a lezecký deník si nepsal. 

V roce 1986 byl Perštejn naší oblíbenou jarní oblastí, do června jsme tam byli celkem devětkrát.  Dodnes si pamatuji na náš první přelez cesty Fugasův přelud stylem V/A2.  V kopačkách a helmách Cassida na nás musel být úžasný pohled.  Rovněž první těžší cesta na písku (Kontrašpionáž VII na Čertovu kovadlinu) zůstane asi navždy zarytá v mé paměti, protože tam Alfy hodil tlamu, ulomil klíčový chyt a já jsem to pak dolézal.   Ještě, že si vedu deníček, do teď jsem si myslel, že jsem byl vloni na Nonne v Rauensteinech poprvé, ale při pohledu do deníčku dnes zjišťuji, že jsem tam byl už v květnu 1986 :o).  V červnu 1986 se mi podařilo přelézt Fugase na RP, v Tisé padly další sedmy na Afriku.  Nezapomenutelné jsou ale i zážitky z horolezeckého soustředění v Adršpachu, kde jsme byli v červenci s našimi vedoucími Zdeňkem Doskočilem a Pepou Dvořákem.  Zejména závěrečný výstup Starou cestu na Starostu byl hodnotným završením této akce.  Namlsáni pískovcovým lezením vyrážíme v srpnu  na lezecký čundr do českého ráje a během čtyř dní navštěvujeme Sušky a kromě jiného  se nám daří vylézt na Kapelníka a na Kobylu v Příhrazech.  V září odjíždíme s oddílem poprvé do Tater.  Lezeme například s Honzou Šestákem na Českou vežu Pravým pilířem stěny V či na Velický štít SZ pilířem IV.  Z této akce si moc nepamatuji, snad jen to, že skoby šly dost špatně ze stěny vytloukat.

                V roce 1987 poprvé navštěvujeme Prachov, kde nemůžeme samozřejmě vynechat zdejší klasiky jako např. Prachovskou jehlu, Smítkovu věž či Obelisk.  Tehdy totiž začaly jezdit tzv. „Autobusy rekreační dopravy“ a jedna z linek jezdila právě do Prachova.  Takže tento rok Prachov navštěvujeme hned několikrát.  V červenci se ještě jednou vracíme do Ádru, kde se nám daří vylézt na další dominanty této oblasti – Milence, Velkého Konšela a Starostovou.  Koncem července odjíždíme již sami do Tater s cílem vystoupit na tehdy nejvyšší vrchol ČSSSR – Gerlachovský štít, což se nám daří SV žebrem IV.  V září se konají další oddílové Tatry, tentokrát na tábořišti u Jamského plesa pod Kriváněm.  Většinu cest lezu s Alfym, na Krátkou se mnou jde Lumír Zeman.  Dodnes rád vzpomínám na Mekyho s Čárou, jak smažili houby na nalezené pánvi a jak jsme všichni měli modré pusy od borůvek, kterých bylo všude kolem plno.

                O velikonocích v roce 1988 vyrážíme do Schmilky, kde přelézám s Matějem Maškem své první pískovcové osmy.  Na prvního máje míříme místo do povinného průvodu do Tisé a o týden později jedem opět do Schmilky, kde spolu s Rickym a Matějem vyvádím první VIIIb.  Prázdninový čundr tentokrát směřuje po trase Prachov, Drábky, Sušky, Klokočky, Skalák, Příhrazy.  Přesun mezi oblastmi probíhá pěšky nebo vlaky, což s „plnou polní“ byla kapitola sama o sobě.  Od září začínáme objevovat lezecké terény v okolí Plzně, kam se Svinčou nastupujeme na vejšku.

                V únoru 1989 poprvé jedeme s oddílem do zimních Tater.  Spíme na Slezáku a podnikáme skalní, sněhové i ledové výstupy na okolní vrcholy, např. Kvetnicová věža, Velická stěna apod..  Na jaře pokračujeme v poznávání nových oblastí u Plzně, v květnu podnikáme výpad do Saska na Falkenstein a poprvé také do Bielatalu a vyrábíme několik prvovýstupů v Orasíně.  O prázdninách bereme několik mladých lezců na týdenní soustředění do Tisé, pak jedeme s bráchou na týden do Tater a potom vyrážím s Jeňou Paulem na týdenní „tour“ po Jizerských horách.  V říjnu objevujeme Vlhošť v Dubských skalách a 17. listopadu tak mohutně slavíme moje narozky, že se o sametové revoluci dozvídáme až příští týden na škole v Plzni.

                V srpnu 1990 poprvé vyrážíme za naše západní hranice.  Na seznámení s kapitalistickou cizinou vyrážíme na týden do Frankenjury.  To je změna proti oklouzanému Srbsku, ze samé radosti přelézáme asi 40 cest v šesti různých sektorech.   Povzbuzeni hladkým překročením západních hranic si v říjnu půjčujeme od strejdy Škodu 120 a vyrážíme se Svinčou, Kozlem a Vlaďkou do Chamonix.  Daří se nám všem vystoupit na Mont Blanc, byť za cenu mírné horské nemoci na sestupu.

