To není špatný místo....

Blahouš Kluc

To není špatný místo, to vůbec není špatný pro konec, který mě čeká. Zem už mě dávno nestudí do zad, ruce už nemají sílu utírat jemný a šimravý dotek vloček, které se bez svolení ukládají na mou tvář. Mlčím, nemám co říct, chvílemi blouzním a už dávno netoužím. Zírám do mrazivého okolí, které se kolem mě rozprostírá. Sníh je našedlý, nebo se mi to jen zdá. Teď, právě teď přestává sněžit a obloha se po mnoha dnech roztrhává. Snad pociťuju touhu opět žít, ale tělo odmítá. Vždycky jsem se sám sebe ptal, jestli na půl zmrzlý a duší otupělý člověk potřebuje čůrat. Teď to vím, nepotřebuje, neboť jsem si do kalhot už dávno nadělal. Ticho mě pohřbívá víc než mráz a beznaděj. Jsem dehydrován, to ta výška. Něco kolem osmi tisíc metrů, nebo víc?! Co na tom záleží, tohle není špatný místo, pro smrt vůbec ne, jen pro život trochu strastný. Co na tom záleží, teď už na ni.... .