Jízda Jirkov-Malé Žernoseky-Jirkov
17.10.2010
Martin Jech
Již mnohokrát jsem přemýšlel, co mě vede k tomu, že se jednou za čas zvednu a udělám nějakou nepochopitelnou kravinu. Na začátku to byl ´´Prvosjezd Jedláku na čemkoliv´´, pak jsem zcela spontánně na kole vyrazil do Krušných hor a ujel 100km a během celého roku bylo takovýchto ´´výletů´´ mnohem více, ale nestojí za větší zmínku. Bohužel jsem zatím nepochopil, co mne k tomu vede. Poslední věc, která mi dlouho nahlodávala mozek byla jízda Jirkov-Velké Žernoseky. Tento nápad se zrodil kdysi na konci prázdnin a od pouhé myšlenky se za pár dní dospělo k perfektnímu plánu. Plán byl následující: 1. den) Dojet do Velkých Žernosek za Matějem Štastným. 2. den) S Matějem vyjet na horu Říp (kam čirou náhodou Radek Jaroš zatím nevystoupil a tím pádem bychom měli vůči němu prvenství). 3. den) Návrat domů. Cesta z Jirkova je 65km dlouhá a po obstarání mapy atd. jsem mohl vyrazit. Cesta uběhla rychle až na menší bloudění. S Matějem jsme si zajeli několik bloudivých kilometrů okolo Žernosek a po návratu k Matějovi domů se stalo něco, co jsem neočekával. Plán byl ve středu vyrazit, ve čtvrtek na Říp, v pátek domů a o víkendu do skal. Při plánování jsem věděl, že Jířa do skal v týdnu nejezdí a tím pádem se nemusím bát překvapení. Jako naschvál Jířa ve středu večer zavolal, že ve čtvrtek jede do Labáku a má volná místa. No co. Říp počká. Hned druhý den ráno vstávám v 6:00, abych v 7:00 už seděl na kole a do Jirkova se dostal včas. Byli jsme domluveni na jedenáctou, což mi dávalo malou časovou rezervu. Plán byl jasný. Před desátou v Jirkově. Poměrně snadno překonávám 12% stoupání v Dřevcích a také to, co bylo předtím a už sjíždím směrem na Červený újezd, Měrunice, Kozly, Bělušice… .Bohužel ve vesničce zvané Volevčice odbočím místo na Polerady na Počerady a už se to se mnou veze. Nedostávám se k Mostu, ale k Postoloprtům na žateckou 30km od Chomutova. Zcela vyčerpán po celkových čtyřech a půl hodinách jízdy dojížím do Jirkova a jsem rád, že to mám za sebou. Naštěstí Jířa kvůli počasí přehodil Labák na pátek, tak mohu zbytek dne regenerovat. Na tachometru mám 163km, což je na mé poměry na dva dny slušné. Teď se ale konečně dostávám k tomu, o čem jsem chtěl ze začátku tento článek psát. Již ze začátku to musím svézt na svoji spolužačku, která mne vyhecovala. Možná si někdo bude myslet, že když se mě s údivem zeptá ´´A to jsi těch 140km jel v jeden den?´´, ale když jí odpovím, že to bylo ve dvou dnech a rázem se uklidní a odvětí ´´Tak to jo.´´, že to není hecování, ale ať si každý říká co chce, já to beru jako hec. Celý týden (11-17.10.2010) mě nahlodávala myšlenka ujet tuto trasu za jediný den. Za celý týden jsem měl ujeto jen 35km a cítil jsem, že je to velmi málo.O víkendu nám počasí moc nepřálo a tak se nikam do skal nejelo. To ale dávalo místo mé myšlence. Nejdřív jsem myslel, že to pojedu v sobotu. Chtěl jsem vyjet v šest ráno, ale když se v pět ráno budím a vidím, že prší, tak znovu ulehám a nechávám Žernoseky u ledu. V ten samý den jsem chtěl vyrazit někam alespoň na 25km s Tomem Hyksou. Počasí zase nepřeje, a tak zůstáváme v pohodlí domova. Předpověď na neděli je velmi dobrá a pořád mám větší a větší odhodlání se do toho pustit. Vstávám v 6:00 a řádně nabalený se v 7:25 vydávám na cestu. Prvních 35km bojuji sám se sebou, protože je zima, silnice je pořád mokrá, tím pádem bych mohl oblečení na sobě ždímat. Po překonání počáteční krize svižným tempem vyjíždím největší kopce a už pouze klesám. Do Žernosek přijíždím po dvou hodinách a čtyřiceti minutách. Následně jednu hodinu a pětačtyřicet minut koukám na fotbal, čekám na přívoz a nakupuji pití na cestu zpět. Tento odpočinek byl důležitý, protože cesta zpět je mnohem náročnější.Vyrážím na cestu zpět a cítím se mnohem lépe, protože vím, že to prostě ujet musím a to mne žene dopředu. Zítra jdu přeci do školy. Teď není zima, ale je pro změnu vedro. A pořádný. Po nějaké době dorážím k dlouhému vytrvalostnímu kopci a následně ke kopečku s 12% stoupáním. Dalo mi to zabrat, ale ani jednou za tuto trasu jsem nepřeřadil na ´´převod zoufalců´´. Na hřebeni je krásný výhled, ale nezdržuji se tím. Dále klesám k Červenému újezdu, Měrunicím atd. Jak se říká: ´´Jen blbec udělá stejnou chybu 2x´´. Tentokrát ve Volevčicích odbočím dobře. Už mám ujeto okolo 100km a jen čekám, kdy na mě přijde krize. Pořád očekávám krizi a ta nepřichází .Už si říkám, že to dám bez krize, ale spletl jsem se. Asi 15km před Jirkovem na mne padne únava, nebaví mě to a chci k mamince. Vím kolik mi zbývá, a tak to nevzdávám. Za dvacet minut jsem doma. Na tachometru je 130km a 5:47:32 (čas). Jsem rád, že jsem přežil a samozřejmě to dojel. Pozdní obídek mi po tom výkonu opravdu chutná. Hned po té jízdě jsem se zapřísáhl, že už nic takového neudělám, ale už mě to nějak pustilo a šel bych do toho znovu. Asi jsem opravdu blázen.
Martin