                Následující roky jsou již ve znamení průzkumných výprav po celé Evropě.  V dubnu 1991 vystupujeme na Dachstein, v květnu trávíme týden ve Finale Ligure s Jardou Maršíkem st. a jeho CK Macek, v červenci podnikáme úspěšný výstup na Matterhorn a neúspěšný pokus o Eiger a v září se nám daří vystoupit na všechny vrcholy Tre Cime di Lavaredo, při tom na hlavní vrchol je to cestou Nordwand od pana Comiciho.  V roce 1992 vyrážíme opět s Jardou Maršíkem st. na týdenní výlet autobusem do Francie, kde poznáváme lezecké oblasti Calanques, Buoux a Ardeche a na podzim podnikáme třítýdenní výlet vlastními vozy (Škoda 110 a 120) do Řecka.  Roky 1994 a 1995 jsou ve znamení 14-ti denních velikonočních výletů do Španělska, kde navštěvujeme oblasti La Mussara, Siurana, Montanejos, Chulilla, Peňon de Ifach či Les Terradets.  V červenci 1994 ještě podikáme krátký výpad do Wilder Kaiseru a v září vyrážíme na 14 dní na Korsiku.  V srpnu 1997 absolvuji s Párkama a Maňáskama hodnotný zájezd Škodou 120 do Francie do oblasti Calanques.  Dodnes nechápu, jak jsme se do toho auta mohli vejít v pěti lidech  s vybavením na týden. 

O prázdninách roku 1998 vystupuji v rámci Expedice Peru severní stěnou na Huascaran a v únoru 1999 se jedeme s Maruškou na tři týdny ohřát do Thajska.  V červenci ještě podnikáme krátký týdenní výpad s Haňulí, Štěpánkou a jejími dětmi do Calanques.  V květnu 2001 jedeme lézt na týden do Paklenice a o prázdninách poprvé s mládeží do Dolomit.  V květnu 2002 navštěvujeme s Gondym Finale Ligure a při soustředění mládeže prcháme díky počasí až do Muzzerone.  V roce 2003 jedeme opět do Paklenice a mládeží lezeme o prázdninách na Sellách.  V srpnu vyrážím na krátký víkendový výpad s Romanem Trnkou na Dachstein, kde za devět hodin přelézáme v severní stěně 850 m dlouhou cestu Extreme klasiker 6+ (v celé cestě jsou jen dvě skoby, jinak se leze vše po vlastním jištění).  V září se sem vracím ještě jednou se Svinčou, ale z cesty Serpentine nakonec uhýbáme do Steinerweg.  Vánoce a silvestra tento rok trávíme ve španělském  El Chorru.  V červenci 2004 odjíždím se Štěpánem na týden do Chamonix, ale počasí nám moc nepřeje, a tak lezeme jen kratší cesty v oblastech Barberine, Le Sapey a Le Passet.  V Dolomitech nám tento rok počasí přeje, takže s mládeží vystupujeme např. na Tofanu di Rozes, Puntu Fiames či Cimu Grande v Tre Cime.  V září zkoušíme ještě jednou Chamonix, ale ani tentokrát nám počasí nepřeje a tak opět končíme na sportovních vícedélkových cestách.  Silvestra pro změnu trávíme opalováním u moře v italské Sperlonze.

V roce 2005 odlétám za Jardou Ďurkovským na tři týdny do Ameriky, kde postupně navštěvujeme skoro všechny národní parky severozápadu, vystupujeme během jednoho dne na Mt. Whitney, za deště projíždíme Death Valley a za jeden den sestupujeme a opět vystupujeme z Grand canyonu.  Vánoce a silvestra opět trávíme ve Sperlonze, ale tentokrát nám počasí příliš nepřeje.  V květnu 2006 poznáváme během 14-ti denního výjezdu lezecké terény na Sardinii, z Dolomit musíme s mládeží kvůli počasí prchnout do Arca a z Finale na konci srpna utíkáme raději na písek do Čech.  Na vánoce a silvestra tento rok lezeme v teple Kanárských ostrovů, konkrétně na Tenerife.  Na jaře 2007 opět vyrážíme na 14 dní na Sardinii, s mládeží o prázdninách lezeme opět na věžích Sella a o podzimních prázdninách v Arcu.  Pro velký úspěch letíme o vánocích opět na Tenerife, tentokrát ale už na 14 dní.  Poslední týden v červenci roku 2008 vyrážíme již tradičně s mládeží do Dolomit, počasí není úplně ideální, tak lezeme spíše kratší cesty v okolí Cortiny.  V říjnu jedu na týden s Jardou a Berym do francouzské oblasti La Jonte a na konci měsíce s mládeží opět do Arca.

V létě 2009 jedeme s mládeží místo do Dolomit do Arca a tuto oblast navštěvujeme i o podzimních prázdninách.  V listopadu letíme s Maruškou a naším šestiměsíčním synkem na 14 dní na Kalymnos.  V roce 2010 opět musíme s mládeží prchnout z Dolomit do Arca, v říjnu lezeme opět 14 dní na Kalymnosu a podzimní prázdniny trávíme s mládeží v prosluněném Arcu.

Musím říct, že za těch 25 let, strávených ve skalách a horách, jsem toho prožil tolik, že vměstnat to do jednoho článku bylo dost náročné, ale pokud jste dočetli až sem, tak vám blahopřeji a přeji vám také tolik krásných zážitků, které jsem díky výborným kamarádům ve skalách sám prožil.  Všem touto cestou za ně mnohokrát děkuji.

Jířa Šťastný