Volný pád
Jířa Šťastný
Každý, kdo někdy zkoušel Bungee jumping, Kienovu houpačku nebo jiné podobné aktivity, určitě zná ten pocit, kdy se žaludek přemísťuje směrem vzhůru a tělo padá pár vteřin volným pádem. Pak ale přichází zabrzdění a návrat do normálního stavu. Jaké by to ale bylo, kdyby člověk padal volným pádem déle? Tuto otázku jsem si kladl vždy po nějakém takovém zážitku. Až letos jsem měl ale šanci to zjistit. Vloni na podzim jsem totiž dostal k narozeninám poukaz na tandemový seskok a v sobotu 4.9.2010 jsem se rozhodl si ho vybrat.
Po prozkoumání možností na internetu a díky informacím od Honzy Jansy volím letiště v Mostě (Braňanech). Mají nejmodernější letadlo, jsou to mistři ČR v parašutismu v kategorii skupinové akrobacie a letiště je z Chomutova nejblíže. V sobotu ráno balím tedy kromě věcí na lezení ještě teplé oblečení a pevné boty, v půl deváté nabírám u domu Toma a společně s Maruškou a Filípkem jedeme všichni na letiště. Po registraci mám ještě čas, tak se sluníme na terase letiště a sledujeme zdejší čilý ruch. První skupina zatím nastupuje do letadla a po pár minutách přistávají jednotlivci i tandemy na travnaté ploše vedle nás. Pak už volají i naší skupinu, abychom se šli připravit na seskok. Dostáváme slušivé oranžové oblečky, krátkou instruktáž a seznamujeme se se svými tandem piloty a kameramany. V našem letu budeme skákat tři tandemy, tj. devět lidí. Do startu nám zbývá ještě nějaký čas, tak se opět vracíme na terasu.
Za chvíli se z rozhlasu ozývá hlášení, že čas odletu se blíží a je nutné se přesunout k letadlu. Postupně nastupujeme do letadla, sedáme si na lavice jeden za druhého a na podlahu k výstupovému otvoru si sedají ještě další tři individuálové. Motor nabíhá do otáček, letadlo začíná rolovat po ranveji a po chvíli již stoupáme k nebi. Z okénka pozoruji Zlatník a Bořeň, a mám čím dál větší problém je z narůstající výšky rozeznat. Ve výšce asi 1500 m letadlo na chvíli přestává stoupat, otvírají se výstupové dveře a první dva parašutisti vyskakují. Dveře se opět zavírají a následuje další stoupání. Dole už rozeznávám jen areál v Záluží, kopce již splynuly s okolním terénem. Letadlo opět ubírá na výkonu, výškoměr ukazuje 4 000 m a dveře se opět otevírají. Vyskakuje poslední individuál, moje kameramanka vylézá ven z letadla a čeká, až se ke dveřím přesunu i já se svým pilotem. Vykláním se ze dveří, ruce křížím na prsou, prohýbám tělo dozadu na pilota a za pár vteřin už padáme volným pádem do prostoru pod námi. Po pár vteřinách dostávám poklepáním signál, že můžu roztáhnout ruce. Připadám si volný jako pták. Mávám na kameramanku a náramně si to užívám. Jenom chlad na obličeji mi připomíná, že padáme rychlostí 215 km/hod.. Po 55-ti vteřinách volného pádu otvírá pilot padák a já mám pocit, že najednou stojíme na místě. Upravuji si sedák, aby se mi pohodlně sedělo, pilot mi dává do ruky madla pro řízení padáku a já se na chvíli ujímám řízení. Vzpomínám na svůj druhý seskok s padákem, kdy jsem dost tvrdě přistál na betonové přistávací dráze a po pár otočkách nad letištěm rád předávám řízení zpět pilotovi. Dávám nohy do přednosu a za chvíli už kloužeme po zadku po trávníku. Je po všem. Pilot odcvakává karabinky, které nás spojují, přichází kameramanka, podáváme si ruce a gratulujeme k úspěšnému seskoku. Ještě poslední foto s Maruškou, která stojí opodál, odstrojit sedák a vrátit půjčené oblečení a můžeme se opět přesunout na terasu. Než zpracují video a fotky, stíháme oběd ve zdejším bufetu. Po jídle dostáváme DVD, loučíme se s organizátory a přejíždíme na druhou stranu kopce, kde je lezecká oblast Mostecký Špičák. Maruška s Tomem lezou, já si v duchu přehrávám jednotlivé okamžiky seskoku a jsem toho tak plný, že na lezení vůbec nemám chuť. Po pár hodinách už to ani Marušku nebaví, tak balíme a vracíme se do Chomutova. Cestou začíná pršet. Tomu říkám dokonalé načasování akce.
Jířa
PS: Pro zájemce o seskok – www.mujseskok.cz, www.skywalkers.cz
Fotogalerie: Volný pád
