Dobrou chuť zvířátka

Broněk Bandas

Zdobení stromečku pro zvířátka se s větším či menším úspěchem opakuje od roku 2000. Tenkrát jsme se poprvé setkali v Perštejně! Ze všech možných soutěží a akcí Horoklubu, které jsme za ta léta vymysleli, se jedná (kromě Posledního slanění) o jednu z nejdéle přetrvávajících akcí. Za ty roky jsme se Zdobením vystřídali různá místa. Mnozí z Vás si vzpomenou na chalupu hluboko v lesích za Vykmanovem, výše zmíněné první Zdobení v Perštejně s táborákem a zpíváním, Výběh na Jedlák spojený se Zdobením na Lesné, znovu Perštejn, Český Jiřetín nebo Mariánskou. V roce 2010 jsme se rozhodli z časových důvodů udělat Zdobení ve všední den a opět v Perštejně, pouze jako odpolední sraz u ohýnku. Ale jak se ukázalo, nebylo to nejšťastnější rozhodnutí.

Jako již pravidelně (od té doby co máme Broníka), přijíždíme do Perštejna pozdě. V autě s námi jede Honza a Týna. Napadla spousta sněhu, a proto radši necháváme auto u mostu a jdeme pod Hlavní masív pěšky. Na Broníkovo plastovém kluzáku táhneme fůrku dřeva. V pozvánce na Zdobení stromečku jsme přeci dětem slíbili opékání buřtů. Spěcháme, abychom si stihli opéct buřtíky a Zdobení neprošvihli. Nasloucháme do tmy jestli uslyšíme hlaholení hlasů a vyhlížíme přívětivou zář plamenů. Ale nic není ani vidět ani slyšet. Po chvilce chůze přeci jen vidíme pod Hlavním masívem problesknout světlo čelovky a přidáme do kroku. Na místě nás čeká překvapení. U doutnající hromádky listí a větviček se krčil osamocený Svinčo a mocně foukal do skomírajícího plamene, opodál stojící Květa se snažila neztratit ze zorného pole dítka a Květuška s Evičkou dělaly vše proto, aby toto zorné pole opustily. Milanův souboj s matkou přírodou sledovali David a Luciferka s malou Kamilkou a to bylo vše. Nikdo další pod masivem nebyl! „Ahoj,“ přivítal nás Milan. „Zase vám jdou špatně hodinky. Kdybych neslíbil holkám ohýnek, tak už jsme odešli.“ 

Nebylo nás na to Zdobení moc, ale sliby se mají plnit aspoň o Vánocích, tak jsme za vydatné pomoci Pepy – tuhého podpalovače rozdělali slíbený oheň a díky dovezenému dřevu se mohli semknout kolem hřejících plamenů. Broněk udělal dětem radost prskavkami a odešel nastrojit stromeček. Přestože nás nebylo moc, zviřátka zkrátka určitě nepřišla. Snad oželela i to jablko, co jim Broník z té hromady žaludů, kaštanů a mrkviček pod stromečkem ukradl. U ohně pak Šíša   vytáhla buřty i chleba a tak nakonec i to opékání bylo. Děti šťouraly klacíkama do ohně, staří popíjeli čaj i grog, byla pohoda.

Do tmy zazářila světla čelovek. V ohni dohořívalo poslední polínko a mráz se začal zakusovat do rukou i nohou. Honza s Týnou se k sobě těsně tulili, aby společně lépe čelili zimě, batohy byly sbalené, nepořádek uklizený. „To jsme tady krásně byli na socku“, pronesl Svinčo na rozloučenou a celá skupinka se se smíchem vydala vstříc noci.

Zdobení stromečku pro zvířátka se dne 15.12.2010 zúčastnili : Broněk, Péťa a Broník Bandasovi, Milan, Květa, Květuška a Evička Svinaříkovi, David, Lucka  a Kamilka Šimkovi, Honza Unger a Týna Švambergová.

Broněk