Vznik jedné legendy

LeToš Dvořáček

            Když jsem tady byl naposledy v dubnu roku 2005, tvářila se tato linie velmi odmítavě. Po několika neúspěšných atacích jsem pochopil, že ještě nedozrál čas a vyklidil jsem pole. V koutku srdce však vězel zárodek přesvědčení: ,,To půjde!“

            A dnes jsem tu po letech znovu. Vyzbrojen jenom lezečkami a světe div se: maglajzákem! Tvořím několik lehkých trojkových boulderů na rozlezení, ale nedočkavost ze mě úplně sálá. Konečně se přesouvám pod známý nástup. Tak jaký na mě dnes uděláš dojem? Pocity jsou strašně důležitý! Vypadá to pořád stejně těžce, ale ne nemožně! Obhlížím hranu nejdřív zprava, potom zleva. Hledám slabiny. Osahávám klíčové nástupové madlo a vůbec netuším, jestli ho vzít levou nebo pravou rukou. Nohy tu stejně pořádný nejsou, tak nezbývá než zkoušet. Toto ověřování si teorie praxí miluju! J. Po několika marných pokusech nastoupat zjišťuju, že ono madlo pěkně žere prsty. Musím rychle něco vymyslet nebo můžu jít za chvíli s nepořízenou domů. Možná by šlo pravačkou zafixovat na té šikmé, tupé hrance, ale to obnáší vyvěsit se zády do údolí a hlavně pak to udržet! Je to sice kousek nad zemí, ale pro kontrolované návraty je tu asi jen půlmetrová police. Pod ní dva metry předskalí přecházející v kamenitý svah. No prostě ideální místo pro nacvičování odskoků. To pak člověk jinak zvažuje každej krok. Chvíle soustředění a už jdu na to. Zvedám se na těch mizernejch nohách a dosahuju pravačkou na šikminu. Hledám nejoptimálnější místo pro zavěšení, když mi smrknou nohy. Moc jsem se soustředil na tu ruku. Naštěstí levačkou koriguji návrat zpět podél skály na polici. A sakra! Musím se víc soustředit na celé tělo. Další pokus je úspěšnější. Nohy mi dávají o něco větší oporu, pravá už fixuje hranku, a teď už musím levačkou opustit madlo a jít do neznámých vod. Napůl dynamicky dosahuji levého bočáku a pekelně se soustředím na nohy. Teď už nesmí smrknout, to bych neustál! Rychle nahoru! Dalším dynamickým přehmatem dosahuji lepšího chytu, a pak už se konečně můžu postavit na první pořádný stup v cestě. Zklidňuji tepovou frekvenci a po chvilce dolézám snadným terénem na vršek. Super! Zdařilo se!

* Deprese 7 RP 18.8.2009 LeToš free solo.