Silvestrovská Mallorca

Hanka Hefnerová

Účastníci: Hanka, Petr a fajnová partička z Děčína Honza, Jana, Tomáš, Monča a batole Jeník

Tak na takhle masňácký dovolený jsem ještě nebyla, pomyslela jsem si, když nás svérázný řidič vyrazil z autobusu před naším katalogovým hotelem asi 300m od pláže. S přistaveným kočárem přímo před hotel a polopenzí jsme si mohli nezávisle lézt. Podle průvodce zjišťujeme, že v blízkosti hotelu jsou pouze 2 oblasti. Později se však ukázalo, že to není žádný problém, protože do všech koutů ostrova to trvalo zhruba 1,5h jízdy (na šířku 160 km) po zdejších perfektně značených pseudo-dálnicích. Balíme si věci a hned vyrážíme do nejbližší

Cala Magraner,  nesmíte se nechat odradit oplocenými obrovskými pozemky, vesničané tolerují přístup ke skalám přes jejich pozemky, ovšem musíte se chovat mírumilovně k jejich kozám, ovcím, oslíkům a dalším miláčkům, kteří si tam volně pobíhají a lebedí jak v ráji.

V Magraneru je lezení všeho druhu, od položených plotýnek ke stropovým převisům. Je to krásná oblast v zátoce nad písčitou pláží a s romantickou atmosférou.

Největší a námi nejnavštěvovanější oblastí byla Sa Gubia, pár impozantních jehel-vrcholů a masivů tvořící kaňon s dostatkem sluníčka po celý den  a možností  kratších sportovních cest i

vícedélkových výstupu. Vytvořili jsme si tu úžasnou tradici, před každým lezením jsme se posilnili v místní překrásné taverně caffem de lechi a sklenkou koňaku. Dobyli jsme zde tři vrcholy a na dva z nich nezapomenu. A sice když mi v polovině stěny (cesta La ley del desco 5+) Honza oznamuje, že se tedy trošičku bojí výšek a vyzvídá, jak že se to má dělat na těch štandech. To mi bylo dost velkou motivací, abych nespadla. J Druhý z vrcholů jsme dobyli s Péťou proslulou cestou, šestidélkovou Princessa original 6c.

Když tak nad tím teď přemýšlím, každá z oblastí byla jiná a něčím strašně kouzelná, ale Gubia byla prostě miláček.

Tijuana byla nejjižnější oblast, táhlý pás skal tyčících se na útesu přímo nad mořem. Dalo se zde lézt po  přívalových deštích, proto byla také nejfrekventovanější. Vyjma pár cest lezení zde začínalo od 6c výš. Na proslulé cestě Cholesterol party 6a+  jsem spadla na zem a zlomila si prst hned druhý den, to mě teda psychicky dost odpálilo, ale se zaťatými zuby jsem lezla vesele dál, včetně téhle potvory. Jeden den jsme zde zažili přehlídku místních borců a borkyň, obdivovali jsme je v cestách 7b, 7c a pak jsme přišli na ten jejich fígl. Používají šahátko. S dlouhým pačmákem s expreskou na konci se cvakali nýty jedna báseň.

Alaro a Fraguel Rock bezkonkurenčně nejtěžší oblasti. Vysoký převislý krápníky- hadi plazící se přes břicha a stropy všeho druhu. Alaro bylo úplně totálně mokrý a tak jsme alespoň využili příležitosti a podívali se na zříceninu hradu Alaro. Odtud byl pěkný výhled na stolové hory v okolí. Při hledání Fraguel Rock (hledali jsme ho 2 dny) nám nasněžilo asi 20 čísel, což byla místní kuriozita a nevídanost soudě podle fotky skialpinisty na jednom z vrcholů Mallorcy na titulní straně všech novin. Vůbec počásko nám příliš nepřálo, ukázalo se, že na takové přívaly deště a nízké teploty Mallorčani nejsou zvyklí. Pravděpodobně jsme se trefili do 50-ti leté zimy. Večerní romantické procházky po plážích a přístavech byly pro nás pasé, protože první týden pršelo skutečně každý podvečer a celou noc. Petr se zde rozplývá nad těmi hrozivými převislicemi a zároveň je zdrcen, když zjišťuje, že všechny pro něj atraktivní stropy a jeskyně jsou úplně nasáklé vodou a nevyschnou ani za měsíc.

Dále se vydáváme na severozápadní cíp poloostrova Formentor. Hledáme oblast La Creveta, která vypadá na fotkách z průvodce tak atraktivně. Když jsme ji našli, byl na nás pohled jak na tři votrávený citróny. Hromada ukloněných plotýnek zejících z křoví, v nesnesitelném průvanu. Po první cestě to balíme a jedeme se podívat na další oblast na samém konci poloostrova u majáku. Tak tu jsme nenašli a tak celí zklamaní a lezecky neukojení zkoušíme ještě Boquer Valley.

 Takhle musí vypadat ráj, to je nádhera. Byla to spíše boulderová a quakerská oblast., obklopená exotickou džunglí. Nad údolím se tyčí krásná asi 60m věž, kterou jsme si umanuli dobýt bez ohledu na to, zda tam něco vede. Vychutnali jsme si tam nejkrásnější západ sluníčka a dost těžko se mi tahle oblast opouštěla. Sladce okořeněné předchozí hořké zklamaní.

Puig de Garrafa  byl takový pěkný parčík s vodopádky a klidným zevnějškem. Vzpomněla jsem si tu na Jířu a že by se tu dobře lezlo dětem, ale asi jenom tady ze všech oblastí. Konečně jsme našli něco suchého pro Petra a tak si leze pro radost cesty 7b, 7b+, 7c a kolem jednoho 8a brousí a vymejšlí kudy přes ty mokré krápníky, ale je to mokrý všude. Tak snad zase na jaře až pořádně doschnou. Zírám s otevřenou pusou a říkám si, že je bláznivej. Felanitx byl pro prvoligové lezce, Péťa tu bojoval s jedním 7c, který mu nakonec odolalo a já s dotěrnými slepicemi, které se nám bezostyšně vrhaly do baťohů pro svačinu.

Lezení na Mallorce nemá zřejmě velkou tradici a jen několik málo příznivců. Hodně masivů je zde ještě panenských a téměř všude jsme byli jedinými lezouchy. Na nýty se nelze až tak moc spoléhat, pár jich bylo skutečně ve špatném stavu a s jedním kolegou z Čech se při pádu vytrhnul. Horolezecký krámek je jediný v hl. městě Palma de Mallorca, město stojí jistě za návštěvu . Jeho historické jádro s dominantní gotickou katedrálou je vskutku velkolepé. Navštívili jsme celkem 12 oblastí a projeli Mallorcu křížem krážem. Byl to parádní výlet.

A několik rad na závěr- vyhnout se sezóně, kdy se to tam hemží německými seniory. V tento vánoční čas jsou města zase úplně vylidněná. Nemohli jsme najít otevřenou hospodu ani krámek, tak jsme dojížděli autem do 5km vzdáleného Porto Crista. Auto je pro lezecké výlety nezbytné. Řidič nemá lehkou úlohu, uličky jsou tak úzké a mallorčani tak lhostejní ke škrábancům a zbořeninám, že se divím, že jsme vyvázli jen s poškozeným zrcátkem. Ale na druhou stranu alkoholu si za volantem dopřávají co hrdlo ráčí, nejsou totiž nijak limitovaní. Lezení zde začíná někde okolo 6a-6b. Lehčích cest je poskromnu a většinou se pyšní svou bujnou vegetací.