STRAŠIDLA, KŘEMENÁČ A HALDA DĚTÍ

Troufám si tvrdit, že jedna z prvních lezeckých klubových  akcí naší nové horoklubácké populace se odehrála zcela spontánně poslední srpnový den tohoto roku a myslím, že by bylo škoda na ni bez povšimnutí zapomenout.

                Tytam jsou časy, kdy do skal na Strašidlech zavítal jen náhodný turista či podivínsky založený horolezec, aby si ukrojil něco málo z jejich osobitého kouzla osamělosti a klidu. V dnešních časech jsou tyto skály využívány takřka komerčně nadoraz, a to nejen tradičními turisty a cykloturisty, ale i rekreačními lezci, které sem ze zahraničí vozí v rámci svých zájezdů „adrenalinové“ cestovní kanceláře. Proto mi přišlo jako malý zázrak, když jsme zde s Leošem narazili na skálu Křemenáč, která se ubránila kolonizaci a zachovala si původní ráz a nedotčenost navzdory tomu, že stojí necelých sto metrů od epicentra dění. Za tento malý zázrak zcela jistě vděčí rozsáhlému suťovému poli, které ji odděluje od ostatních skal a komplikuje tak přístup. Možná i proto na ní zůstalo několik překvapivě hezkých a dlouhých volných linií, které jsme s Leošem vylezli v sychravých časech loňského podzimu a letošního jara. Jak už v našem oddíle bývá zvykem, jednu z těchto nových cest jsme věnovali Luciferce a Davidovi jako svatební dar. Když jsem onehdy na plážáku ze srandy nadhodil, že by bylo dobrý, aby si ho jeli převzít a slavnostně přelézt, netušil jsem, jak se ta blbina chytne. No a tak se stalo, že před zraky udivených holandských lezoucích klientů transprotujeme své tělesné schránky plus tělesné schránečky našich ratolestí přes zrádné suťové pole v celkovém počtu 10 dospělých a 6 dětí z toho jedno v prenatálním stadiu. Ani po překonání suťoviště problémy nekončí, neboť terén kolem skály je velmi strmý, plný špičatých kamenů a klacků, takže děti není kam pořádně vypustit. Naštěstí jsou však dospělí v dostatečné početní převaze, což je nezbytně nutný předpoklad pro uhlídání dětské řetězové reakce, která mívá ničivé účinky srovnatelné s řetězovou jadernou reakcí. A tak část dospělých krotí malou zvěř, část zdobí skálu balónky a fáborky, část se připravuje na výstup, někteří jedinci pižlají a lámou suché větve přilehlých stromů. Musím se v duchu smát, když pozoruji ten mumraj lidiček na nejnemožnějším místě, nad tou absurdností a recesí. Napadá mě, že je dobře, že si ještě umíme hrát, ještě to s námi není tak zlý!  Po té, co Luciferka slavnostně přestřihla pásku, David otevřel šampáňo alko i šampáňo nealko jsme si všichni, včetně dětí, připili z kelímků na počest novomanželům. Čistě z bezpečnostních důvodů pak „Svatební cestu“ novomanželům vyvedla Dejvina, načež ji pak následně vylezl jak David, tak i Luciferka. Nutno podotknout, že Luciferka lezla za dva, za což jí patří zvláštní uznání a de facto se dá říci, že si Svatební dar náramně užil celý klan Šimků. Po zbytek odpoledne většina lezuchtivých jedinců oblejzá ostatní cesty na Křemenáče, někteří zde věší první pytle, jiní zas vytrvale prořezávají okolní stromy a děti se hemží všude kolem přičmž jejich maminky se je snaží uhlídat. Když už je to dětem dlouhé a začínají kňučet, je stejně už podvečer a musíme balit, neboť je všední den a ráno musíme zas všichni do práce. A tak se krásně zrelaxováni krkolomně transportujeme přes suťový předěl zpět do civilizace do kolotoče všedních radostí a starostí. A co na to Křemenáč? Ten jistě doteď kroutí nevěřícně kloboukem.

LdS

Prezenční listina:

David + Luciferka + ???, Letoš + Míla + Viki +Terka, Svinčo + Květuška + Evička + Květuška, Broněk + Šiška + Broněček, , Dejvina, Blahouš