KALYMNOS

Hanka Hefnerová

(6. – 20.10.2010)

            Jelikož se nám vloni na Kalymnosu moc líbilo, využili jsme i letos nabídku na pronájem Zástěráků domku a vyrazili tam podruhé, tentokrát o měsíc dříve.  Naivně jsme se domnívali, že tam bude výrazně tepleji a Filípek si vyléčí rýmu a kašel.  Počasí ale mělo jiný názor, jak jsme se přesvědčili později.

            Po loňské zkušenosti, kdy jsme s mnoha přestupy strávili na cestě prakticky celý den, volíme letos přímý let z Drážďan na Kos.  Musíme sice být na letišti už v pět ráno, ale na druhou stranu jsme zase už v poledne u baráku na Kalymnosu, což je příjemné.  O něco méně příjemný je vítr, který fouká celkem vydatně, a ani teplota není zcela podle našich představ.  Já s Maruškou a Filípkem zůstáváme odpoledne v domku a odpočíváme po cestě, Hanka s Petrem jdou hned lézt do nejbližšího sektoru Odyssey.  Večer jdeme do města pro pitnou vodu a nakoupit, v noci prší.   Počasí nám spíš připomíná listopad, než začátek října.

            Další dny se počasí přeci jen umoudřuje, přestává foukat, je převážně jasno a někdy pěkně horko.  Dopoledne tedy trávíme ve skalách, a když se stihneme vrátit v čas, tak po obědě vyrážíme k moři.  Ze začátku je Filípek z moře trochu vyjukaný, ale později už si zvyká a moc se mu ve vodě líbí. 

            Z lezeckého hlediska je tento zájezd podobný tomu loňskému, protože opět chodíme s Maruškou a Filípkem do skal většinou sami, takže můžeme lézt jen, když Filípek spí nebo je přikurtovaný v kočárku, což jsou zhruba dvě hodiny denně.  Před tím ale musíme vynést všechny věci, kočár a Filípka do příslušného sektoru, což je obvykle zhruba půl hodiny cesty do kopce.  Takže docela slušná rozcvička a vynáška zároveň.  Většinou navštěvujeme stejné sektory jako vloni – Odyssey, Iliada, Poets, Arhi, Ghost Kitchen, ale přidáváme i několik dalších – Skalia Pillar, Noufaro nebo Kalydna.  Za ten rok, co jsme tu nebyli, tady vzniklo mnoho nových cest, takže lezeme stále nové, neolezené cesty a pořád nám zbývá ještě hodně dalších sektorů, kde jsme zatím vůbec nebyli.  Postupně se rozlézáme a k  cestám v šestém stupni přidávám nakonec i jedno 7a.  Hanka je na tom podobně jako já, jenom Petr leze o třídu výš, skoro každý den dává na RP nějaké 8a.

            Dva dny před odjezdem se opět kazí počasí, děsně fouká a v noci opět prší.  Máme strach jestli se to do odjezdu uklidní, protože jestli nepojede trajekt na Kos, tak nám letadlo uletí.  Den před odletem už fouká o něco méně, pobřežní stráž nás ujišťuje, že zítra to bude dobré, tak balíme věci, pereme prádlo a na večer se jdeme ještě jednou projít do Massouri.  U Panose si dáváme večeři, a pak naposledy stoupáme po zdi k Zástěrákovic domku. 

            Ráno opět vstáváme brzy, na šestou máme domluvený taxík, abychom stihli v sedm trajekt.  Ve čtvrt volám na dispečink, jestli na nás nezapomněli, ale prý je vše v pořádku, dorazí o něco později.  V půl sedmé už jsme všichni nervózní, tak volám znovu.  Opět mě ubezpečují, že řidič je již na cestě, a opravdu, už ho vidím přijíždět, tak děkuji a zavěšuji.  Po asi pěti minutách jízdy se proti nám objevuje další taxík a něco na nás ukazuje.  Zastavujeme a dozvídáme se, že to je on, kdo pro nás měl přijet a že chce zaplatit 10 Eur za zmařenou jízdu.  Snažíme se mu vysvětlit, že tam měl být v šest, že je po půl sedmé a v sedm nám jede trajekt, takže mu nic nedáme.  Nechce se s tím smířit a začíná nám vyndávat batohy z kufru auta.  To už je na nás moc, tak vyskakujeme s Petrem z auta a chceme se na něj vrhnout.  Náš taxíkář raději vystupuje a těch 10 Eur mu dává, zřejmě nechce mít problémy.  Opět nasedáme do auta a deset minut před odjezdem trajektu vystupujeme v Pothii.  Ani nám nevadí, když si náš taxíkář říká o pět Eur víc, ale jsme znechuceni chováním toho druhého.  Po tak pohodovém zájezdu to bylo pro nás všechny dost velké zklamání.  Kupujeme si lístky, nastupujeme na trajekt, za námi se zvedají dveře a vyplouváme zpět na Kos.  Pak ještě jedna cesta taxíkem z přístavu na letiště, tři hodiny v letadle, v Drážďanech vyzvednout naše auto, zaplatit za parkování a už frčíme po dálnici zpět domů.

            Co dodat, výlet se vydařil, tak snad zase někdy příště.  Lezení je tu pořád ještě dost, tak proč se zase za rok nevrátit?

                                                           Jířa

PS: Akce se zúčastnili:  Jířa, Maruška a Filípek Šťastní, Hanka Hefnerová a Petr Škvára (Děčín)